Článek
Když byla v roce 1893 dokončena, tak se mnozí se divili, proč město velikosti tehdejší Plzně takový velký židovský svatostánek potřebuje a kde se podařilo shromáždit tolik financí. Odpověď zní jednoduše: místní komunita vyznavačů Davidovy hvězdy byla nejen početná, ale i dostatečně movitá, aby si mohla podobnou parádu dovolit. Původní projekt od vídeňského architekta Maxe Fleischera navrhoval dvojici příliš vysokých věží, takže jej ještě musel upravit Plzeňan Emanuel Klotz na místní podmínky. Dřívější záměr stavby Velké synagogy byl tedy přepracován ze stylu vídeňské pompéznosti do skromnějších podmínek místní reality, a to až s překvapivě působivým výsledkem.
Z kombinace dvou ideově různých architektonických myšlenek při návrhu Velké synagogy nakonec vyšla pozoruhodná stavba v maurském orientálním stylu a s novorenesančními prvky, které neublížila ani poměrně nevýhodná orientace v řadové zástavbě jedné z nejrušnějších ulic ve městě. Maurský styl měl připomínat dobu zlatého věku španělských Židů, který trval až do patnáctého století. Předvídaví architekti z konce devatenáctého století si sotva mohli představit intenzitu dnešního provozu pár metrů před hlavním vchodem. O to víc je nutné ocenit intuici, s jakou byl odcloněn hlavní obřadní prostor od živé ulice jakousi přechodovou představěnou předsíní. A výsledek stavby o rozměrech 56 × 30 metrů vyznívá takřka geniálně: počínaje interiérovým vybavením s velkými varhanami a konče vynikající akustikou, jež sama vybízí k pořádání uklidňujících koncertů doslova uprostřed hlučného města. Představení s klasickou i nejmodernější hudbou v tak neobvyklém interiéru samozřejmě lákají kdekoho…
Výrazná židovská hvězda na hlavním průčelí
Povedl se i vnější vzhled, takže dominantní stavba z cihlového zdiva v kombinaci s kamennými kvádry a s částečně prosklenou střechou okamžitě ovládla celý prostor mezi Velkým divadlem, řekou Mží a historickým náměstím, přestože původně navrhovaná výška věží se snížila z 65 na 45 metrů. A to byl úkol nijak snadný v případě stavby, jež se svým duchovním zaměřením a architektonickým výrazem úplně vymyká ostatní zástavbě města. Také se ten problém v Plzni nikdy dříve neřešil, protože všechny předcházející synagogy se krčily někde v koutku, skryté před zraky nepovolaných. Ani jedna ze slavných synagog pražského Židovského města nebo i v jiných našich městech nedominuje tak širokému okolí podobně, jako se to povedlo v plzeňských sadech Pětatřicátníků. Jejich kasárna ještě před zbouráním stávala hned v bezprostředním sousedství.
Velká synagoga se obrací směrem do sadů Pětatřicátníků, při kterých stojí na opačné straně Velké divadlo
Synagoga byla při stavbě dimenzována pro dvě tisícovky mužských věřících v hlavní lodi a pro dalších osm set žen na ochozech v patře. V době jejího dokončení určitě nikdo nedokázal odhadnout, bude-li to pro místní diasporu do výhledu hodně nebo málo. Počet jejích členů utěšeně a systematicky narůstal, až se těsně před druhou světovou válkou zastavil v Plzni na maximu 3 200 Židů. Nikoho z prvních návštěvníků synagogy ani ve snu nenapadlo, že taková válka vůbec přijde a jak otřese koloběhem světa a obzvlášť tím židovským. Po jejím skončení se do Plzně vrátilo všeho všudy 116 Židů. Už během válečných let a samozřejmě i potom prožívala synagoga dobu nejkrutější, časy nemilosrdné a nelítostné…
Detail fasády v typickém maursko-románském stylu
Synagogu v sadech Pětatřicátníků, jednu jen z několika mála plzeňských staveb skutečně celoevropského formátu, uchránila před demolicí, připravovanou okamžitě po příchodu nacistických okupantů, jednak její rozlehlost v blízkosti jiné zástavby a jednak paradoxní skutečnost, že konfiskovaný majetek tolika židovských rodin už nebylo ve víru překotných válečných událostí kde přechovávat. Posloužila alespoň jako prodejní bazar zabavených předmětů. Když se konečně tento potupný sklad vyprázdnil, zrodila se v hlavách okupantů myšlenka ještě zrůdnější: potupit dřívější svatostánek provozem dílny na šití německých vojenských uniforem. Ani po válce se město, na jedné straně se skomírajícím počtem Židů a na druhé s nepřeberným množstvím jiných starostí, nevypořádalo se svým architektonickým klenotem příliš důstojně.
Před synagogou panuje čilý dopravní ruch mimo jiné i proto, že je tu umístěn hlavní tramvajový uzel města
Po předlouhých létech strádání a nečinnosti se Velká synagoga znovu otevřela veřejnosti po rekonstrukci v roce 1998 a už příští rok se tu konala – poprvé po 61 letech – pravá židovská svatba. Dalo by se říci, že na tom nebyla stavba tak unikátních parametrů nikdy tak dobře jako dnes, po stránce technického stavu i z hlediska zájmu široké veřejnosti, samozřejmě nejen židovské…
Hlavní vstup ze sadů Pětatřicátníků
Zdroje:
PLZEŇ, S. I. T. Velká synagoga. Visit Plzeň [online]. [cit. 2025-04-09]. Dostupné online.
VEČEŘOVÁ, Petra. Židovské památky v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha: Olympia, 2009. 293 s. ISBN 978-80-7376-142-4. S. 121–122.
Synagoga s rabínským domem - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2025-04-09]. Dostupné online
V zadním dvoře se nachází samostatně stojící objekt rabínského domu
