Článek
Firma Jana Cingroše (1841 Bolevec u Plzně – 1906 Milán) mívala v dobách svojí největší slávy až pět stovek zaměstnanců a vyvážela svoje výrobky prakticky do celého světa. Její areál se nacházel v Plzni mezi Koterovskou a Božkovskou ulicí, jehož pozůstatky jsou tu k vidění dodnes. Před nejlépe zachovalým a velice vkusně upraveným objektem jsou dokonce patrné ukázky kamenných dlažeb, které mohly posloužit potenciálním zákazníkům jako originální a nápaditý vzorkovník. Továrník tu svoji firmu založil už v roce 1866 a s výrobou se v ní pokračovalo, pochopitelně už bez účasti původního zakladatele, až do druhé světové války. Po dlažbách z velkoformátových desek se chodí ještě dnes, a to nejen v Plzni…
Rakousko-uherskou konkurenci předčil Cingroš především v oboru strojově řezaných a leštěných prvků, přičemž právě v dokonalém leštění kamene se stal průkopníkem. K leštění a řezání používal parní stroje, čehož tehdy nikdo jiný v monarchii nebyl schopen. Z nejoblíbenějších typů kamene jako je žula, porfyr nebo syenit vytvářel dekorační součásti reprezentačních staveb, pomníků i hřbitovních náhrobků. Už v začátcích podnikání si pronajal lom ve Chválenicích u Plzně, a to svědčí o komplexnosti jeho budoucích záměrů. K tomu byl obdařen jistým uměleckým nadáním, což mu umožňovalo náhrobky a podstavce i navrhovat a modelovat. Zkrátka se v něm zkoncentroval cit pro umění i materiál, s nímž pracuje, s nezbytným podnikatelským tahem na branku. Nakonec skupoval další a další lomy u nás i celé Evropě. Postupem času se z něj stal továrník evropského významu.
Dům velkopodnikatele s kamenickými výrobky v Bezručově ulici
Parter sídla majitele kamenické firmy z leštěné žuly zdůrazňuje sortiment jeho podnikání
Náležitý věhlas mu přinesly některé realizace v Německu nebo v Budapešti, v Madridu či ve Lvově, ale především v hlavním městě monarchie Vídni. Podstavec k pomníku císařovny Marie Terezie je považován za umělecký vrchol, kterého může být v oblasti uměleckého monumentu ve veřejném prostoru vůbec dosaženo. Císařovna tam sedí na trůně obklopena svými ministry, dvořany a generály. Cingrošův podstavec pro dílo sochaře Kaspara von Zambusche nechybí v žádných podrobnějších učebnicích a publikacích o monumentálním výtvarném umění.
Akce podobného zaměření přinášely do dílny v Koterovské ulici slávu a v neposlední řadě také finance, nutné k realizaci dalších takových záměrů. Mezi pomníky a jejich podstavci v českých podmínkách z Cingrošovy dílny vyniká ten na památku Josefa Kajetána Tyla, umístěný nyní na Mikulášském náměstí, kde je ideálním doplňkem jeho parkové úpravy. Zakázka na vybudování pomníku přišla už v roce 1911, ovšem následovala světová válka a po ní jiné hospodářské problémy, takže pomník firma dokončila až v roce 1926. Sice už bez svého zakladatele, ale přesto si na trhu vedla i nadále úspěšně.
Z celého rozsáhlého areálu Cingrošovy firmy se zachoval pouze tento objekt
Dlažba před objektem v areálu u Koterovské ulice sloužila jako názorný vzorkovník
Když si Jan Cingroš nechal postavit rodinné sídlo v plzeňské Bezručově ulici, vyžadoval na jeho fasádě zdůraznit předmět svého podnikání. Stalo se, takže celá přízemní část z leštěného obkladu z mramoru dostatečně názorně vypovídá o dovednostech a náklonnostech prvního majitele a investora objektu. A aby toho nebylo málo, přizvali sem k výzdobě fasády také umělce nanejvýše povolaného a národem milovaného – Mikoláše Alše. Ten je svými malbami na fasádách proslulý a zrovna do západočeské metropole zajížděl díky své náklonnosti k pivu velice rád a ochotně.
V roce 1885 zavítal do Plzně císař František Josef I., aby mohl sledovat vojenské manévry v okolí města. Při této příležitosti udělil již vyhlášenému králi všech kameníků Cingrošovi ještě navíc titul „dvorský mistr kamenický“ a navštívil areál jeho firmy. Potud by bylo vše v pořádku, takové ocenění si jistě oprávněně zasloužil. Horší už byl mírný prohřešek proti bontónu, kdy císař pozval podnikatele na audienci do hotelu v centru města a host se bez omluvy nedostavil. Něco nepředstavitelného! Spletl si datum, a v době audience posedával s přáteli u piva v hospodě. Císař zřejmě odpustil. Inu, i mistr kamenický se někdy pomýlí…
Památník J.K.Tyla na Mikulášském náměstí, socha Vojtěcha Šípa s podstavcem od Jana Cingroše
Tylovo sousoší změnilo své místo v Plzni už poněkolikáté a snad definitivně
Zdroje:
SILOVSKÝ, Ladislav. Slavné plzeňské firmy a podnikatelé. Plzeň: Starý most, 2019.
Český rozhlas Plzeň. Po chodnících slavného kameníka Cingroše chodíme v Plzni dodnes. 10. března 2020
