Článek
Plzeňští měšťané se v určité fázi historického vývoje dostali, a to hlavně zásluhou své věrnosti momentálně vládnoucím panovníkům a katolické víře, do popředí při provozování všech tehdejších řemesel i obchodu v Čechách. A s bohatstvím přicházel i vliv na dálkový obchod, kontakty za hranicemi království a také možnost dříve nevídaná. Potomci z nejúspěšnějších měšťanských rodin už bývali tu i tam vysíláni na zahraniční studia, začínali se porozhlížet po reálném dění i mimo rodné město a mimo hranice Čech. Když tak Plzeňané počali nesměle objevovat okolní svět, tím více si uvědomovali, že za hranicemi bývá mnohdy všechno jinak. Třeba tím, že staletími praktikované přepisování knih ručně je už pomalu odsouzeno do věčného zapomnění a že takovou praxi brzy vystřídají metody podstatně efektivnější.
Město na západním okraji království sehrálo vůdčí a průkopnickou roli v českém knihtisku právě proto, že s Norimberkem, Pasovem a také s jinými městy z druhé strany hranic čile obchodovalo a hospodářsky se jim stále více přibližovalo. Nezastavitelný technický pokrok tu měli měšťané tak říkajíc z první ruky. Vždyť první plzeňský tisk vznikl snad už pouhých dvacet čtyři let po revolučním objevu zlatníka Gutenberga v Mohuči, muži, jenž svým vynálezem doslova obrátil koloběh dějin. Nastala událost v lidské paměti převratná a nevídaná. Francouzský spisovatel Viktor Hugo svého času vyslovil nesmrtelnou a také velice odvážnou myšlenku: „Vynález knihtisku je největší událost dějin, matkou všech revolucí“.
Pohled na Norimberk, který od středověku patřil mezi města nejblíže spřátelená s Plzní. Z něj se také na západ Čech přenesla znalost výroby prvních knihtisků
Pamětní deska na rohu plzeňských ulic Bezručova a Bedřicha Smetany oznamuje, že na tomto místě stával dům, kde byly tištěny první české knihy. Kde a kdy vznikla ta úplně první česká kniha, tzv. „Kronika trojánská“, se neví úplně spolehlivě a dost možná, že ani první nebyla. Dříve se prosazoval názor, že se tak stalo v roce 1468. Ani známý spor o tom, jestli se uvedený letopočet vztahuje k roku vydání knihy v Plzni nebo jenom k datu pořízení předlohy k tisku, nic nemění na faktu, že se jedná o jeden z prvních česky tištěných spisů. Nesporná je i skutečnost, že šlo o Plzeň, přestože místo vydání se v ní vysloveně neuvádí. Text nedozírné hodnoty se dochoval v pouhých třech exemplářích, z toho dva jsou uloženy v Praze a jeden ve Vídni. Kronika trojánská, sepsaná italským autorem už v roce 1287, představuje dobový rytířský román se světskou tématikou na antické motivy dobývání města Trója, jehož český překlad existoval už v polovině čtrnáctého století. Milníkem české knižní kultury se stal ale až poté, kdy jej anonymní plzeňský měšťan, nepochybně vystudovaný v cizině, kde se naučil i černému řemeslu, vysázel do podoby tiskařských písmenek. Přes takovou spoustu nejasností existuje několik nesporých jistot. A ta hlavní z nich zní, že česká knižní kultura nabírala své prvopočátky v největším městě západních Čech.
Bohatou tradicí knihtisku se vyznačovala i Kutná Hora, kde se také nachází muzeum Gutenberg
O osm let později po údajné první knize, tedy v roce 1476, se v Plzni vytiskly latinsky psané texty Arnošta z Pardubic, a to se vší pravděpodobností na zakázku pražské kapituly. Podle nejnovějších teorií, považovaných už za prokázané, vyšla tiskem tzv. Arnoštova synodální ustanovení dokonce dříve než Kronika trojánská, ta snad až po roce 1485. Letopočty zůstávají nejasné, ale místo vzniku obou těchto publikací - město Plzeň - nezpochybňuje nikdo. Považuje se za jednoznačné, že plzeňská tiskárna působila až do osmdesátých let patnáctého století jako jediná v českých zemích, a teprve potom s obdobnou aktivitou přišla i jiná města. Z produkce této nejstarší známé české tiskárny se zachovaly tři texty latinské a čtyři české.
Tak tedy Plzeň. Kromě šikovného měšťana doposud neznámého původu, ale s nezbytným technickým vybavením a znalostí věci, musela platit ještě jedna, snad i důležitější podmínka: o jeho práci musel být zájem. Jinými slovy, musel mít dost spolehlivých zákazníků. Zdá se, že v případě zručného plzeňského typografa stačil zákazník jenom jeden, ale za to muž ve správnou dobu na správném místě - Hilarius Litoměřický. Tento doktor církevního práva a absolvent universit v Bologni a v Padově byl papežem jmenován za administrátora pražského arcibiskupství v době, kdy prohusitsky orientovaného Jana Rokycanu naopak papež za nejvyššího hodnostáře nikdy neuznával. Pražská kapitula, v jejímž čele se Hilarius v paradoxní situaci totálně rozpolcené společnosti za panování Jiřího z Poděbrad ocitl, tak přesídlila v letech 1466–1478 do Plzně a on se tak stal první skutečně výraznou českou osobností, která v tomto královském městě kdy delší dobu žila a tvořila svá hodnotná díla.
Johannes Gutenberg, vynálezce metody a technologie, jež radikálně proměnila svět
Kapitula, ač svým přívlastkem pražská, ale svým dočasným sídlem nyní plzeňská, nepochybně místní tiskárnu zásobovala dostatečným množstvím zakázek, aby se udržování „špinavého“ tiskařského provozu vůbec vyplatilo. Hilarius Litoměřický se aktivně zapojil i do náboženského života města, o čemž svědčí jeho kázání dne 10. května 1467 při příležitosti oslavy Nového svátku v Bartolomějském kostele. Tehdy si přirozeně neodpustil poklonu na adresu obránců hradeb před nenáviděnými husity, tedy nenáviděnými z jeho úzce katolického pohledu. V té době si události posledního obléhání Plzně husity, staré jen několik málo desítek let, mnozí z místních jistě živě pamatovali.
Jestliže ty vůbec první plzeňské, a tedy i ze zeměpisného hlediska první české, produkty knihtisku doprovází tajemství anonymity, v první polovině šestnáctého století už nabývají jména zdejších tiskařů docela konkrétní podoby. Jedná se o muže s během tehdejšího světa vesměs dobře obeznámené a špičkově vzdělané, kteří by v Plzni možná ani nebyli zakotvili, kdyby si tu nenašli příhodné podmínky pro svoje tiskařské podnikání. Jimi začíná následující kapitola počínání v oblasti knižního tisku, kapitola na kvalitativně vyšší úrovni. Technický pokrok se zákonitě projevit musel. Pokračovatelé tradic z dob Kroniky trojánské a spisů objednávaných Pražskou kapitolou už měli jména jiná, ale místo jejich podnikání se nezměnilo, tím zůstala Plzeň.
Ukázka stránky z Kroniky trojánské (1468)
Zdroje:
Emma Urbánková, Nejstarší prvotisky českého původu, In: Knihtisk a kniha v českých zemích od husitství do Bílé hory. Academia, Praha 1970
Petr Voit, Encyklopedie knihy. Praha 2006
