Hlavní obsah
Příroda a ekologie

Městskému rybníkářskému pokladu vévodí Velký bolevecký rybník

Foto: Mandik Libor 2

Na hlavní pláži Boleveckého rybníka v těchto dnech vyrůstají nová mola i s lehátky na opalování, v pozadí Severní předměstí se sídlišti Bolevec a Lochotín

Plzeň je často vnímána jako město až příliš průmyslové, takže ani ne všichni místní si uvědomují, jakou neskutečnou hodnotu jim předali stavitelé středověkých rybníků bolevecké soustavy.

Článek

Vodní plochy v kombinaci s kvalitně udržovanými lesy tu vytváří zelené zázemí, skutečné plíce velkoměsta, které by náhodný návštěvník u sídla velkých výrobních podniků sotva očekával. V širším okolí vznikaly díky aktivitám klášterů rybníky v době, kdy Nová Plzeň na svoje založení teprve čekala. Západočeská síť mocných klášterů, hustší než na ostatním zbytku našeho území, nahrávala i hustotě jejich hospodářských rybníků – zakládaly je všechny, zejména mezi dvanáctým a čtrnáctým stoletím. Až na malé výjimky ale nedožil do dnešních dnů z těchto rybníků žádný.

Ze specialisty na rybníkářství se přeorientoval Dubravius na arcibiskupa

Ne náhodou se vůbec první zmínka o výstavbě rybníků v Čechách vztahuje ke klášteru v Kladrubech a jeho rybníku mezi současným Sulkovem a Líněmi blízko Plzně. To se psal teprve letopočet 1115, do založení bolevecké soustavy scházelo takřka tři a půl stovky let a sláva pozdějších rybníků ve východních a jižních Čechách zůstávala ještě v nedohlednu. Zkrátka prim tehdy hrály rybníky západočeské. Ve své době nejznámější a do všech hlavních evropských jazyků překládané dílo o rybníkářství napsal plzeňský rodák Jan Skála z Doubravky a Hradiště jistě inspirován stavbou bolevecké soustavy, kterou město začalo budovat v roce 1460 jen dvacet šest let před jeho narozením. Plzeňan Jan zvaný též Dubravius při tom bral svoji vášeň pro rybníkářství jako koníčka, jež mu pomáhá lépe spravovat církevní majetek. Z profesionálního hlediska to dotáhl podstatně výš: až na post olomouckého arcibiskupa…

Když se tedy město Plzeň rozhodlo vybudovat v povodí Boleveckého potoka svoji znamenitou soustavu, která nemá dodnes v žádném jiném českém městě obdobu, navázalo tak na zkušenosti klášterů, jež beze zbytku potvrzovaly návratnost vložených investic. Produkce ryb a vaření piva přinášely do městské pokladny spolehlivé příjmy.

Foto: Mandik Libor 2

Nostalgii po dobách největší slávy v místech zaniklé restaurace Ostende připomínají i současná občerstvovací zařízení

Od Volevsi k Bolevci

Za první a rozhodující krok města směrem ke středověkému velkochovu ryb se považuje zakoupení samostatné vsi Voleves od pražské kapituly svatého Apolináře v již zmíněném roce 1460. Obec, v jejímž názvu není složité uhádnout budoucí jméno Bolevec, samu o sobě blízké město Plzeň nepotřebovalo, zato jej lákaly rozlehlé pozemky v okolí, na nichž údajně už do jednoho roku postavila svůj první a hned ten největší rybník. Říká se mu Velký bolevecký a doposud tvoří páteř celého rybničního systému. V souvislosti s Volevsí si ale Plzeň také vystřihla z ostudy kabát – původnímu vlastníku u Apolináře včas neuhradila dojednanou částku a dlouhodobě se vlekoucí soudní spory rozhodně nepatřily k nejšťastnějším vkladům do nového městského podnikání.

Foto: Mandik Libor 2

Na místě dnešní sypané hráze mezi Velkým rybníkem vpravo a jeho „Chobotem“ vlevo stávala dříve dřevěná lávka

Zatímco pozdější jihočeské rybníky už znaly své konkrétní stavitele Štěpánka Netolického nebo Jakuba Krčína, alespoň co se týče těch nejznámějších, v Bolevci se ještě sypaly hráze anonymně. Beze vší pochybnosti však stavbu museli vést mistři s dřívějšími bohatými vodohospodářskými zkušenostmi, protože vybudování Velkého Boleváku jistě nemůže být srovnatelné třeba s takovou nejbližší vodní nádrží na bolevecké návsi. Nelze vyloučit, že nejdůležitější stavitelé přišli do Plzně se zkušenostmi ze starších rybničních systémů kláštera v Chotěšově na Lučním potoce nebo kláštera v Plasích.

V pořadí druhý dokončený rybník z celé soustavy se nedochoval, ostatně jako řada z jeho dalších následovníků. Postavili jej už tři roky po Velkém a nazvali Borecký rybník podle také zaniklé vsi Borek, jež stávala při dnešní silnici před Třemošnou. Stopy po neexistující vodní ploše je třeba hledat v blízkosti areálu Orlík, který neslavně proslul i výbuchem muniční továrny během první světové války. Třetím nejpravděpodobnějším v pořadí byl rybník Košinář, ten podél nějž se projde při cestě od Velkého rybníka a jeho tak zvaného Chobotu. Tomuto apendixu nejrozlehlejšího rybníka se také nesprávně říká Malý bolevecký, ve skutečnosti se však nejedná o samostatnou vodní plochu. Obě dvě velikostí neporovnatelné části byly od třicátých let dvacátého století odděleny dřevěnou lávkou mezi Bílou Horou a koupalištěm Ostende. Teprve od roku 1954 se prochází tak jako dnes po sypané hrázi.

Foto: Mandik Libor 2

Na konci sypané hráze stojí relativně nové zařízení s neobvyklým názvem PIVSTRO BOLEVÁK, jsme přece v Plzni

Velký Bolevák nesporným premiantem

Z dvanácti rybníků, dokončených v závěru patnáctého století, jich nyní zůstalo jen sedm. Ztrátu, způsobenou z nejrůznějších příčin však dokázalo město pružně vykompenzovat a od století sedmnáctého se pustilo do zakládání dalších boleveckých rybníků. Tehdy vznikly třeba rybníky Senecký nebo Třemošenský. Z těch známějších vodních ploch a míst oblíbené letní zábavy Plzeňanů by bylo možné jmenovat třeba ještě Kamenný rybník, nazvaného podle hnědého zabarvení vody způsobené okolní rašelinou, nebo Šidlovský rybník. Ten zase převzal jméno podle boleveckého Šidlovského statku. Obyvatelé města mu běžně a trochu láskyplně říkají „Šídlovák“.

Nejoblíbenější plzeňské koupaliště, chtělo by se říci podle vnějšího vzhledu přírodní a při tom uměle vytvořené lidským umem i zručností, při každé příležitosti ožívá zábavním ruchem – ve všední dny, o víkendech, při organizovaných akcích. Tak tomu bylo u Boleváku dříve, tak je tomu i nyní. Už v roce 1921 se na hlavní pláži provozovala restaurace Ostende, půjčovna loděk i kabinky na převlékání. Až na restauraci, zlikvidované kvůli špatnému technickému stavu, ale i scházející se zde společnosti nevalné pověsti, ta se bohužel neobnovila. Jinak rozlehlá písečná pláž přitahuje zájemce o koupání kdykoliv, pokud se vyskytne příjemné slunečné počasí. Ale ani to někteří nepotřebují a do bolevecké vody se ponoří klidně i v zimě…

Foto: Mandik Libor 2

Historický objekt známý jako „Rybárna“ využívá Správa veřejného statku města Plzně a její oddělení městských lesů

Zdroje:
Miloslav Janeček: Bolevec a okolí. Sdružení boleveckých rodáků, Plzeň 2001.
Jan Kumpera, Jiří Zahradnický: Rybníky Plzeňského kraje aneb putování za rybniční vůní; Agentura Ekostar s. r. o. Plzeň, Plzeň 2008

Foto: Mandik Libor 2

Při komunikaci jménem U Velkého rybníka byly postaveny v nedávné době i tyto bytové domy

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz