Článek
Když architekt i investor patří mezi celebrity, tak je napůl vyhráno
Jednu z nejvýznamnějších vilových staveb české rané moderny nenavrhl pro Holoubkov nikdo jiný než architekt Jan Kotěra (1871-1923), jehož jméno dodnes skloňují s nesmírnou úctou na všech našich architektonických fakultách, odborných školách a hodně se o něm mluví mezi lidmi, kteří se v daném oboru pohybují. Respektovaný „otec-zakladatel“ naší moderní architektury právě v Holoubkově naznačil, jaký směrem se bude ubírat jeho další umělecká tvorba a co lze od něj v budoucnu očekávat.
Zatímco všude u nás i v zahraničí ještě v té době převládala secese plná dekorativních ozdob, uměleckých maleb, doplňků a jiných „zbytečných kudrlinek“, Kotěra jako jeden z prvních umělců pochopil, že tudy cesta ve výhledu asi nepovede. Což o to, mnohým se křiklavými barvami vyzdobené fasády třeba i líbily, jenomže vyžadovaly spolupráci mnoha osob z oboru užitného umění a v neposlední řadě i celkově vyšší finanční náklady. Chtělo by to něco jednoduššího, racionálního a funkčního. Právě Holoubkov představoval pro Kotěru jakýsi bod zlomu a obrat v přemýšlení o poslání moderní architektury…
Kvalitní dílo vždycky potřebuje účinnou spolupráci mezi těmi, kdož jej vymýšlí, financují a rovněž i realizují. V daném případě architekta oslovil Karel Marek, vážený a vysoký státní úředník, jehož profesní kariéra vyvrcholila dokonce pozicí ministra veřejných prací. Už z této charakteristiky by se dalo soudit, že nemohl mít s odměnou pro významného architekta i s financováním svojí rodinné vily žádný větší problém. Zůstává otázkou, proč stavbu situovali právě sem do Holoubkova, tedy do jedné menší obce mezi Prahou, Rokycanami a Plzní. K hlavním příčinám patřilo pořád ještě relativně nové železniční spojení mezi těmito městy, stejně tak jako určitá móda společensky vysoko postavených lidí stěhovat se z větších měst do klidnějších menších letovisek.
A k takovým Holoubkov v té době jednoznačně patřil, o čemž svědčí i celá řada jiných zajímavých vil právě v této obci. Ale to platí všeobecně. Stačí se porozhlédnout z okna vagónu prakticky na všech železničních tratích vedoucích z velkých měst a rázem uvidíme, kolik takových honosných vil tehdy vznikalo. Naštěstí do doby vesnického podnikatelského baroka koncem minulého století ještě zbývalo mnoho času…Vily z dob konce monarchie a začátku republiky obvykle hladily pohled vnějšího pozorovatele vkusem a slušnou technickou úrovní.
Členitost strmých střech v kombinaci s jednoduchostí fasád vytváří dojem vznešené elegance
Čím je tedy Markova vila tolik pozoruhodná?
Jako vždy v případě i jiných uměleckých děl především osobností autora. Jan Kotěra, ač narozen v Brně, vyrůstal a studoval v Plzni na německé Vyšší průmyslové škole, protože jeho otec zastával v tomto městě funkci ředitele školy. A dokonce ani tam, ve městě svého mládí, a tudíž jeho nátuře nepochybně blízkém, se žádná jím autorizovaná stavba nikdy nepostavila, i když podobné projekty také připravoval. Jinými slovy, Kotěrovy stavby se mimo Prahu a Hradec Králové zase až tak moc často nevyskytují. A jinde by se daly spočítat na prstech jedné ruky.
Po vzoru anglických kolegů z hnutí „Arts and Crafts Movement“ (umění a řemesel) Kotěra prosazoval použití kvalitních stavebních materiálů, členitost vysokých střech, arkýřů a lodžií a zejména těsné propojení domu s okolním zahradním pozemkem. Troufám si říci, že právě tento rukopis průkopníka českých moderních staveb v Holoubkově rozpoznáváme, včetně té rovněž jím pečlivě navržené a realizované zahrady. Podobně jako to bývá s architektonickým rukopisem u jiných Kotěrových vil. A hlavní deviza? Řemeslná kvalita, jednoduchost, účelnost, výrazné komíny, žádné zbytečné parádičky – to vše dřívějším secesním objektům navzdory.
Objekt postavený pro rodinu Karla Marka má ovšem trochu smůlu kvůli své poloze v intravilánu Holoubkova. Stojí bezprostředně při hlavní silnici mezi hlavním městem a západočeskou metropolí, bývalým hlavním silničním tahem. Po zprovoznění dálnice D 5 už tu nebývá provoz tak intenzivní jako dříve, ale stejně…Kolony aut projíždí přímo kolem oplocení pozemku a jeho soukromý majitel vytvořil mezi silnicí a svým pozemkem tak vysoký a málo průhledný plot, že přes něj člověk jenom těžko hledá skulinku, kterou by mohl Kotěrovu stavbu v celé své kráse spatřit. Vilka slouží ke komerčním účelům a její interiérové vybavení není možné si běžně prohlédnout.
To šlo ještě v delším období po druhé světové válce, kdy prostory architektonicky cenného objektu využívalo zdravotnické středisko se svými lékařskými ordinacemi. Vzhledem ke skutečnosti, že se Holoubkov nachází poměrně blízko rokycanské demarkační linie, ke které se směly od západu přiblížit spojenecká a od východu sovětská osvobozovací vojska, svou menší roli na této „šachové partii“ o osudech rozdělení Evropy sehrála i Markova vila. V poválečných měsících roku 1945 v ní sídlilo velitelství Rudé armády.
Zdroje:
BÁLINTOVÁ, Kateřina – KREUZZIEGEROVÁ, Radmila – ŠVÁCHA, Rostislav. Jan Kotěra: Markova vila. Holoubkov, Markova vila, s.r.o., 2003
ŠVÁCHA, Rostislav. Jan Kotěra, Praha: Odeon, 1984
