Článek
Věž s černým obložením jako nejviditelnější klatovská dominanta se sousedním bílým jezuitským kostelem v průhledu přes hlavní náměstí
Ale co se týká vazby na ostatní zmínky z titulku, tam už to sedí stoprocentně. Hmatatelným důkazem činnosti jezuitů v Klatovech je jejich kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce na hlavním náměstí s dvojicí bílých věží v průčelí. Hned vedle si Tovaryšstvo Ježíšovo postavilo svoje gymnázium a kolej a prakticky okamžitě po příchodu do města v roce 1636 hráli ve městě dominantní roli na poli kultury a vzdělanosti. Navzdory rozšířeným názorům, jak páter Koniáš a jeho „jezoviti“ ničili knihy a potlačovali u nás vše progresivní, opak byl pravdou. O prospěšnosti řádu se může přesvědčit každý návštěvník klatovských katakomb, umístěných právě v suterénu pod jezuitským kostelem. Samozřejmě, že k prohlídce lákají především populární mumie, ale mnoho se tam dozvíte o činnosti řádu jako takového, počínaje školstvím, lékařstvím nebo kulturou.
Už od devatenáctého století v Klatovech sídlily jednotky rakousko-uherské armády, které se specializovaly na výcvik dragounů. Původně jízdní vojsko, schopné bojovat z koňského sedla i ze země, se později transformovalo i do československé armády. Tradice dragounů s jejich kasárnami a výcvikovými cvičišti život ve městě ovlivňovala zejména ve smyslu hospodářském. Kde sídlila silná vojenská posádka, tam města obvykle vysoce prosperovala. Podobně dlouhou tradici si zachovaly i proslulé klatovské karafiáty, které se tu šlechtily s mimořádnou úspěšností. A dodnes je to znát v podobě mezinárodních soutěžních ocenění i popularity mezi řadovými evropskými zahradníky. Specializovaná organizace „Klatovský karafiát“ šlechtí a vystavuje pořád.
Klatovský prampouch, tak zvukomalebně se jmenuje spojovací můstek mezi jezuitskou kolejí a jezuitským gymnáziem od architektky Evy Jiřičné
Město je se svými asi třiadvaceti tisíci obyvatel druhým největším sídlem Plzeňského kraje a zároveň patří i k těm nejstarším. Přemysl Otakar II. jej založil v první vlně rozsáhlé kolonizace českých zemí kolem roku 1260. Na historickém čtvercovém náměstí najdeme hned vedle vzpomínaného jezuitského kostela Černou věž, skutečnou dominantu Klatov, viditelnou z daleka ať už se blížíme z jakéhokoliv směru. S výškou téměř 82 metrů dovoluje pozorovat dění v jinak poměrně kompaktně sevřeném městě, což se náramně hodilo pro upozorňování na nebezpečí požárů nebo na blížícího se nepřítele už od středověku, kdy Klatovy svíraly mohutné opevňovací hradby. Černá věž navazuje na radnici města, budovu rovněž historickou, ale přesně před sto lety přebudovanou v novorenesančním slohu.
O jezuitském kostele již byla řeč v souvislosti s významem řádu pro klatovský region. Mocenský vliv a finanční prostředky umožnily následovníkům svatého Ignáce, jemuž se mimo jiné zasvěcují všechny jezuitské kostely, pozvat si ke spolupráci umělce nejvyšších kvalit. V průčelí klatovské stavby tak najdeme barokní portály od architekta Kiliána Ignáce Dienzenhofera s tím, že celkovou podobu dal kostelu jeho otec Kryštof.
Suterén pod kostelem byl určen pro pohřbívání zemřelých jezuitů, ale i osob mimo okruh členů řádu, Pohřbívalo se tu až do roku 1783, kdy císař Josef II. na území své monarchie takové nakládání s nebožtíky zakázal. V současné době se tam vystavuje kolem třicítky těl v různém stupni rozkladu. Není těžké si představit, jak důkladný a technicky náročný musel být větrací systém, aby se mumie dochovaly po tolik staletí v přijatelném stavu. Před časem se podařilo nevhodnými stavebními úpravami tento systém narušit a ten musel být opět navrácen do původního stavu. Je třeba zdůraznit, že klatovské mumie vznikají přirozenou cestou a s balzamováním nebo chemickým konzervováním nemají nic společného. Těla se vysoušela postupně prouděním vzduchu.
Kostel představoval jen dílčí součást komplexu jezuitských budov kolem hlavního náměstí, Patřily k němu i kolej, seminář a gymnázium. Propojení odděleným můstkem mezi nimi existovalo už dříve a potom zaniklo. Až architektka Eva Jiřičná dodala novému skleněnému můstku v dřívější poloze ten správný estetický náboj. Říká se mu tu „Klatovský prampouch“. A pokud nevíte, co to znamená, tak nabízíme toto vysvětlení: prampouch je klatovská varianta běžného českého slova rampouch, tedy ledový útvar visící ze střech, okapů nebo větví. Ten od slavné architektky sice nevisí, ale leží, a svojí skleněnou podobou tu krystalickou hříčku přírody vzdáleně připomíná. Takové divoké kombinace byste v Klatovech asi nečekali…
Černá věž s dvojicí bílých věží jezuitského kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce na náměstí
Při návštěvě města si určitě nenechte ujít jinou místní specialitku na hlavním náměstí – barokní lékárnu U Bílého jednorožce. Ještě do roku 1966 tento prostor fungoval jako běžné lékárnické zařízení, i když v kulisách barokního zařízení skříní, nádob i jiných dóziček pro léky. Zařízení zůstalo, jen s tím rozdílem, že vás tu provedou jako v muzeu, dokumentujícím vývoj lékárnictví. Dozvíte se mnohé o přípravě léků a mezi jiným vám ukáží docela živé a ve vodě plavající pijavice, které nemocným pomáhaly odsávat z těla krev. Za sklem vypadají docela neškodně.
Pokud Klatovy disponují věží Černou na náměstí, tak by se slušelo mít i věž Bílou. I tu tady najdeme, sice ne přímo na náměstí, ale prakticky na dohled od něj. Říká se tak samostatně stojící zvonici vedle arciděkanskéko, tudíž hlavního městského kostela. A aby se nám ze všech těch názvů nezamotala hlava, ten kostel se jmenuje Narození Panny Marie. Moment: s Ježíšovou matkou jsme se přece už někde jinde setkali. Správně – jezuitský kostel je zasvěcen Neposkvrněnému početí Panny Marie. Tedy věže barvy černé a bílé, kostel jednou zasvěcený početí, podruhé narození stejné osoby…Začínáme z toho mít zmatek v hlavě.
A to jsme si prošli jenom náměstí a jeho nejbližší okolí. Copak by nás asi čekalo v jiných částech sympatického města, příjemných pošumavských Klatov?
Lékárna U Bílého jednorožce vedle jezuitského kostela patří mezi nejvyhledávanější turistické atrakce na náměstí Míru
Zdroje:
SÝKOROVÁ, Lenka, a kol. Klatovy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010.
VANČURA, Jindřich. Dějiny někdejšího král. města Klatov. Praha: Město Klatovy, 1927-1933. Dostupné online
Bílá věž, představující samostatnou zvonici kostela Narození Panny Marie při pohledu z náměstí
