Most Legií naplňuje vše, co prostor kolem Národního divadla vyžaduje

Dnes jej známe jako most Legií, nesoucí jméno odvozené od československých legionářů hned po vzniku naší republiky. V určitých obdobích se oficiálně také jmenoval Smetanův na počest velkého hudebního skladatele, nebo také most 1. máje. To proto, že vede přes Střelecký ostrov, který se historicky proslavil oslavami právě tohoto mezinárodního svátku práce. Od doby sametové revoluce, která mimo jiné silně prosazovala návrat k původním místopisným pojmenováním, se opět vrátil název spojený s legionáři. A protože mostů přes Vltavu má stověžaté město mnoho, a protože ne každý se v jejich názvech dobře orientuje a vyzná, říkejme mu prostě most u Národního divadla. To už by si měl zapamatovat každý…

Před tím tu stával na stejném místě most jiný, visutý a řetězový z roku 1841 s mohutnými pylony, vytvářející obloukové otvory, pod nimiž chodci procházeli a zpočátku ne příliš početné dopravní prostředky projížděly. Vysoké pylony sloužily jako nejvýraznější architektonický mostní prvek, ale měly i funkci čistě statickou. Na nich spočívaly řetězy, tolik potřebné k zavěšení mostovky pod nimi. Řetězovým mostem císaře Františka I. Praha získala další unikát, kromě staršího kamenného, později nazvaného most Karlův, nové přemostění na nejvyšší technické úrovni. Bohužel jeho tvůrci nepočítali s tím, že rozvoj dopravy záhy překoná možnosti použité konstrukce, celkem nedávno zavěšené přes pylony na řetězech. Malá únosnost, nedostatečná šířka, kmitání konstrukce a nemožnost zavedení tramvajové dopravy – toť hlavní příčiny, proč most přestal Praze vyhovovat.

Technicky i architektonicky skvělý most císaře Františka I. musel jít k zemi, aby uvolnil místo tomu dnešnímu mostu Legií. V době jeho otevření v roce 1901 samozřejmě ještě žádné československé legie neexistovaly. Proto se mu až do vzniku republiky říkalo most císaře Františka Josefa I, jenž se osobně zúčastnil obřadu slavnostního přestřižení pásky. Možná trochu servilně a navzdory názoru, že by se názvy veřejně přístupných míst neměly pojmenovávat po žijících osobnostech. Inu císař je císař.

Most Legií představuje vrcholnou stavbu pražského období secese a novobaroka, i když z čistě technického hlediska nedosáhl na žádná inovativní řešení. Naopak klasické kamenné oblouky jej řadí spíše mezi konzervativní stavby, realizované podobným způsobem, jaký znalo mostní stavitelství už dlouhá staletí před tím. Kamenným klenutým mostům brzy po jeho výstavbě odzvoní a na jejich místo přijdou nové konstrukce i neotřelé technologie. Čím méně technického novátorství nový most přes Vltavu projevil, tím více zaujaly jeho architektonické detaily. Stavební firma Gregersen a synové, hostující tu až z daleké Budapešti, jej realizovala v době, kdy se teprve formovalo prostředí kolem Národního divadla a kdy vznikalo v těchto místech reprezentativní nábřeží. A korektně si musíme přiznat, že k divadelní budově i nábřežní promenádě zapadl klenutý kamenný most doslova ideálně.

Pokud si dopřejete poklidnou procházku po mostě uprostřed rušného velkoměsta, jistě vám neuniknou detaily, bez nichž by most Legií hodně ztratil na atraktivitě. Lampy veřejného osvětlení tu nehrají jen roli obyčejné technické infrastruktury, ale byly od samotného počátku zamýšleny jako svébytná umělecká díla. Litinových kandelábrů najdete na mostě celkem osmnáct a na jejich vrcholu ve výšce deseti metrů spatříte zlacené české lvy. Další delikatesou jsou čtyři mýtné domky, vždy po dvou na každém konci mostu. I když se tu přestalo mýtné vybírat už krátce po vzniku Československa, věžičky jako slavnostní vstupy na vltavské přemostění stojí dodnes, a navíc prakticky v nezměněné podobě. V podmínkách republiky přecházely mosty a jiné městské komunikace do veřejné správy, čímž vybírání poplatků ztratilo smysl a snad to tak i navěky zůstane.

Zajímavý je i schodišťový přístup na Střelecký ostrov, jímž je most rozdělen na dvě relativně samostatné části. Nejedná se jenom o běžné schodiště, ale také o slavnostní bránu na ostrov s dekorativními vázami a kamennými lampami ve tvaru sloupů. Pro most s přibližnou celkovou délkou 343 a šířkou přes 16 metrů navrhli jeho autoři architekt Antonín Balšánek a technik Jiří Soukup devět kleneb, v převážné většině ve tvaru ploché elipsy. Most se stavěl v době vyhraněných snah o národní identitu, což se projevilo v podobě, kterou byste určitě nečekali. Jako materiál se použily kamenné bloky žuly, syenitu a pískovce, jejichž barevná kombinace červených, modravých a světlých odstínů měla zdůrazňovat vlasteneckou symboliku mostu jako takového. Postupem času kámen pracuje a svoji barevnost mění, takže zamýšlený efekt se už minul účinkem. Je ale dobře vědět, že i na takové detaily dřívější mostaři někdy pamatovali…

Most jako národní kulturní památka má několik předností - je dokonale zasazen do pražského urbanistického prostředí a byl postaven v jednotném uměleckém stylu. Navíc se pod ním autorsky podepsal Antonín Balšánek jako představitel těch nejvýznačnějších architektů své doby. Zkrátka most Legií představuje stavbu, která stojí za podrobnější a důkladnější prohlídku…

Zdroje:
Jan Fischer, Ondřej Fischer: Pražské mosty. Academia, Praha 1985
KAPLAN, Rudolf; BALŠÁNEK, Antonín. Nový kamenný most císaře Františka přes Vltavu v Praze: Ku slavnostnímu otevření dne 14. června 1901. Praha 1901. Dostupné online.