Článek
Podobně pykala Škodovka po celou dobu druhé světové války, kdy měla pracovat z rozhodnutí protektorátních orgánů, ale především hlavního velení říše, pro potřeby německé armády. Spojenecké síly protihitlerovské koalice ji proto, ze svého úhlu pohledu celkem logicky, považovaly za úhlavního nepřítele odsouzeného k nekompromisnímu zničení.
Smrtelné nebezpečí ze vzduchu
Z hlediska britské armády tedy mělo bombardování plzeňské zbrojovky, začleněné do obřího koncernu Hermann Göring Werke, jasné opodstatnění a už v roce 1940 k němu poprvé došlo. Během tehdejších tří náletů si ještě žádná z bomb vypuštěných z letadel RAF cíl nenašla a stejně tak zůstaly bez následků dva následující nálety během roku 1942. První skutečně tragické ohrožení však mělo přijít až v noci z 16. na 17. dubna 1943, a to paradoxně v nedalekých Dobřanech, a nikoliv v Plzni, protože britská navigace omylem považovala tamní psychiatrickou léčebnu za nepřátelskou zbrojovku.
K tak závažné chybě došlo kvůli několikanásobné změně cílů, kdy se Britové dostali pod silnou palbu protiletecké obrany. Chtěli ji zmást, a nakonec zmátli sami sebe. Během ani ne hodinového náletu kromě léčebny zničily bomby i kasárna nebo kostel svatého Mikuláše na dobřanském náměstí. Britské vzdušné síly RAF odepsaly 36 letadel z celkového počtu 291 zúčastněných v dané misi Lancasterů, sestřelených vesměs ještě cestou k cíli. Jedno z letadel se sedmičlennou britsko – kanadskou posádkou spadlo přímo v Dobřanech a ta byla následně pietně pochována na pražských Olšanských hřbitovech. K pětatřiceti mrtvým z řad obyvatel Dobřan a stovce klientů ústavu ironií osudu přibylo i šedesát vojáků z řad nepřítele, tedy Němců, kteří byli momentálně ubytováni v místních kasárnách.
Už měsíc na to se Britové opět nestrefili na Škodovku, ale na civilní cíle převážně v obci Radčice jen kousek za Plzní, kde tehdy zahynulo osmnáct osob. Na omluvu takového množství neúspěšných pokusů by nebylo od věci dodat, že letci RAF zpočátku vzlétávali ze svých nebo i francouzských letišť, ovšem jejich stroje nedisponovaly ani dostatečnou doletovou vzdáleností, ani kvalitním navigačním systémem, taková letadla byla nasazena až v pozdějších létech. Německá strana si byla dobře vědoma strategické hodnoty plzeňského gigantu a ani na chvíli nepochybovala, že spojenci budou s nálety pokračovat až do jeho definitivního zničení. Protiletecká obrana Plzně se opírala především o hlavní zbraň dělostřelectva Flak 37 N ráže 88 mm a pro zmírnění následků vzdušného napadení vytvořili Němci speciální požární útvar v plzeňské místní části Doubravka.
V této době vznikla i známá maketa Škodovky v prostoru u Křimic a Vochova se sympatickou přezdívkou „maskovaná milenka“, ovšem tou se nikdy nepodařilo spojenecké piloty obalamutit a za celou válku na ní jediná bomba nedopadla. Ostatně díky informacím z odboje o této neobvyklé „milence“, určené k mystifikační záměně za skutečnou zbrojovku, příslušníci spojeneckých armád stejně dobře věděli. K protivzdušné obraně patřila například také maskovací síť nad borskou věznicí, jejíž charakteristický paprskovitý půdorys v blízkosti bombardovaného závodu mohl být pro navigátory snadným orientačním bodem.
Hlavní vstup do areálu Škoda je v současné době na stejném místě jako během bombardování za druhé světové války
Nástup Američanů
Od roku 1944 se situace ve vzdušném prostoru nad Plzní radikálně změnila tím, že se k dosud ne příliš úspěšným bombardérům RAF přidaly razantní stroje amerických vzdušných sil AAF. Poprvé se tu objevily už v únoru, kdy Američané v rámci masivního útoku na leteckou továrnu Messerschmitt u Regensburgu část letadel typu Liberator odklonili na nedalekou Plzeň, nedalekou alespoň co se týká vzdáleností měřených leteckým provozem. Tři z nich se podařilo Němcům během napadení Škodovky sestřelit. Jediným úspěšně zasaženým objektem se tehdy stala škodovácká střelnice v Bolevci, místo neslavně proslulého výbuchu z dob první světové války. Poprvé od zapojení Američanů do náletů dopadly bomby přímo do hlavního areálu podniku 16. října stejného roku a hned si vyžádaly kolem stovky mrtvých. Teď už se smrtící oprátka stahovala nejen nad Škodovkou, ale doslova nad celým městem.
Dne 20. prosince zemřelo 370 obětí, když kromě cílového závodu bomby poničily také nábřeží Radbuzy včetně městských lázní nebo protější budovu policejního ředitelství, v němž se od prvních dnů protektorátu usadilo gestapo a řada jiných orgánů okupační správy. V ruinách se ocitla škola nad Hamburkem, hotel Continental a celá řada jiných civilních objektů. A potom přišlo to pravé peklo, zkázonosná spoušť doslova jen pár dnů před osvobozením. To nehorší se z plzeňského nebe sneslo ve vítězném roce 1945… První útok v posledním roce války s datem 14. února ještě dopadl pro západočeskou metropoli příznivě, ale počínaje březnem už začalo jít do tuhého. Intenzita náletů spojeneckých letadel stoupala úměrně tomu, jak úspěšně se američtí vojáci probíjeli Bavorskem a jak rychle postupovali ke hranicím okupovaného Československa.
Letci teď dostávali jednoznačné pokyny a měli se zaměřit hlavně na silniční a železniční strategické tahy. Plzeň se tak rázem ocitla ve dvojím nebezpečí, protože kromě stále aktuální Škodovky disponovala i důležitým železničním uzlem. To nemohlo pozornosti spojenců a budoucích osvoboditelů pochopitelně uniknout.
Dne 17. dubna se tu ze vzduchu odehrál útok, jeden z nejtragičtějších na území celé naší válkou zmítané republiky, jenž po sobě zanechal na tisíc mrtvých a zraněných. V rozvalinách zůstalo hlavní i seřaďovací nádraží, pivovar, Jateční třída, Doubravka… Sedmnáctiminutový útok v režii Lancasterů z RAF až do konce války úplně vyřadil z provozu plzeňskou železniční síť, kterou denně projížděly stovky vojenských transportů, a mimo jiné usmrtil i na pět set německých vojáků. Úder zničil dva tisíce vagónů a osmdesát pět lokomotiv a také posunul kupoli nad odbavovací halou, kterou museli škodováci po válce náročným způsobem opět nasadit na původní místo. Už na druhý den si spojenci vyhlédli za cíl seřaďovací nádraží v Koterově a v nedaleké čtvrti Slovany, po jejich bombách z tohoto dne zůstalo osmdesát mrtvých.
To, oč protifašistické síly usilovaly doslova po celou druhou světovou válku, se povedlo na samotném jejím konci 25. dubna 1945. Škodovka, poslední větší funkční zbrojovka v nacistických službách, a zároveň s ní i nedaleké letiště na Borech, obsazené německou Luftwaffe, dostaly poslední a pro tentokrát už definitivně devastující úder. Ten se od všech předcházejících lišil už v tom, že nebyl utajovaný, ale naopak na něj měli být Plzeňané předem připraveni. Rozhlasová stanice BBC o něm informovala už v okamžiku, kdy spojenecká letadla AAF typu Flying Fortress / Létající pevnost / startovala ze svých základen na území Velké Británie a kdy piloti teprve otáčeli kurs směrem na Plzeň. Přes avizované nebezpečí ten den nepřežilo několik desítek místních – ovšem jen šest z nich ve škodovácké fabrice. Ale také dvacet Američanů v havarovaných strojích. Posádkám letadel se veřejné proklamování útoků ani náhodou nelíbilo, protože rozhlasové vlny pochopitelně netrpělivě poslouchali i Němci z protiletecké obrany, což jim umožňovalo připravit se v místě cílových bomb včas.
Plzeňské nádraží s jeho nápadnou kupolí patřilo během bombardování k nejvíce zničeným cílům
Proč zrovna Škodovka?
V poslední letecké bitvě o Plzeň bylo v zamračeném počasí těžce poničeno 58 amerických letounů a sedm dalších německá obrana ještě sestřelila. Asi sedmdesát procent škodovácké výroby vzalo za své a už se do konce války neobnovilo. Přestože poslední týdny války proměnily Škodovku a téměř celé město ve hromadu sutin, šťastné dny osvobození se každou chvíli přibližovaly. Zničení železničního uzlu a poslední důležité zbrojovky nepochybně přispěly k urychlenému pádu fašistické armády, ale za tak důležitou roli v soukolí světových dějin také Plzeň tvrdě zaplatila.
Dominující role Škodovky v nenasytných plánech Adolfa Hitlera na ovládnutí světa tak zákonitě přivedla spojenecké armády k nutnosti tento kolos co nejdříve zničit. Z dvanácti mohutných vzdušných útoků se jich sedm odehrálo ve dne a pět v noci s použitím osvětlovacích bomb. Žádný jiný průmyslový cíl u nás nemusel odolávat tak velkému počtu náletů s výjimkou Záluží u Mostu, kde se jich na tamní rafinerii ropy uskutečnilo během války osmnáct.
Předpokládá se, že při válečných náletech na našem území zemřelo celkem asi třináct a půl tisíce lidí, kromě zmíněné Plzně, Dobřan a severočeského Záluží nejvíce ještě v Ústí nad Labem, Českých Velenicích, Chebu a Praze.
Zdroje:
EISENHAMMER, Miroslav. Škody způsobené městu Plzni nálety v době druhé světové války. In: BYSTRICKÝ, Vladimír, et. al. Západočeský historický sborník 5. Plzeň: Státní oblastní archiv v Plzni, 1999
RAJLICH, Jiří. Pokusy britského letectva o zničení Škodových závodů v Plzni v letech 1940– 1943. Historie a vojenství : časopis Vojenského historického ústavu. 11. 2004, roč. 53, čís. 4.
