Článek
Osudy lidí rozhodují často předvídatelné řetězce událostí, ale někdy i vyložené náhody. Případ, kdy se jeden z největších českých hudebních talentů objevil v místě, kde měl dokončit gymnaziální studia, patří v určitém slova smyslu do skupiny druhé. V Plzni se ocitl díky svému příbuznému, všemi uznávanému vlastenci a vůdčí osobnosti místního společenského života Josefu Františkovi Smetanovi. Mladičký Bedřich, nositel stejného příjmení jako jeho podstatně starší bratranec, se v létech zdejších studií během krátkého období 1840 až 1843 na hudebních pódiích přirozeně teprve nesměle porozhlížel. Už vzhledem ke svému věku nemohl ještě stát na výsluní kulturních událostí své doby. Nicméně tento pedagogický ústav a toto město jej v myšlence nastoupit nelehkou kariéru profesionálního hudebního umělce a skladatele utvrdilo naprosto definitivně a nezvratně.
Šestnáctiletý mladíček již předtím zkoušel studovat gymnázia v Jihlavě, Německém Brodě i v hlavním městě a všude jej muzika bavila víc než ostatní, pro něj silně nezáživné školní předměty. Rodinná rada tedy pod vedením autoritativního otce tehdy rozhodla, že by měl svoje středoškolské vzdělání dokončit v Plzni za obzvláštního dozoru celou rodinou uznávané osobnosti. A tou měl být nezpochybnitelný pedagog číslo jedna v rodové hierarchii, autorita a vzor všech ostatních příbuzných Smetanů, tedy jeho o dvacet tři let starší bratranec. Ten ovšem svým věkem, společenským postavením a vzděláním spíše připomínal Bedřichova přísnějšího strýce než bratrance, s nímž jako takovým by měl teoreticky zaujímat rovnocenné postavení. Dalo by se říci, že v dané situaci šlo při výběru města o náhodu a Bedřich by musel na příkaz otce odjet kamkoliv jinam, kde by zrovna učitelský guru rodiny Smetanových působil.
Pohled od jeho památníku směrem ke gymnáziu a nynější knihovně
Studentík se nejdříve ubytoval přímo v areálu gymnázia v městských sadech, které se po jeho bratranci později přejmenovaly na sady Smetanovy. Až druhý podnájem si časem našel v nedaleké Andělské, dnešní Bezručově ulici. V Plzni si poprvé prožil to, co bývá u mladíků v jeho věku téměř nevyhnutelné a co jej v pozdějších vzpomínkách k tomuto městu připoutalo ještě silněji. Tím osudovým poutem se stala dcerka pana a paní domácích toho pozdějšího z několika zdejších podnájmů, Kateřina Kolářová. Smysly rozvášněného gymnazisty ovládla natolik silně, že si ji po létech nejrůznějších peripetií nakonec vzal.
Ačkoliv Kateřina v Plzni dominovala všem jeho myšlenkám – snad kromě hudebních – seznámili se spolu už dříve, a to v Jindřichově Hradci, kam hudebníkův otec přesídlil z Bedřichova rodiště Litomyšle i s celou početnou rodinou, aby se tam věnoval svojí oblíbené profesi sládka. Rodina Smetanových se tedy v Hradci spřátelila s rodinou Karla Koláře, který tu v té době sloužil jako muzikantský pedagog. Jeho dcera Kateřina, narozená při předcházející štaci v Klatovech, tam ještě jako docela malé dítko poprvé s Bedřichem zpívala a hrála divadlo při společných radovánkách obou spřátelených rodin. Shodou okolností se spolu setkají opět po několika letech, a to dokonale čirou náhodou v Plzni.
Celkový pohled na památník
Přestože Kateřina zmítala citovým životem budoucího slavného skladatele téměř beze zbytku, v Plzni mu sice koketně, ale o to víc bolestně pro jeho citlivou duši, odolávala. Jinými slovy, moc ji ten dávný známý, nyní ve věku pubertálního mládence, nezaujal. S lehkovážností teenagerů každé doby se, a to ještě před příjezdem slečny svých snů do města, pouštěl do zamilovaných avantýr i s jinými Plzeňačkami, ale se žádnou nedopadl o nic lépe než později se zbožňovanou Kateřinou. Ostatně s citovými erupcemi už jakési nedávné zkušenosti měl, když poslední prázdniny před nástupem do Plzně strávil u příbuzných v Novém Městě nad Metují, kde jej okouzlila vlastní sestřenice Luisa, inspirační zdroj jeho roztomilé Luisiny polky. Celkově se tedy mladíkovi v citových otázkách moc nedařilo, a tak to mělo budoucímu hudebnímu géniovi vydržet až na malé výjimky skoro po celý život.
Když otec direktivně rozhodl, že synek dokončí studia pod odborným dozorem člena širší rodiny, našel se v Bedřichově deníku vše vysvětlující záznam, pocházející z oné přelomové doby a dost přesvědčivě vypovídající o tom, jak o své budoucnosti přemýšlel. Odtud ten úvodní citát, že byl dopraven do Plzně a jemu to bylo jedno. Zkrátka celou tu situaci bral jako nutné zlo, jako nasměrování div ne do dalekého vyhnanství. Více než bratranec a gymnaziální profesor J. F. Smetana, jemuž ostatně z úcty neřekl jinak než strýc, na něj měla vliv profesorova sestra Marie, kterou jako svou skutečnou sestřenici oslovoval Bedřich laskavě „Cousine“. Ta se pro všemi váženého bratra a respektovaného pedagoga obětovala a do Plzně za ním přijela jen proto, aby tu o něj pečovala a vedla mu mládeneckou domácnost. Na skromné živobytí si přivydělávala jako učitelka ručních prací a ke svému úspěšnému bratrovi chovala takovou oddanost, že mu po celý život vykala. Během Bedřichových duševních zmatků, vyvolaných novým a dosud nezažitým prostředím, pro něj znamenala skutečné požehnání…
Na nástěnné fresce s nejvýraznějšími osobnostmi historie Plzně je Smetana znázorněn jako tanečník uprostřed, a to mezi J.K.Tylem zleva a purkmistry města Petákem a Kopeckým zprava
Smetana dostudoval plzeňské gymnázium s nevalným úspěchem, odstěhoval se do Prahy a rozhodl se tam založit vlastní hudební školu. Stejným směrem odjela i Kateřina se svými rodiči a světe div se, stal se malý zázrak! Těžko lze soudit, jestli náhle slečně začala imponovat mladíkova rozhodnost v podnikání, nebo jestli za dalšími událostmi nestála její prozíravá paní matka. Faktem zůstává, že se Smetana už podruhé přistěhoval k rodině Kolářových, tentokrát ne v Plzni, tu už všichni aktéři celého příběhu opustili, ale na výtečnou a prestižní pražskou adresu. Hudebníkovo snažení, které začalo procvičováním klavírních čtyřručních skladeb s věčně náladovou partnerkou na západě Čech, vyvrcholilo v srpnu roku 1849. Šestadvacetiletý génius Bedřich konečně dostal tu dvaadvacetiletou lehce ujetou klavíristku pod čepec a měl povznášející pocit, že celý svět mu leží u nohou.
Pikantní je, že celým svým dílem oslavoval Čechy a češství jako takové. Ovšem jako umělec, který se psát česky ani pořádně nenaučil, dopouštěl se gramatických chyb a jeho časté germanismy dávaly tušit, který z obou jazyků mu je pro písemný projev neporovnatelně bližší.
I takový byl Čech Bedřich Smetana, po narození v Litomyšli pokřtěný Fridrich. Český hudební skladatel tělem i duší, ale používající v písemném projevu spíše němčinu….
Jednomu z nejkrásnějších pohledů na pražské panorama z Novotného lávky vévodí impozantní postava Bedřicha Smetany
Zdroje:
HOLZKNECHT Václav. Bedřich Smetana: Život a dílo. 1 / 2. vyd. Praha: Panton, 1979 / 1984
KOSATÍK Pavel. Bedřich Smetana – Životopis. Universum, 2024
