Článek
Už sedm let po roce 1295, oficiálně uznávaném za rok založení Plzně, si v ní prokazatelně pivo měšťané vařili a ani ne za další dvě století se do výroby prastarého tradičního nápoje pustilo ve vlastním pivovaru město samotné. Podle zvyklostí obvyklých v jakémkoliv královském městě měl každý měšťan uvnitř hradeb vlastnit svůj dům. Z těch skoro tří stovek měšťanských domů v Plzni disponovaly právem várečným téměř všechny. Praxe čepovat pivo v domě měšťana, na nějž zrovna vycházelo předem stanovené „pořadí“ a k němuž si ostatní chodili nakupovat nápoj s přinesenými nádobami, se časem změnila. K čepování docházelo pouze v těch domech, jež byly k takovému účelu patřičně vybavené. Až koncem osmnáctého století se ve městě objevily řádné hospody v dnešním slova smyslu.
Pivovarníci nejstarší…
Ve středověké Plzni se vařilo převážně tmavé pivo ječné, zatímco bílé pšeničné se dováželo. Várku a celý proces kolem ní připravovali v režii právovárečníků příslušníci specializovaných řemesel. Majitelé práva vařit zlatavý mok se zpravidla věnovali profesím úplně jiným a takové právo získali spolu se statusem měšťana. Várka se někdy povedla více, jindy méně, ale všeobecně se dá říci, že konkurenční piva z okolních sídel typu Křimic, Kaceřova nebo Rožmitálu, rovněž do Plzně dovážená, se těšila větší oblibě. Když radním došla s kvalitou trpělivost, potupně nechali před radnicí pivní produkci vylévat…
Střídání várek, míst i lidí kolem piva v královském městě tak trochu připomínalo amatérskou výrobu v malém a „na koleně“. To se vůbec se nedalo srovnávat se stabilními pivovary, které historicky vznikaly především v režii klášterů. Nejstarší zmínka o pivu u nás z roku 993 souvisí s výrobou piva i vína v klášteře břevnovském, zatímco nejstarší klášterní nebo měšťanské pivovary na Plzeňsku vznikly v Kladrubech, ve Stříbře nebo v Dobřanech. Na rozdíl od mnichů a měšťanů šlechta výrobou piva programově opovrhovala a teprve koncem patnáctého století si začala pomalu uvědomovat, jak velký ekonomický potenciál v sobě tato činnost ukrývá.
…i ti novější
První, kdo si všiml malé efektivnosti po staletí zaběhnuté praxe plzeňských právovárečníků a kdo dokázal změnit stav věcí, byl purkmistr Martin Kopecký, jenž kromě nepřeberné řady jiných aktivit také přesvědčil spoluobčany o nutnosti vytvořit společnými silami Měšťanský pivovar. Šťastnou shodou okolností na plzeňské angažmá kývl i bavorský sládek Josef Groll, údajně nerudný samorost, ale odborník na svém místě a neoddiskutovatelný otec – zakladatel celosvětové slávy „plzeňského“. V době založení Měšťanského pivovaru takových provozoven na výrobu chmelového moku ve městě fungovalo ještě sedm, ale ten nový časem stačil převálcovat nejen je, ale i všechny ostatní v širokém dalekém okolí…
Pro Plzeňany je datum první várky 5. října 1842 asi tak stejně posvátné jako pro obyvatele Paříže dobytí Bastily. Označení piva určitých vlastností podle domovského města „Pilsner“ nebo „Pils“ bude ovládat světové trhy suverénně i v době, kdyby se, nedej Bože, nad soutokem Mže s Radbuzou nevyrobila už ani kapka. Měšťanský pivovar, vnímaný jako produkt českého kapitálu, si coby nový subjekt plzeňských právovárečníků musel nejprve poradit především s místními konkurenčními podnikateli. A ti se vyrojili, povzbuzeni celosvětovým úspěchem plzeňských sousedů jako houby po dešti. Dobře věděli, že každý jiný pivovar používající název tohoto města je už poloviční zárukou zázračných výdělků.
Konkurence ze stejného města
A tak se zakládaly pivovary podobné. V případě jiného podniku se složitým názvem „První plzeňský akciový pivovar Gambrinus“, za nímž zase stáli spíše německy mluvící nebo s nimi sympatizující podnikatelé, to nakonec dopadlo šalamounsky. Podařilo se najít řešení nadmíru elegantní, když se oba pivovary po druhé světové válce sloučily. Gambrinus nemohl vycházet ze středověké tradice právovárečníků a měl naopak představovat moderní akciovou společnost založenou dvaceti obchodníky v čele s českobudějovickým advokátem Vendelínem Říhou. Pivovar usiloval o vývoz značky Pilsner Nektar a největšího objemu výroby dosáhl počátkem dvacátého století, zhruba 35 let po dokončení první produkce. Třetí z novodobě založených pivovarů ve městě piva se jmenoval Plzeňský společenský pivovar Prior a sídlil pod Bílou Horou, čtvrtý Český plzeňský pivovar „Světovar“ zase postavili v městské části Slovany.
Každý z těchto konkurentů nepokrytě kalkuloval s popularitou pojmů „plzeňský“ a „pivovar“ na světových trzích, ale jejich strategie ani jednomu nevyšla. Pro autentický Měšťanský pivovar nakonec vážnou hrozbu místní konkurence nepředstavovala, a nakonec zkrachovala dost krutým způsobem. Přemíra plzeňských pivovarů logicky donutila Měšťanský pivovar, aby změnil svou ochrannou známku „Pilsner Bier“, protože pod ní se de facto mohlo schovat jakékoliv pivo z Plzně. Proto byla koncem devatenáctého století uvedena na trh nová ochranná známka „Pilsner Urquell“, registrovaná dodnes ve sto dvaceti zemích světa, což samo o sobě hovoří o její kvalitě i popularitě.
Zdroj:
K historii plzeňských pivovarů, Adolf Zeman, Václav Lhotka a Vojtěch Laštovka, Krajské nakladatelství v Plzni 1958
