Článek
Během našeho počínání za volantem pochopitelně rozhoduje mnoho faktorů a délka doby reakce jistě patří k těm nejdůležitějším. Pojďme ten problém trochu rozebrat… Zjistilo se, že u průměrně disponovaných osob se doba reakce pohybuje v relativně širokém spektru, nejčastěji kolem 1,5 sekundy. Na neúnosnou hranici dvou a půl vteřin se vyhoupne jen během mimořádně nepříznivých dopravních situací, ale i při velké únavě nebo při absenci dostatečných zkušeností řidičských začátečníků. A za vyhrocených okolností může někomu reakce selhat úplně. Intuitivně cítíme, že doba reakce by mohla souviset s věkem, stejně tak jako s pohlavím řidiče, jeho celkovým i momentálním zdravotním stavem, emocionalitou nervové soustavy, schopnosti soustředit se a v neposlední řadě i s vlivem počasí či denní nebo roční dobou. Mezi osobami za volantem by se jistě dali najít i fenomenální jedinci s dobou reakce pouhé jedné třetiny vteřiny, ale tou se prokazují spíše sportovci trénovaní na sportovních okruzích.
Co je to doba reakce?
Pod tímto pojmem se rozumí doba celková. Během její první senzorické složky náš mozek vstřebává všechny dostupné informace o dopravní situaci a na jejich základě mozkové buňky vyhodnocují, jaké ze všech možných řešení se zdá být v dané chvíli nejsprávnější. Teprve potom nastupuje druhá motorická složka reakce, jež představuje vlastní realizaci přijatého rozhodnutí. A té se říká reakce prostá. Příroda obdarovala lidskou populaci hned po narození zhruba stejně kvalitní výbavou. U prosté reakce, dosahují zdraví řidiči ve věku 18 až 25 let vzácně shodnou hodnotu kolem 0,17 sekund. Teprve s přibývajícím věkem se začíná projevovat individualita každého z nás a také v této souvislosti nám příroda poskytuje nejedno překvapení. Třeba tím, že starší řidič někdy vykazuje o poznání kratší dobu prosté reakce než jeho mladší kolega. Nicméně pravidlem to nebývá, naopak platí jednoduchý a očekávaný předpoklad, že s věkem se doba prosté reakce docela přirozeně prodlužuje.
V laboratorních podmínkách se podařilo prokázat, že průměrný řidič mezi pětatřicítkou a padesátkou věku potřebuje na prostou reakci čas zhruba o 0,2 vteřin delší. A ve věku ještě vyšším i více. Díky složitým psychologickým testům víme, že běžnému, a tedy průměrnému, dvacetiletému řidiči se po čtyřiceti letech života za volantem prodlouží doba reakce zhruba o 65 procent. Na první pohled setinka sem, setinka tam, ale nezřídka právě ony zlomky vteřin rozhodují o závažnosti a důsledcích dopravní nehody.
Celková reakce tvoří zhruba trojnásobnou dobu reakce prosté, a proto daleko citelnějším způsobem ovlivňuje, kdy lze naše chování za volantem považovat za rizikové a kdy ještě ne. Není pochyb o tom, že řidič potřebuje daleko více času na vyhodnocení situace, než kolik mu zabere mechanické uskutečnění záměru, který si vyhodnotil jako v daný moment nejsprávnější. V reálných silničních podmínkách téměř sto procent řidičů ve věkové skupině do 25 let vykazuje dobu celkové reakce do 1,6 vteřin. Ovšem jako padesátiletí už budou potřebovat něco málo přes dvě vteřiny. Experimentální měření však prozrazují, že prostá reakce starších řidičů roste rychleji než ta reakce složitá, což jasně napovídá o tom, že v mechanickém provádění řidičských rozhodnutí začínají zaostávat, ale vlastní rozhodování zvládají zpravidla stejně rychle jako dříve. Zkrátka, není nad dlouholeté řidičské zkušenosti…
Věčný spor o dovednostech mužů a žen
Jakékoliv téma zaměřené na psychologickou výbavu řidičů nemůže pochopitelně vynechat srovnání mužů a žen za volantem. Pokud bychom vše posuzovali jen z hlediska doby reakce, vyhráli by to zástupci „silnějšího mužského“ pohlaví na celé čáře. Za všech ostatních srovnatelných podmínek zareaguje muž téměř vždy na podnět rychleji a čím je situace pro rozhodování komplikovanější, tím více se rozdíl prohlubuje v neprospěch žen. V některých výzkumech vyšel rozdíl celkové reakce až jednu celou vteřinu, zatímco hodnoty prostých reakcí se zase až tak moc nelišily. Slabšímu pohlaví byla dána do vínku ještě jedna ohromná nevýhoda, že reakci silně ovlivňuje průběh menstruačního cyklu. Podobná zjištění v žádném případě nemají diskriminovat schopnosti žen za volantem. Prostě souvisí s fyziologií lidské populace, nic více a nic méně. Nakonec ne každý muž si dokáže přiznat, že v mnoha jiných ukazatelích naopak ženy za volantem překonávají své protějšky několikanásobně. Třeba ve schopnosti neriskovat a nechovat se za volantem agresivně.
Úvahy, jaké okolnosti a co všechno může ovlivňovat naši dobu reakce za volantem, neberou konce. Měníme se i v průběhu dne a ani náš krevní tlak není stálý. Je celkem dobře prokázáno, že mírným zvýšením tlaku se naše doba reakce prodlužuje a snížením zase zkracuje. Nedá se říci, že by se řidič s pomalejší reakci choval v silničním provozu více rizikově a byl by tedy náchylnější k dopravním nehodám, takhle jednoduše to nefunguje. Daleko podstatnější se zdá být faktor emocionálního založení osobnosti. Cholerické typy mívají až o třetinu kratší dobu reakce než flegmatici, ale dopouští se většího počtu chyb. Za volantem platí totéž, co v jakémkoliv jiném oboru lidské činnosti: není tak podstatné zareagovat v rekordně krátkém čase, ale podstatně důležitější je bezchybnost provedení. Teze, že rychlá reakce vede k menšímu množství nehod by byla neodpustitelným zjednodušením problému.
Tolik vlivů, že se ani nedají vypočítat
Čím zkušenější řidič je, tím lépe chápe, jak úzce je provázán proces rychlého reagování s očekávatelností dopravní situace. Při jízdě po dálnici nikdo neočekává náhlé vstoupení chodce do vozovky, protože je tam jejich pohyb zakázán a nanejvýš se občas objeví bezradný automobilista, čekající na krajnici na odtahovou službu. A najednou tam někdo vstoupí! Ani nejdokonalejší mistři volantu, polekaní tím, že z nemožného se stalo najednou možné, nedokáží zareagovat dříve než za tři sekundy. A řidič bez dostatečně dlouhé praxe? Někdy nezareaguje vůbec, režim jízdy nezmění a nanejvýše pevněji svírá svůj volant.
Dobu reakce silně ovlivňuje počet podnětů, kterým jsme za jízdy vystaveni. V rušnějších městech to bývá až deset podnětů najednou a už jenom jejich výčet může vyvolávat zděšení – vozidla v pohybu i v klidu, chodci, děti, cyklisté, semafory, zvířata, hrůza pomyslet, co všechno na nás může vyskočit a vběhnout nám pod kola. Pokud se podnět vyznačuje kontrastem a jasnou barevností, řidič reaguje rychleji, třeba na světelnou signalizaci až dvakrát ve srovnání s málo kontrastním podnětem. Roli hraje i návyk řidiče.
Taxikáři, zvyklí jezdit především ve městech, vykazují při jízdě mimo ně reakce pomalejší. Na druhou stranu řidičům dálkové dopravy se v obcích doby reakce často zhoršují. Osobu při řízení může rozptylovat tolik faktorů a žádný z nich dobu reagování nezkracuje, naopak odvádí pozornost od plného soustředění. Jenom nevinný poslech hlasité hudby údajně prodlužuje dobu reakce o 0,16 sekundy. Ani konverzace se spolucestujícími, usilovné přemýšlení o záležitostech nesouvisejících s řízením, pozorování a pročítání reklam, zkrátka ani jedna z těchto činností ke kratší době reakce nevede. A zakázané faktory typu alkoholu nebo volání mobilním telefonem či jeho prohlížení už vůbec ne.
Z těch několika výše popsaných příkladů jasně vyplývá komplikovanost problému, souvisejícího s dobou reakce. To, že někomu v laboratoři nebo ve skutečném provozu naměřili určitou konkrétní hodnotu, ještě o ničem příliš nevypovídá, dokud se neupřesní desítky jiných parametrů experimentu. Ale následující pravidlo platí vždy a za všech okolností: je třeba zareagovat co nejrychleji, ale při tom přijmout, pokud možno, správné rozhodnutí. Doba, kdy se budeme vozit autonomními vozidly a plnou odpovědnost za reagování na dopravní situaci přeberou technické prostředky, je příliš vzdálená a ani nemusí přijít vůbec!
A jak jste na tom s reakcí za volantem vy?
Psychologie a fyziologie řidiče, Eduard Bena, Jiří Hoskovec, Jiří Štykar, Nadas - Praha, 1968
