Ledovec Zugspitze, smaragdové jezero Eibsee a sportovní středisko Ga-Pa

Ačkoliv téměř třítisícová nadmořská výška budí v lidech znalých hor, a také těch, kteří přijíždějí jen tak „na skok za adrenalinovým zážitkem“, potřebný respekt a úctu, není zase tak složité dosáhnout samotného vrcholu. Pokud se nepovažujete za trénovaného horolezce, nabízí se vám spousta dalších možností v podobě pohodlných dopravních prostředků. Můžete se rozhodnout pro spojení ze sousedního rakouského Tyrolska, anebo v častějším případě z již zmiňovaného zimního střediska Ga-Pa. Bavorským Němcům je možné jenom závidět, s jak důkladnou propracovaností řeší návaznost různých druhů dopravy mezi sebou. Tedy, když už se neodhodláte vystoupat až nahoru po svých.

Jízdenky je možné řešit pomocí samostatné karty Zugspitze Ticket, která zahrnuje jednu jízdu nahoru a jednu dolů. A při tom je možné kombinovat tyto cesty bez ohledu na jejich pořadí. Na výběr máte zubačku Zugspitzbahn, kabinovou lanovku Seilbahn nebo i lanovku Gletscherbahn. Ta už spojuje větší z obou ledovců se samotným vrcholem. Na lyžařské sjezdovce se to hemžilo milovníky zimních sportů dříve celoročně, protože ledovcový povrch na první pohled jako kdyby nikdy nemohl roztát. To už dávno není pravda, díky klimatickým změnám taje a nepochybně jej časem postihne osud všech jiných alpských ledovců, až se smrskne na minimum.

V již zmíněné kabinové lanovce Seilbahn jsem byl svědkem momentů, o kterých člověk ani neví, co si o nich myslet. Z prostorné kabiny vysoko nad horským terénem se nabízí daleké výhledy a pohled jakýmkoliv směrem na vlnící se Alpy uklidňuje a zároveň i vzrušuje. Ne tak poměrně velkou skupinu východoasijských turistů. Každý z nich cvakal fotoaparátem jeden snímek za druhým, nebo natáčel celou cestu na kameru. Bezprostřední pohled na tu nádheru horských velikánů okolo – tomu nevěnoval pozornost z Asiatů snad ani jeden. Ne nadarmo se říká, že návštěvníkům podobného typu jde hlavně o obrazové záznamy skutečnosti, které si až doma prohlížejí a s údivem dodatečně zjišťují, kde že se to vlastně ocitli.

Ať už jedete lanovkou Seilbahn dolů nebo nahoru, nemůžete se vyhnout pohledu na jezero Eibsee, jež se tady pod Zugspitze zrodilo před mnoha tisíci lety. Na první pohled prozrazuje, že bude mít svůj původ v ledovcové činnosti a že vzniklo mohutnými sesuvy skalních masivů. Nakonec nemusíte na počáteční stanici lanovky ani nasednout a vyjet až k vrcholu Zugspitze. Pro uklidnění duše se můžete „jenom“ procházet kolem průzračně čistých vod jezera a vychutnávat si pohledy na několik ostrůvků na smaragdově zabarvené hladině. Ne nadarmo patří Eibsee mezi nejvyhledávanější cíle těch, kteří se pod nejvyšší horou našeho německého souseda ocitli. V němčině znamená slovo „Eibe“ strom tis a nic na tom nemění skutečnost, že se tady tisové lesy už dávno ve větším měřítku nevyskytují. Na břehu bavorské vodní perly si náš člověk může připadat jako někde na Šumavě. Jenom s tím rozdílem, že ledovcová jezera jako je to Černé nebo Čertovo přece jenom kolem sebe alpská panoramata nemají. Ale za to disponují kouzlem jiným…

Od stanice kabinkové dráhy se do sportovního centra Ga-Pa pod horským masivem dostanete linkovým autobusem. A také v tomto případě platí, že i romantická cesta se může stát neskutečným cílovým zážitkem. Garmisch má mezi sportovní veřejností skvělý zvuk. Nejenom kvůli současnému systému lyžařských sjezdovek a slavnému skokanskému můstku. Zároveň je to město olympijské a takových v dosahu našich hranic příliš mnoho není.

Zkrátka a dobře prozkoumávat a procestovat krajinu pod horou Zugspitze vás asi nikdy neomrzí. A nemáte to ani moc daleko – dálnice přes Rozvadov do Mnichova, dále potom na jih a jste tam…

Zdroje:

Turistika v okolí Garmisch-Partenkirchen
Zugspitze pod dohledem: roztaje permafrost a hora se zřítí?, 11. 5. 2021, horydoly.cz