Článek
Myšlenky na nákup dvou domů a jejich přestavbu
Pro panovníka, postiženého hlubokou depresí, představovala Plzeň ze zdravotního hlediska přelom, po němž se naštěstí začaly obracet věci k lepšímu. Rudolfovi návrat do Prahy prospěl, ale nezdá se, že by na plzeňský provizorní pobyt vzpomínal ve zlém a že by na město nějak zanevřel. Alespoň o tom svědčí skutek, při němž si počínal jako zkušený obchodník s realitami. Šest let po návratu do Prahy se rozhodl zakoupit vedle plzeňské radnice na náměstí hned dva domy s konkrétním úmyslem přestavět je a sloučit oba do jednoho. Stalo se, dům později zvaný Císařský, začal psát svoji zajímavou historii.
Ne náhodou se v kupní smlouvě jednalo o objekty dva – první dům Krumlovský, jenž mu připomínal měsíce nedávno minulé, kde byl před lety sám ubytován. A ještě k tomu druhý objekt s ním sousedící. Kupovat nemovitost v českých provinčních městech rozhodně nepatřilo k oblíbeným a běžným činnostem habsburských císařů, ale Rudolf nebyl jenom tak tuctovým císařem a Plzeň zas pro něj tuctovým městem… Se svou zdejší nemovitostí měl jistě v době podpisu smlouvy docela vážné úmysly a ani se nedalo vyloučit, že by se do ní někdy v pozdějších dobách císařského důchodu natrvalo přestěhoval. K tomu už nedošlo. O takových úmyslech se sice spekulovalo, ale nevyzpytatelnému excísaři nikdo do hlavy neviděl a beze sporu s tím měl problémy i on sám. Město získalo Císařský dům do svého majetku až roku 1869 a začlenilo jej do jednoho společného areálu s radnicí tak, jak to platí až do dnešních dnů.
Zůstává nevysvětlitelnou záhadou, proč měl Rudolf II. potřebu investovat ve městě, kde ze zdravotního hlediska rozhodně nestrávil nejšťastnější etapu svého života. Po měsících plných střídající se laxní apatie a hněvivé nenávisti ke všemu a všem okolo, po takových prožitcích by se dalo spíše očekávat, že si bude císař přát na svoje „plzeňské nemocné období“ co nejrychleji zapomenout. Opak je pravdou. Byl to muž výjimečný v mnohém, a tedy rovněž v hodnocení svých někdejších dnů v západočeské metropoli…
Socha plzeňského rytíře Žumbery v podobě bájného evropského Rolanda. Ta byla na výklenek domu umístěna mnohem později z demontované kašny na náměstí
Určitě tu svou roli sehrála a na císařský majestát zapůsobila jakási nostalgie. Ve srovnání s pražským velkoměstským mumrajem tomu stárnoucímu podivínovi klidná a věrná Plzeň možná i chyběla. Dům na náměstí si nepořídil jen tak pro nic za nic. Jistě měl v úmyslu svoje věrné sídlo ještě ve funkci císaře navštěvovat, ale ani panovníkům se nemusí vždy vše vyplnit podle jejich gusta. Když velkorysou přestavbu obou objektů na Císařský dům po nějaké době dokončili, Rudolf už o něj přestal mít zájem a krátce na to svou plzeňskou nemovitost definitivně prodal. Až do své smrti v roce 1612 už do města ani jednou, byť na jeden jediný den, nezavítal.
Bez ohledu na fakt, že císař nikdy v Císařském domě po dokončené rekonstrukci nepobýval, po Plzni kolovaly, ještě snad pod dojmem euforie z jeho pobytu během pražského moru, nejrůznější fámy a legendy o tom, jak se ze svého domu vydává po kryté dřevěné lávce nad střechami domů až k hradbám a po nocích se tak nad městem prochází. Plzeňané svého císaře jako jednoho z nejslavnějších návštěvníků města měli docela rádi, přestože se tu kvůli nemoci nechoval zrovna tak, jak by si to idylické vztahy vyžadovaly. A nebyli to jenom oni, v celé monarchii platila zásada, že všichni ostatní mohou být špatní a zlí, ale na panovníka, na toho se nesahá nikdy. I když se někdy chová jako blázen…
Zobrazení Rudolfa II. na obrazovém znázornění historie Plzně, kterým je vyzdobena fasáda sousední radnice
Příběh Císařského domu
Spojitost domu s Rudolfem II. z něj časem učinila jednu z nejlákavějších plzeňských pozoruhodností, přestože se jednalo o místo znamenité už dávno před ním. Císařský dům byl jako jediný ze všech ve městě osvobozen od placení berní, tedy daní. Ve výstavném objektu s unikátní polohou hned vedle radnice bydlelo několik osobností, důležitých pro dějiny města, v době před Rudolfem třeba italský architekt sousední radnice Giovanni de Statio. A po něm i jediný úspěšný přemožitel plzeňských hradeb generál Mansfeld, žoldák ve službách stavovských povstalců, obléhající katolickým císařům věrné město na začátku třicetileté války.
Pamětní deska Císařského domu
V hostinci, svého času v domě provozovaném, údajně přebývala i delegace Chodů ještě před tím, než je vrchnost potupně donutila sledovat popravu svého předáka Jana Sladkého Koziny v areálu nynějšího pivovaru. Snad nejslavnější a výše již zmíněný „plzeňský Ital“ Statio se tu ubytoval krátce po příchodu do města v tehdy samostatné pravé polovině objektu, tedy v té blíže radnici. Sám dům přestavěl a bydlel v něm až do roku 1581, kdy jej prodal a koupil si jiný. I Rudolf II. používal při svém pobytu v Plzni právě tuto polovinu, aby k ní později připojil i zmiňovaný sousední dům. Průběžně tu bývalo lehčí vězení či hasičská stanice.
V současné době slouží Císařský dům s tak charakteristickou a oblíbenou sochou Žumbery na středním podpěrném pilíři jako informační středisko. Za nejpravděpodobnějšího autora Císařského domu, respektive jeho rudolfínské přestavby, je považován Giovanni Maria Filippi, rodák z okolí severoitalského Tridentu a dvorní stavitel Rudolfa II., ale také jeho bratra a následovníka Matyáše. Byl to tedy renomovaný architekt z prostředí císařského dvora, který žil v Praze od roku 1602.
Kdo by chtěl jen tak bez přípravy vyjmenovat všechny charakteristické městské symboly, ten na sympatickou postavičku z průčelí Císařského domu dozajista nezapomene. Majestátní Žumbera se odtud z výšky rozhlíží po náměstí, je znázorněn v podobě rytíře v brnění a s halapartnou v pravé ruce. A při tom se opírá o městský znak svou rukou levou. Kde se ta postava vlastně vzala? Sám legendární Žumbera patří k bájné trojici plzeňských loupežníků, které si lidová slovesnost v místních pověstech vytvořila, a to ještě spolu dvojicí Pédou z Pecihrádku a Radoušem z Radyně.
Ve výklenku na pravé straně stojí Rudolf II. a na levé straně je znázorněn zakladatel města Václav II. Jedná se o menší výřez velkoplošné fresky na fasádě domu na motivy plzeňských historických osobností
Snad není třeba zdůrazňovat, že se jedná rovněž o dvojici hrdinů fiktivních a vymyšlených. To ovšem na půvabu tří loupežnických Plzeňanů nic neubírá – právě naopak. Jméno Žumbery v místních vyvolává i jiné emoce, ve stejnojmenné restauraci třeba vypili nejeden korbel znamenitého piva. Na pilíři ve skutečnosti nestojí loupežník, ale rytíř Roland jako symbol evropských městských práv. Jeho sochu sem přemístili z likvidované kašny na náměstí, k níž si lidé chodili pro vodu pro svoje domácí potřeby dávno před zavedením veřejného vodovodu. Ta kašna ovládala roh náměstí ještě více vpravo při pohledu na radnici.
O vztahu Císařského domu k panovníkovi vychovávaném u španělského dvora, který z obavy před svými příbuznými přesídlil z Vídně do Prahy a odtud na krátký čas do Plzně, se všeobecně ví. Ale o tom, že vlastní objekt má i jinou a také pozoruhodnou historii už méně…
Zdroje
Strnad, Josef: Císařský dům v Plzni. In: Plzeňské listy 1899
Schiebl, Jaroslav: Císařský dům a jeho historie. Radnice král. města Plzně (1912)
