Článek
Jak se hledala poloha nejstaršího západočeského mocenského centra
Už v dávné době železné, tedy v osmém a sedmém století před naším letopočtem, lidé dokázali zvládat dálkový obchod se zbožím a výrobky, a mimo jiné se naučili těžit a zpracovávat kovy včetně zlata. A kde výroba a obchod generuje majetek, tam musí zákonitě sílit vždy nepočetná vrstva privilegovaných, kteří mají potřebu stavět si opevněného sídla na vlastní ochranu. Na území dnešní Plzně vzal na sebe tuto roli Holý (Spálený) vrch u Bukovce, zatímco tradiční osady z dřívějších dob zůstávaly bez opevnění. Doba od čtvrtého do druhého století před naším letopočtem způsobila v české kotlině malou sídelní revoluci v podobě keltských kmenů, z nichž jeden - kmen lidu Bójů - nakonec přinesl svým potomkům i celé České kotlině později populární a široce používaný název Bohemia. Na terasách kolem Mže i v jejím širším okolí Keltové rozvíjeli stará nebo vytvářeli nová sídla jako na běžícím pásu: Nýřany, Kozolupy, Vochov, Vinice, Doubravka, Újezd. Ovšem žádné z nich nějaké dominantní postavení - a tím převahu nad zbývajícími - nezískalo.
Na území dnešní Plzně nevzniklo ani žádné oppidum, tedy nějaké větší středisko již městského charakteru, jaké se u nás objevily v nejznámějších sídlech typu Stradonic u Berouna nebo Závist nad Zbraslaví u Prahy. A přesto se v širším okolí, konkrétně u Podmokel na Rokycansku, našel v roce 1771 největší počet keltských mincí vůbec v celé Evropě. Z pěti tisíc kusů bronzových, stříbrných a zlatých mincí se jich bohužel zachovalo jenom pár kusů, protože poklad si rozebrali místní lidé téměř celý už okamžitě po jeho objevení. A věru bylo o co stát – jenom zlato vážilo podle hrubých odhadů na čtyřicet kilogramů.
Díky současné vegetaci už zůstávají stopy po někdejším hradišti minimální
Na přelomu letopočtu dosáhli Keltové na našem území vrcholu svých tvůrčích dovedností. A kdo ví, jak by to tu dál dopadlo, kdyby je násilím nevyhnali Germáni. V prvních stoletích po začátku letopočtu už nově příchozí kmeny zakládají sídla v historickém jádru dnešní Plzně a na Roudné - tedy tam, odkud se za dobrou tisícovku let rozroste jedno z nejmocnějších a dosud nejdůležitějších českých měst. V dobách germánské nadvlády se kromě starých sídel na říčních terasách objevuje i prvek novější: sídla podél nejčastěji využívaných dálkových cest jako třeba Zbůch nebo Chotěšov. Germáni od nás odešli během velkého stěhování národů a do šestého století počet všech sídel značně prořídl.
Příchod našich slovanských předků
Po Germánech se v našich zemích objevil se nový fenomén – Slované. Ti po prvotním obsazování jiných částí našich území postupně dospěli i na západ Čech a kolem soutoku čtyř řek začali zakládat svoje osady od sedmého století. Také oni instinktivně vycítili strategickou důležitost a energetickou magii již dříve opevněného sídla u Bukovce a vybrali si tamní Spálený vrch za nezpochybnitelné mocenské centrum celého širokého okolí. Tento stav potom trval po celou dobu společnosti předpřemyslovských Slovanů. Před příchodem Slovanů představoval vrch nad Bukovcem sice významný, ale přece jen pouze jeden z několika jiných opěrných bodů v krajině, to až oni mu dali punc naprosté výjimečnosti a dokonalé dominance nad Plzeňskou kotlinou.
Podoba bukoveckého hradiště v dobách největšího rozmachu v představách archeologů
Holý nebo také Spálený vrch v nadmořské výšce 373 m při tom paradoxně nemá ze strategického hlediska nejšťastnější polohu, protože je z něj vidět jenom na omezenou délku toku Berounky a pak už jen výhled k dnešní místní části Bílá Hora a kopci Krkavci. Nejdůležitějšímu pohledu do Plzeňské kotliny zabraňuje vrch Chlum nebo - jak se někdy také s nadsázkou říká - místní Říp. Přesto kopec nad Bukovcem přilákal první obyvatele už 6. století před naším letopočtem, kdy Keltům sloužil jako významná pevnost, na kterou Slované navázali. Možná, že právě kvůli nevýrazné poloze v okolní krajině nechali pevnost po Keltech už další přistěhovalci zpustnout. Jimi byly germánské kmeny, které tady a v okolí nezanechaly vůbec žádné stopy nějakých aktivit. Je zarážející, že ty nejbližší zjistili archeologové až u kostelíka svatého Jiří v Doubravce. Zkrátka, keltský Holý vrch pro Germány jakoby neexistoval a jeho kouzlo Slované objevili až s velkým časovým odstupem.
Na přelomu devátého a desátého století si Plzeňsko, podobně jako všechny ostatní okrajové části České kotliny, podmanili ti nejsilnější a chtělo by se věřit, že i ti nejschopnější, tedy vládci z rodu Přemyslovců. Ale za jejich vlády a v nových podmínkách centralizace mocenských struktur už Bukovec nemohl obstát ani náhodou. Od svého nového regionálního západočeského centra vítězové mocenského sporu očekávali více reprezentace a také vhodnější polohu než jim mohl skromný bukovecký kopec nad Berounkou nabídnout. Každá doba velkorysých změn si žádá nové pořádky a nový způsob myšlení.
Holý vrch od cyklostezky v Bukovci svým tvarem připomíná nedaleký Chlum
Přemyslovci si stanovili pro nově hledané sídlo jednoznačné kritérium: muselo pochopitelně ležet na některé z dálkových cest z Prahy na jihozápad. V prehistorických dobách po příchodu Slovanů už takové komunikace, až nečekaně živé, dávno fungovaly jako třeba obchodní stezky na Řezno, Norimberk a Pasov. Podmínkám pomyslného výběru nové dominující lokality Přemyslovců nejlépe vyhovovala Hůrka, další magické místo nad pozdější Starou Plzní, dnešním Starým Plzencem, a po vybudování hradního areálu skutečná urbanistická kolébka dnešní metropole českého západu.
Cyklostezka je bohatě vybavena odpočinkovými místa pro chodce, cyklisty i osoby na kolečkových bruslích
Portál Chlum raženého tunelu, který zkrátil trasu z Plzně do Prahy a který byl v době uvedení do provozu roku 2019 nejdelším železničním u nás
Ten, kdo od cyklostezky vystoupá až na vrchol Holého vrchu, může být zklamán, že tam žádné viditelné pozůstatky opevněného sídla už nenajde. Nanejvýše terénní nerovnosti v podobě valů, které už dnes po staletích splývají s krajinou. Archeologové jsou přesvědčeni, že původní opevnění lehlo popelem a jako jediná památka po nich zbyly právě jen spálené, neboli „spečené“ valy. Proto ten druhý neoficiální název Holého vrchu, jenž mimochodem už dávno holý a nezarostlý není. Zato vyhlídka na řeku Berounku odtud doslova bere dech. Až při pohledu odtud pochopíme, proč magické místo naše předky tolik fascinovalo a inspirovalo k vybudování svého důležitého opevněného centra.
Cyklostezka je vedena ve stopě původní zrušené železniční trati a v úseku přiléhajícím k Doubravce má neobvykle nadstandartní šířkové uspořádání
Zdroje:
ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003.Kapitola Bukovec
HAJŠMAN, Jan. Městský obvod Plzeň 4. Vydání první. vyd. Plzeň: Starý most, 2015.
