Článek
Anglickému výrazu „oukej“ rozumí téměř jistě lidé na celém světě. Je lakonický, jednoduchý a lehce zapamatovatelný. A pokud by se sestavoval žebříček vůbec nejfrekventovanějších sousloví na naší planetě, určitě by ta dvě písmenka figurovala na jednom z čelních míst. Přestože je denně používáme v hovorové mluvě i v psaném projevu až nápadně často, vlastně se ani nezamýšlíme nad tím, kde se takové O.K. vůbec vzalo. Až na specialisty v lingvistických oborech, ti pochopitelně svůj názor na danou problematiku mají…
Zkratka z druhé strany oceánu
Že pochází z USA zřejmě všichni tušíme. V americké angličtině by se daly vypátrat první stopy používání „ó káčka“, jak mu někdy laskavě u nás říkáme, už v hlubší minulosti. Výraz se prý poprvé objevil v novinách Boston Morning Post už v roce 1839, nicméně celosvětové obliby se dočkal až relativně nedávno. Jedno z rozumně znějících vysvětlení tvrdí, že se jedná o fonetický přepis výrazu „all correct“. Existují však i verze divočejší. Třeba taková, že hned po první bostonské zmínce se od roku 1840 objevila politická organizace s názvem O.K.Club, jejíž hlavním posláním se stala podpora pana Martina van Burena v jeho kandidatuře do druhého prezidentského období. A proč zrovna označení klubu O.K.? Tento v pořadí už osmý prezident Spojených států se narodil v osadě Old Kinderhook ve státě New York. Jméno svého rodiště používal jako vlastní přezdívku a dobře znějící iniciály se mu v předvolebním klání náramně hodily.
Byla to doba posedlá zkracováním slovních spojení. Pokud vám připadá historka spojená se jménem zapomenutého, nicméně dříve váženého politika, přitažená za vlasy, můžeme posloužit ještě jinou. Hlavní roli v ní hraje železničářský úředník Obadai Kelly, jehož úkolem bylo orazítkovat všechny poštovní zásilky znamením souhlasu. Razítko s jeho iniciálami se mu údajně jevilo pro tento účel nejvhodnější…
Fantazii se meze nekladou
Jedna z vysvětlujících teorii pracuje i s „indiánskou stopou“, protože v jazyce některého z kmenů se souhlas „je to tak“ vyslovuje jako „okeh“. Na řadu přichází i řečtina, kde je možné vyjádřit konstatování pořádku výrazem „ola kala“. Nabízí se i náznak souvislosti s leteckým provozem. Při radiovém spojení během návratu z bojových misí bylo třeba ještě ze vzduchu nahlásit úspěšnost akce. Hlášení „zero killed = nula mrtvých“ se po radiových vlnách zjednodušovalo. Výraz pro nulu se nahradil jednodušším „ou“.
Zdá se považovat za téměř jisté, že dříve používané těžkopádné výrazy pro konstatování „všechno je v pořádku“ vymýtil telegraf. Služba, dnes už neexistující, bývala svého času nejrychlejším způsobem dálkového spojení a Morseova abeceda v ní sehrála dominantní roli. Výrazy typu S.O.S či O.K. se staly běžnou součástí komunikace v angličtině i v jiných jazycích. Proto je rádi používáme i v modernější době na sociálních sítích. U nás se před rokem 1989 výrazy typu ok, okej nebo dokonce oky v hovorové mluvě nepoužívaly téměř vůbec, nanejvýše tak v překladech textů a filmů či v odborných textech. Teď už je všechno jinak. Vkládáme je do řeči tak ledabyle, že nám jako cizí ani nepřipadají. A možná si to třeba sami neuvědomujeme.
Zdroj:
Zkratky, značky, akronymy, Zdeněk Kos, nakladatelství Horizont, Praha 1983
