Článek
Most mimo hlavní dálniční tahy se plánoval už dlouho
Těžko soudit, který z mostů splňující časové kritérium, tedy mezi koncem druhé světové války a rokem zásadní politické změny, si zaslouží být u nás jedničkou či premiantem. Při pomyslném hlasování zástupců veřejnosti i odborných kruhů by hypotetickou anketu možná vyhrál zrovna tento most. Není sice součástí dálniční sítě a leží jen na „obyčejné“ a méně frekventované silnici I / 19 mezi Táborem a Plzní, za to jeho poloha nad hladinou Orlické přehrady je přímo unikátní. Připočteme-li ke žďákovské stavbě smělost dvojice souběžných ocelových oblouků, které vynáší horní mostovku, vychází nám z toho „Duhový most“ světových parametrů.
Princip obloukového mostu v daném místě obsahoval už projekt z roku 1941, tedy ještě dávno před realizací Orlické přehrady. Jeho výstavbě bránila válka a po ní i neutěšený stav rozvráceného československého hospodářství. Tím spíše, že mostní stavba zrovna v těchto místech nepatřila mezi nejakutnější potřeby tehdejší společnosti. Do hry vstoupila také otázka výstavby přehrad vltavské kaskády, kdy se mělo teprve rozhodnout, jaký vliv bude mít zvýšená hladina Vltavy na původní projekt. Nikdo si nedovedl představit, kam až hladina vystoupá a jak to změní okolní krajinu.
A výsledné zvýšení v této lokalitě nedaleko zámku Orlík o devatenáct metrů znamenalo, že dokumentace musela být přepracována naprosto zásadně. Nepřímou souvislost s navýšenou hladinou má i náš jediný zachovalý řetězový most v ne příliš vzdáleném Podolsku. Ten byl kvůli přehradní nádrži nakonec demontován a přenesen od Vltavy na nové místo do lokality Stádlec, kde stojí jako vzácná technická památka přes Lužnici doposud.
Pohled na most před nájezdem na něj směrem od Tábora
Jak se konstrukce stavěla a kde hledat ten Žďákov?
Pod vodou nově napuštěné přehrady se ocitla rovněž obec Žďákov u Chrástu, jež propůjčila budované mostní konstrukci svoje jméno. Doba výstavby od roku 1957 do roku 1967 vypadá na první pohled zbytečně dlouhá, ale zahrnuje v sobě i čtyřletou přestávku. Českoslovenští mostaři se pustili do díla, které v době svého vzniku nemělo konkurenci ani v nejvyhlášenějších mostařských lokalitách na světě. Vybudovali dva souběžné plnostěnné kloubové oblouky s rozpětím mezi úložnými patkami 380 metrů. V té době šlo o světový rekord v příslušné kategorii mostů.
Oblouky jsou uloženy na kloubech z obou stran a jejich vizuální prodloužení v podobě železobetonového základu je pevně vetknuto do pobřežních skal. Technologicky se ocelové oblouky montovaly od podpěr směrem k protilehlému břehu po jednotlivých částech. Duhová konstrukce tak rostla z každé strany konzolovitě, provizorně se podpírala z vodní hladiny, a nakonec se napevno propojila ve vrcholu každého ze dvou oblouků. Celkovou délku mostu 543 metrů tak tvoří rozpětí dvojice oblouků plus oba dva pobřežní nájezdy.
Slouží nejenom jako překonání dvou břehů, ale i jako estetický zážitek
Na rozdíl od dálničních mostů, u nichž není příliš žádoucí rozlišovat jízdu v úrovni terénu od přejezdu po mostní konstrukci, u Žďákova byl zvolen přístup zcela opačný. Řidiči vozidel i jejich posádky se mohou pokochat pohledem na hluboké údolí s vodní hladinou ještě při jízdě, a navíc mohou zastavit na vyhlídkové plošině a most si prohlédnout hezky v klidu. A nejlépe udělá ten, kdo sestoupí až k vodě a prohlédne si jednu z našich nejznamenitějších staveb zezdola hezky od přehrady.
Žďákovská duha je příkladem ikonické stavby, jejíž smyslem a posláním není jenom překonat překážku mezi dvěma body. Zároveň má vzbuzovat estetický až umělecký dojem a v neposlední řadě i vyvolávat hrdost na národ, který dokázal technickými prostředky a znalostmi podobné dílo 50 metrů nad hladinou a 100 metrů nade dnem řeky vybudovat. Na tom nic nezmění ani kaňka, kterou „orličtí vrahové“ shazováním sudů se svými oběťmi z mostu u Žďákova v devadesátých letech minulého století zanechali.
Hrad Orlík, podle nějž byla nazvána přehrada s unikátním mostem nad ní
Ne vždy to míval most se svým technickým stavem jednoduché, tak jako vždy po mnohaletém užívání. První konstrukční problémy se objevily už koncem minulého století a podařilo se je definitivně vyřešit teprve v roce 2017. Od té doby se opět nad přehradou rozpíná ve své dřívější podobě. Až se v těchto místech, třeba při návštěvě pár kilometrů vzdáleného hradu Orlík, ocitnete, tak se určitě u mostu nezapomeňte zastavit. Oslní vás elegantní krásou, skloubením konstrukce s přírodou i technickou dokonalostí…
V roce 2021 byl most prohlášen za kulturní památku České republiky.
Zdroje:
Dušan Josef, Encyklopedie mostů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, nakladatelství Libri, Praha 1999
Orlík nad Vltavou - Žďákovský most. www.mosty-tunely.cz [online]
