Článek
Tradice, show, byznys – každý ať si vytvoří úsudek sám. Nicméně slavný „Christkindlesmarkt“ na hlavním náměstí vznikl už v první polovině sedmnáctého století a se železnou pravidelností se tak opakuje každoročně. Začíná v pátek 17,30 před prvním adventem a končí ve 14,00 na Štědrý den. V celém Německu se s ním málokterý jiný vánoční trh může popularitou srovnávat. Navzdory názvu se nestal symbolem trhu Ježíšek, ale anděl, lépe řečeno andělská dívenka s blonďatými vlasy, zlato-bílým oblečením a zlatou korunou. Tu si zvolí Norimberští ze svých řad vždy jednou za dva roky a udělí ji nemalé pravomoci nad předvánočním trhem, kde se objevuje od úterý do pátku každý den ve tři hodiny odpoledne. Tak důmyslný systém má jediný háček: aby slečna svůj Norimberk reprezentovala opravdu důstojně, musí odtud pochopitelně pocházet, mít sladkých šestnáct až devatenáct let a kadeře blížící se zlatavé barvě. Potom už může být najednou hvězdou, andělem i Ježíškem dohromady a při zahajovacím ceremoniálu přednést projev z průčelí kostela Panny Marie. Symbolem norimberských Vánoc je tedy dětský Ježišek Christkind, vystupující v bílém rouchu a s korunkou z balkonu Frauenkirche. V Německu mají pro odvěké tradice zvláště vyvinutý smysl, takže si tento akt nedovolili přerušit ani fašisté v dobách té nejtragičtější historie města.
Norimberk udržuje i sympatickou tradici, aby se na vánočním trhu představila svými stánky i partnerská města, takže i Praha pomáhá na náměstí vytvářet tu správnou nostalgickou atmosféru. Kromě vánočních banalit známých odkudkoliv, počínaje ozdobami stromečku a konče svařeným červeným vínem, nabízí Norimberk také opravdové specialitky. Dá se tu ochutnat sladký chléb s ovocem nebo si pořídit pověstného norimberského anděla – „Rauschgoldenengel“, směšného panáčka pro štěstí ze švestek a datlí a s hlavou z vlašského ořechu. Od října do prosince vrcholí i perníková sezóna a pro ucho každého Němce zní jméno Norimberku stejně asociativně jako českým uším Pardubice. Prostě perník sem patří, zvlášť ten nejdražší Alžbětinský – „Elisenlebkuchen“. Musí ovšem obsahovat celou jednu čtvrtinu mandlí a lískových oříšků a mít podíl mouky do deseti procent!
Během vánočních oslav máte někdy i problém se mezi davem lidí prodrat k pultu se svařeným vínem Glühwein nebo s klobáskami Nürnberger Bratwürste. Dřevěné stánky mají typické červenobílé střechy
Být v Norimberku a neochutnat místní pověstné klobásky – to je další protimluv. Na vánočním trhu je prodávají i do ruky a říkají jim „drei im Weckla“, tedy tři v housce, ale tím by se místní labužník sotva uspokojil. Ten vyžaduje svých šest až deset klobásek grilovaných na bukovém dřevě a podávaných na cínovém talíři se zelím a křenem. Jestli se někomu zdá, že těch klobásek ze šunky a vepřového ramínka je na talíři nějak moc, Norimberští mají na věc jiný názor. Klobásky nejsou velké a postupně se zmenšovaly až na velikost lidského prstu. Líbezná středověká legenda to vysvětluje tak, že po setmění museli prodejci obchody zavírat, ale vydělávat pochopitelně chtěli jako za dne. Taková malá pochoutka se pak prostrčila zákazníkovi klíčovou dírkou. Nepravděpodobné, ale o to více roztomilé…Kulinářské speciality hýří v norimberském prostředí jinde nevyzkoušenou fantazií, ať už se jedná o pečené kapry nebo chřest, podávaný k masitým jídlům jako příloha. Ale vůbec nejpopulárnější norimberská příloha se jmenuje „Gniedla“ a podobá se našim bramborovým knedlíkům. K jídlu se podává charakteristické franské víno a nebo francké pivo, často z menších pivovarů v širokém okolí. Frankové milují zlatavý mok neméně než sousední Bavoráci či Češi, ale pár odlišností se určitě najde.
Pohled na půlmilionové město od Císařského hradu
Především si přiťukávají se sympatickým „prost!“ nebo „zum wohl“ vždycky s novou přinesenou sklenicí, i kdyby ji měl číšník položit před někoho ze spolusedících. A nepodívat se s připíjejícím sousedem z očí do očí, to se tu považuje za závažný prohřešek proti etiketě. Před prvním pivem se bouchá sklenicí nebo i lahví dnem o stůl. A po posledním velkém se dává jedno malé na rozloučenou – tady mu říkají „Schnitt“, přestože u nás se tento výraz používá v jiném slova smyslu. Místní Francké pivní slavnosti se s těmi mnichovskými srovnávat nedají, ale pár každoročních červnových dnů v omezeném prostoru v příkopu pod hradem a zážitky odtud svoje kouzlo také mají.
Historický pojem Svatá říše římská je ve druhém největším bavorském městě znát na každém kroku. Nehonosilo se titulem hlavní, ostatně takové tisíciletá říše ani neměla, když panovníci bez přestání putovali z falce na falc a později z jednoho sídla do druhého. Ale každý jen trochu vzdělanější věděl, že tady v oblasti nazývané Střední Franky – „Mittelfranken“ ochraňují pokračovatelé Římanů svoje poklady a korunovační klenoty. Ty městu poprvé předal nám dobře známý ryšavý císař Zikmud v době vrcholících husitských válek a zůstaly tady až do počátku devatenáctého století. V době nejzářivějšího lesku a slávy se Norimberku mohla velikostí i noblesou rovnat už jenom dvě města – u Rýna Kolín a nad Vltavou Praha.
Od roku 1219, tedy od vyhlášení svobodným říšským městem a od počátků budování purkrabského hradu, hrál Norimberk po celá staletí roli jednoho z nejživějších středisek evropského obchodu a vzhledem ke geografickým i společenským vazbám nejednou ovlivňoval dění za hranicemi. Mezi oficiální partnerská města Prahy ostatně patří půlmilionový Norimberk dodnes. Námitka, že se jedná o partnery co do počtu obyvatel nevyvážené, rozhodně neobstojí. V celé norimberské aglomeraci žije tři a půl milionu obyvatel a to je téměř třetina naší populace. Francké město už úspěšně prosperovalo v době, kdy většina našich a obecně i evropských měst ještě ani neexistovala. První písemná zmínka z roku 1050 naznačuje, že dobře organizované sídlo tu stálo dávno před tím. Když v Kostnici upalovali Husa, mělo již kolem sebe pás nedobytných pětikilometrových hradeb a na nejvýznamnější císařský hrad Kaiserburg si jezdil jeden císař za druhým jako do své domovské rezidence. V sousedním purkrabském hradu sídlili Hohenzollernové s hrdým a veleváženým titulem „purkrabí norimberský“ tehdy a bez jakéhokoliv přerušení až do skončení první světové války.
V uličkách pod hradem bývá poklidno i v době vánočních návalů na náměstí. Tato to nachází u rodného domu malíře Albrechta Dürrera
Zdroje:
Kronika lidstva, Bodo Herenberg, Fortuna Libri, Praha 2011
Siegfried Zelnhefer, Das Nürnberger Christkind und der Christkindlesmarkt, 2021
