Článek
Odsouzen a bičován
Vůbec ne z náboženských pohnutek, prostě proto, že taková křížová cesta existuje a při tom vypráví příběh posledních okamžiků člověka, který ovlivnil a doposud ovlivňuje osudy tolika lidí na zeměkouli, jako málokdo jiný. O to víc je zajímavý předobraz všech křížových cest, ten originální a s puncem autentického příběhu poslední Ježíšovy cesty na Golgotu ve Svaté zemi, cesty procházející Jeruzalémem.
Od počátku je vhodné připomenout, že jeruzalémská křížová cesta Via Dolorosa v průběhu staletí nezůstávala stále stejná, měnila se a její dnešní trasa si nemůže činit nárok na nějaký věrohodný historický základ. Spíše jde o tradiční interpretaci, která vyústila v místopisnou polohu čtrnácti Kristových zastavení, kolem nichž prochází davy poutníků posledních několik století. Pochopitelně ve snaze připomenout si důležité okamžiky z jeho života. Většina z takových poutníků je vedena důvody náboženskými, jiní jsou okouzleni atmosférou posvátného města a mnozí přichází jen z čiré zvědavostí. Pokusme si projít tu cestu společně!
Nejviditelnějším symbolem města Jeruzalém je Skalní chrám s kopulí vyzdobenou z plátkového zlata
První zastavení poutníkům připomíná původní římskou pevnost, kde proběhl poslední soud a kde Ježíše odsoudili na smrt. Františkánští mnichové si každý pátek udržují tradici vyrážet odtud po trase poslední cesty až na Golgotu. Jejich klášter stojí přesně na druhé straně ulice s oficiálním názvem Via Dolorosa, tedy zprava při pohledu ve směru trasy. Ostatně před vstupem do areálu františkánského kláštera už nás čeká zastavení druhé. Na tomto místě odsouzeného napráskali bičem, nasadili mu trnovou korunu a položili na něj pověstný kříž. Ne nadarmo pojmenovali františkáni svůj klášter názvem Bičování. Ne nadarmo se z latiny překládá výraz Via Dolorosa jako „Cesta bolesti“.
Mapa Jeruzaléma umístěná v ulicích Starého města
Přinucen nést kříž a padat pod jeho tíhou
Křížová cesta v Jeruzalémě prochází úzkými a klikatými uličkami tak, že v kombinaci s nekončícím davem poutníků lehce ztrácíte orientaci. Ještě že vás šipky v tom bludišti starého města spolehlivě navádí k cíli. Výjimkou je pouze počáteční úsek, relativně široký a dlouhý. Navíc se tady krátce po druhém zastavení nad ulicí klene oblouk nazvaný Ecce homo jako zdaleka viditelný orientační bod. Nejedná se o žádné pořadové zastavení, nýbrž o památné místo, kde Pilát při pohledu na odsouzence údajně pronesl svou proslulou větu o dvou slovech: Ecce homo, do češtiny překládanou výrazem „Ejhle, člověk“.
Teprve za odbočením rovného úseku Via Dolorosa prudce doleva nacházíme zastavení třetí. Každé je vzorně číslované, takže si můžete lehce kontrolovat, jestli jste některé z nich nepropásli. Tady postavili malou kapličku s mramorovým reliéfem nad vstupními dveřmi přesně v místě, kde Kristus poprvé klesl pod tíhou neseného kříže. A znalci Bible dobře ví, že cestou na Golgotu se mu to přihodí ještě vícekrát. A hned vedle kapličky stojí arménský kostel Panny Marie Bolestné. Ten název nevznikl náhodou, protože právě tady se odsouzený setkal se svou matkou Marií. Jsme u čtvrtého zastavení. Je evidentní, jakou bolest musela za takových okolností při pohledu na těžce zkoušeného syna matka prožívat. Celkový dojem z jeruzalémské křížové cesty je sice na jedné straně tragický a plný utrpení, na straně druhé i naděje, že se jednou vše v dobré obrátí.
Ježíš odsouzený na smrt poprvé klesl na zem pod tíhou kříže u třetího zastavení
Pozemská cesta končí na Golgotě
U pátého zastavení zase křížová cesta mění trasu a náhle odbočuje doprava, aby dál pokračovala přibližně stejným směrem jako počáteční úsek Via Dolorosa. Na tomto místě nařídili římští vojáci z Kristova doprovodu biblické osobě jménem Šimon, aby mu pomohl nést kříž. Relativně rovinná trasa křížové cesty končí, dál už musel Ježíš na návrší jménem Golgota stoupat, což mu utrpení s nákladem na zádech rozhodně nezmenšilo. Následující šesté zastavení poznáme podle kaple svaté Veroniky. Tato světice tady otřela odsouzenému krev a pot rouškou, do níž se jeho obličej nesmazatelně otiskl. U františkánské kaple s římským sloupem opodál klesl Ježíš pod tíhou kříže podruhé a tato událost se stala důvodem k sedmému zastavení. Jsme v půlce trasy, protože víme, že nás takových zastavení čeká ještě dalších sedm.
Osmé zastavení na cestě poutníků se odehrává u řeckého pravoslavného kláštera, kde Kristus údajně utěšoval jeruzalemské ženy. Sice sám trpěl, ale ještě si našel dost energie k takto bohulibé činnosti! U devátého zastavení klesl odsouzený na zem potřetí, došlo k tomu u vchodu do Etiopského kláštera. Tím naše putování pod otevřeným nebem skončilo, všechna zbývající zastavení už najdeme pod střechou chrámu Božího hrobu. Ten stojí na pahorku Golgota, někdy zvaném také jako Kalvárie. Desáté až třinácté zastavení uvnitř chrámu vyznačují místa, kde byl Ježíš vysvlečen z roucha a přibit ke kříži. Na něm i zemřel, a nakonec jej z toho kříže také sňali.
Křížová cesta v Jeruzalémě se jmenuje Via Dolorosa
A poslední čtrnácté zastavení? Jestliže jsme se po celé křížové cestě museli prodírat davem poutníků, tady uvnitř chrámu Božího hrobu už se zdá být jejich počet skoro nekonečný. Ale na vstup do vlastního Ježíšova hrobu čekají lidé spořádaně ve frontě, kterou zvládají organizátoři uvnitř svatostánku velice kultivovaně. Než lidé nahlédnou po jednom do vlastní hrobky, čeká je pomalé popocházení třeba i několik hodin. Až na malé výjimky nejsou nervózní, nebrblají a pokud jsou ve skupině třeba nějaké náboženské výpravy, tak se modlí nebo zpívají. Vědomí posvátnosti daného místa jim ani jiné, než pokorné chování nedovolí. Ovšem ve Svaté zemi, kde je takových biblických míst více, to není nic neobvyklého…
Zdroje:
Jeruzalém a Svatá země, společník cestovatele, kolektiv autorů, vydala Euromedia Group - Ikar, Praha 2001
ADAMEC, Jaromír. Via Dolorosa. Země světa. 1.2.2022, roč. 21, čís. 2
