Článek
Pod tímto volně přeloženým názvem „sídlo v bažinách“ už není zase tak složité představit si jméno pozdějšího hlavního města Belgie. Na místní kmen Belgů tu narazili ještě Římané pod vedením snad nejslavnějšího vládce věčného města Julia Ceasara a vzdálenou provincii nazvali Gallia Belgica. Brusel se vyvíjel jako každé jiné běžné město evropských parametrů uvnitř svých hradeb, ale fakt, že si pořídil obranné opevněné pásy dvojí - jedny z jedenáctého století a druhé z konce čtrnáctého – z něj činily případ v dobovém kontextu spíše výjimečný. Svému širšímu okolí zpočátku město ani nedominovalo, a naopak zůstávalo ve stínu podstatně dravějších a výhodněji položených dvou jiných měst - Brugg nebo Antwerp. Brusel měl naopak příznivější polohu alespoň ve vztahu k ekonomicky dominujícímu Kolínu nad Rýnem a jeho spojení se severním pobřeží, Situace se změnila až za dědice španělského trůnu Karla V., který do Bruselu přestěhoval svůj dvůr v roce 1519 a tímto na první pohled nenápadným činem odstartoval zlatou éru budoucího hlavního města Evropy. Sám císař Karel V. se v Bruselu v roce 1500 narodil a stal se nejmocnějším mužem starého kontinentu, když vládl současně Španělsku, Svaté říši římské i nově dobytým koloniálním územím.
Cesta na výsluní nebyla jednoduchá, hlavně od sedmdesátých let 17.století, kdy francouzský panovník Ludvík XIV, který vešel do dějin jako pověstný král Slunce, nejdříve obléhal východněji položený Maastricht a brzy na to i samotný Brusel. Francouzské odstřelování z okolního kopce neslavně vyvrcholilo roku 1695 dvoudenní palbou, po níž zůstala v sutinách největší chlouba vlámské architektury – jedinečné náměstí Grand Place. Místo, na němž nabízeli trhovci svoje zboží k prodeji už počínaje jedenáctým stoletím. A jak to tak dokáže ironie osudu zpravidla zařídit, totální destrukce umožnila rozkvést tomuto náměstí do krásy neporovnatelně vyššího řádu. Umožnila sjednotit nový Grand Place do harmonického renesančního celku tak, že hlavní bruselské náměstí s radnicí patří k tomu nejcennějšímu, co může starý kontinent ostatnímu světu na poli urbanismu vůbec nabídnout. Široko daleko se nádhernější náměstí jen tak nenajde.
Na Grand Place dnes život jenom kypí, ale v roce 1695 jej dělostřelecká palba úplně srovnala se zemí
Další staletí přinesla kromě válečných útrap také řadu pozitivních signálů a účinných impulsů k dalšímu růstu. Především výstavba průplavu Willebrock s novým dopravním spojením směrem na Severní moře žádoucím způsobem oživila průmysl i obchod a dostala Brusel do hry o dominantní postavení na evropské šachovnici. Válka o španělské dědictví skončila v roce 1713 utrechtským smírem, jenž přinesl kromě jiného i toto překvapivé rozuzlení: Brusel připadl rakouským Habsburkům. Počínaje tímto rokem se osudy tradičního vlámského města začínají proplétat s mocenskými ambicemi rodové dynastie s hlavním sídlem na Dunaji a možná paradoxně z této kooperace vytěží Brusel maximum možného. Možná tomu tak nebylo vždycky, ale rozhodně to platí od poloviny osmnáctého století, kdy sem přesídlil dvůr Karla Lotrinského, za jehož éry se kromě dřívějšího průmyslu začíná dařit hlavně umění a zakládá se dodnes trvající tradice špičkového centra nejrůznějších uměleckých žánrů. Karel sehrál ve vývoji Bruselu podobně důstojnou roli jako jeho bratr a manžel Marie Terezie, tedy František Štěpán Lotrinský ve Vídni. Na politické výsluní se žádný z obou bratrů netlačil, ale o to více se věnovali nenápadné a na odiv nevystavované kulturní osvětě.
Mapa Bruselu ze začátku osmnáctého století
Přestože si Brusel vybojoval v předcházejících stoletích silnou pozici na ekonomické i kulturní mapě tehdejšího světa, k dokonalosti mu chybělo jediné: nikdy dříve nebýval hlavním městem suverénního státního útvaru. Touhu po belgické samostatnosti nepochybně ještě více podnítila Velká francouzská revoluce v roce 1789, ale do doby jejího naplnění zbývala ještě cesta dlouhá a trnitá. V každém případě došlo k zásadnímu zlomu v roce 1815 po porážce Napoleona u Waterloo, která se spíše shodou náhod odehrála na bojišti jen pár kilometrů jižně na dohled od bruselských hradeb. Starobylému městskému opevnění v dobách Napoleona už odtikávaly poslední hodiny, jelikož muselo uvolnit po vzoru modernějších urbanistických koncepcí místo budoucím velkolepým bulvárům. Po bitvě u Waterloo území dnešní Belgie spadalo pod státní útvar s krkolomným názvem „Spojené království nizozemské“ v čele s králem Vilémem I. Nassavským. Také díky jeho mimořádně silné neoblíbenosti se pohár netrpělivosti obyvatel Bruselu pozvolna naplňoval. A není se co divit, že nakonec přetekl.
Stalo se tak v roce 1830 při běžném představení bruselské opery. Historie samozřejmě zaznamenala mnoho případů, kdy revoluční události nabraly na síle na divadelních prknech, ale nikde k tomu nedošlo tak radikálním způsobem jako v Bruselu. Po interpretaci vlastenecky zaměřené písně už obecenstvo na nic nečekalo, svorně se vyhrnulo ven a vztyčilo brabantskou vlajku. Sen o belgické svrchovanosti vyústil v povstání a skončil vyhlášením nového státu, do jehož čela byl povolán vévoda Sasko – Koburský, první belgický král Leopold I. O rok později byla samostatnost jeho korunovací definitivně potvrzena. Světová veřejnost zaznamenala nové státní uskupení vesměs s velkými sympatiemi, ale do budoucna si nemůže být jista, jak dlouho ještě Belgie v současné podobě vydrží…
Královský palác patří k nejmonumentálnějším objektům ve městě
Devatenácté století přineslo městu změny naprosto zásadního významu. Zakrytí a přeložení řeky Senne bylo považováno za jednu z největších urbanistických operací na celém kontinentu a rozšiřování širokých bulvárů připomínalo zásahy podobného typu v Paříži. Tehdy získal Brusel svoje nejvíce reprezentativní budovy jako Justiční palác, Královská muzea výtvarných umění a Královské galerie sv. Huberta. Relativně ve městě sídlí Evropská komise, Evropský parlament (spolu se Štrasburkem) a Rada EU.
V současné době je létání našich spoluobčanů z politických, obchodních či jiných služebních i soukromých důvodů do Bruselu na denním pořádku, jako kdyby si měli zajet na otočku třeba do Ostravy, a ne přes půl kontinentu. Možná je škoda, že při tom většinou nemají ani čas vychutnat si z belgického hlavního města to nejlepší, co jim teoreticky nabízí…
Hlavní belgické město se proslavilo i svými pasážemi
Zdroje:
KRULIŠOVÁ, Eliška. Pohled do Bruselu: hlavní město Evropy má své kouzlo i pochutiny [online]. studentpoint.cz, 2011-03-09
WANIOVÁ, Stanislava. Belgie, Brusel – hlavní město Evropy [online]. infoglobe.cz, 2013-12-18
