Článek
V žádném historickém prameni jméno mnicha uvedeno není, ale místní mu časem dali sympatické jméno Antonín. Taková je legenda o počátcích slávy Kutné Hory. Ta hovoří o nálezu stříbrných prutů v lesích mezi Sedlcem a historickým jádrem budoucího města. Nevysoký vrch Kaňk se v legendě výslovně neuvádí, přestože právě ten se stal ve středověku jednou z nejbohatších těžebních oblastí. Pozemky v majetku kláštera v Sedlci brzy přilákaly dobrodruhy a kopáče, kteří se s železnou pravidelností stahují na místa cenných nálezů, a to co svět světem stojí. Vidina snadno nabytého bohatství láká. Ovšem definitivním vítězem v boji o kutnohorské poklady se stal český král Václav II. (1271-1305), zakladatel mnoha našich měst, a především panovník se smyslem pro budování silného státu, jehož základy jsou podloženy prestižním platidlem. Jeho nový stříbrný pražský groš se stal nejžádanější měnou střední Evropy a on sám nejmocnějším mužem tohoto geografického prostoru.
Král měl ohromné štěstí v tom, že se tak velké zásoby stříbra našly na území jeho Čech, ale ani další vývoj neponechal náhodě. Prozíravě si na svůj dvůr pozval bankéře a právníky z toskánského území pozdější Itálie, nejčastěji se uvádí z Florencie, kteří měli s peněžnictvím své doby bohaté zkušenosti, a hlavně se orientovali v římském právu, považovaném v Evropě za nejvyspělejší. A vyplatilo se! Jimi připravený hornický zákoník definoval českého panovníka za nejpravděpodobnějšího majitele vytěženého nerostného bohatství a ten na něj získal i předkupní právo. Horníci museli nabídnout vytěžené stříbro nejdříve králi, a teprve v případě jeho nezájmu mohlo být prodáváno jinam. Chytrý a zářný příklad toho, že zbohatnout se dá nejen poctivou prací (tomu ale moc lidí nevěří), podvodnými machinacemi a hrubou silou, ale někdy i s pomocí ostříleného týmu šikovných právníků.
Umělecká díla dominují i zahradám nad gotickým svatostánkem a nad galerií
Ostatní panovníci králi Václavovi takovou pozici přirozeně záviděli a sami se s ním chtěli o bohatá naleziště v Kutné Hoře dělit, nebo ještě lépe je úplně ovládnout. Mezi nimi vynikal další silný muž a soupeř - římskoněmecký král Albrecht I. Habsburský, jehož spor o vliv a moc s českým rivalem vyvrcholil vpádem silné armády. Bez rozhodující bitvy naštěstí závistivý a nepřející Habsburk zase odtáhl, a to s nepořízenou.
Jiný předcházející král Jan Lucemburský se sice velké obliby v jím ovládané zemi nedočkal, ostatně tu ani netrávil mnoho času a s tím ovládnutím to ani nebylo tak jednoznačné. Ale Kutné Hoře pomohl tím, že ji povýšil na královské město. Abychom se v té záplavě jmen příliš neztratili, upřesněme, že Jan byl otcem Karla IV. a ten zase otcem Václava II., hlavního hrdiny kutnohorského příběhu o slávě a bohatství.
Před nájezdy jiných zájemců o bohatství nechal Václav svoje výnosné město opevnit a uvnitř hradeb začaly vyrůstat pozoruhodné stavby. Nejdříve kostel Panny Marie, dnes zasvěcený svatému Jakubovi, jako hlavní dominanta městského centra. Areál již dávno před tím existujícího kláštera v Sedlci i se svým velkolepým kostelem, pod nějž organizačně spadá i pozdější vyhlášená kostnice, se tak ocitl vně kutnohorských hradeb. Po vypálení sedleckého kláštera husity z něj nadlouho zůstávaly jenom ruiny a teprve v období baroka se o jeho opětovné vzkříšení postaral věhlasný architekt Santini.
Uvnitř chrámu svaté Barbory je instalována velice neobvyklá socha havíře jako poděkování těm, kdo se zasloužili o slávu a bohatství města
Zatímco v pozadí počátků města býval Sedlec, naopak největší současná chlouba a návštěvnická atrakce vznikala jako symbol zcela opačný. Vyjadřoval snahu o odtržení nové městské struktury od vlivu původního kláštera. Začal se budovat chrám svaté Barbory, gotická perla a ozdoba dříve tak bohatého města. Měšťané si k jeho realizaci pozvali stavitelskou skupinu z huti Petra Parléře, kteří tu mohli zúročit cenné zkušenosti ze svatovítského chrámu Pražského hradu. Jak už to u tak složitých staveb bývá, výstavba se neúměrně protáhla, tady v Kutné Hoře na 170 let. Byl nejvyšší čas, v pozdějších dobách už by se místní asi do takového díla nepustili! Povrchová intenzivní těžba stříbrné rudy se po sto letech pomalu vyčerpávala. Nejenom ta stříbrná, ale i jiné rudy ve větší hloubce v podzemí stále zůstávaly, jenomže technologie jejich dobývání se už prodražovala a rentabilita se ztrácela.
Kostnice patří k nejvyhledávanějším turistickým atrakcím města a nachází se nedaleko sedleckého kláštera
Husitské období vneslo do Kutné Hory, podporující zpočátku legálního panovníka a císaře Zikmunda Lucemburského, řadu nenávistných vášní. Ty začaly házením zajatých příznivců husitů zaživa do šachet a skončily jako odplata vypálením sedleckého kláštera. A aby toho nebylo málo, v lednu 1422 skončilo v plamenech vše uvnitř opevněných hradeb. Do české historie se později zapsalo město ještě mnohokrát. Po smrti Jiřího z Poděbrad se sešel náš zemský sněm v audienční síni Vlašského dvora, kde se i nyní předvádí návštěvníkům vybavení a chod původní kutnohorské mincovny. Tady dostávaly svůj tvar mince nazvané pražský groš, odtud vycházela sláva města i státu daleko za hranice. Sněm v těchto místech definitivně potvrdil polského prince Vladislava Jagellonského českým králem.
Interiér katedrály Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v areálu cisterciáckého kláštera, na přestavbě původně gotického kostela se podílel barokní architekt Jan Blažej Santini-Aichl
Význam Kutné Hory pro českou historii je neocenitelný a někdy se zdá i nedoceněný. Vždycky měl náš stát jedno dominantní hlavní město, ale které jiné by mělo následovat po něm? Hned na druhém místě vlivu se to střídalo. Nicméně po dlouhou dobu se za něj mohlo právem považovat to město, o němž se náš článek zmiňuje, to propojené s klášterem v Sedlci, těžbou stříbra, mincovnou evropského významu a chrámem svaté Barbory…
Zdroje
Kutná Hora: Stříbrná pokladnice, město králů i oběť plamenů, HISTORY revue, květen 5 / 2022, vydavatel RF HOBBY s.r.o
DUDÁK, Vlastimil: Kutnohorský poutník aneb Kutnou Horou ze všech stran; Kutná Hora, Praha, 2012
K nejvýznamnějších památkám města patří kostel svatého Jakuba, dokončený v roce 1420. Vedle něj stojí Vlašský dvůr, jehož stavba skončila jen o dvacet let dříve
