Článek
Přírodní scenérie mezi severozápadní částí Plzně s názvem Bílá Hora a blízkou obcí Druztová neokouzlila jenom profesora Františka Malocha (1862 – 1940). Místa při řece, jež začíná soutokem, a tedy nikoliv řádným pramenem, dala vzniknout přírodnímu parku Berounka i s jejím chráněným územím Malochova skalka, kde má nepřehlédnutelný botanik také svoji pamětní desku. Nejenom že tady vědecky bádal, ostatně jako na mnoho jiných místech širšího regionu, ale také to tu docela lidsky miloval a rád do krajiny nad Berounkou zavítal. I to je jeden z důvodů, proč byla naučná stezka vedoucí kolem jeho skalky až k polesí s dalším chráněným územím Háj pojmenována právě po něm.
Pamětní deska byla umístěna blízko budoucí stezky v roce 1951
Poloha vzpomínkové desky na Malochově skalce
Procházka po přibližně devět kilometrů dlouhé naučné stezce zabere maximálně pět hodin pohodlné a nenáročné chůze, kde se skutečně obtížná místa téměř nevyskytují. Zpočátku se cesta odklání dále od řeky a teprve ve druhé polovině budou trpěliví poutníci odměněni úžasnými vyhlídkami do kaňonu Berounky. A kdo by si chtěl vychutnat zádumčivou řeku už dříve v nějakém exkluzivním prostředí, tomu se naskýtá možnost odklonit se už za Bílou Horou (tady se skutečné píše s velkým písmenem H na rozdíl od té pražské) a sejít „Černému mlýnu“. Rozvaliny dřívější hospodářské stavby u vody tu vytváří dokonalou kulisu pro romantiku a pro záběry, které jako by vyzývaly k natáčení strašidelných pohádek. Má to jenom jednu malinkou nevýhodu, kdo sejde ze strmého kopce sem k řece, ten musí zase vystoupat zpátky nahoru.
Stezka je vedena přes přírodní rezervaci Háj
Profesor Maloch mimo jiné oceňoval nádherné vyhlídky na Berounku
Ostatně celá Malochova stezka vybízí k nezapomenutelné procházce třeba i celých rodin s menšími dětmi. Je třeba vyřešit jenom jednu malou drobnost – není okružní. Až se ocitnete na samotném konci stezky v obci Druztová, musíte vymyslet způsob, jak se dostat zase zpátky na Bílou Horu. Ale to nebývá pro zkušené turisty nic nepřekonatelného. V nejhorším případě se vydáte zase zpátky dalších devět kilometrů a řeku zase uvidíte z jiného úhlu pohledu.
Stezka vám přinese nejkrásnější zážitky na jaře nebo na začátku podzimu, kdy příroda hýří barvami květů či nazlátlých listnatých stromů. V kaňonu Berounky převládají habry a duby. Borovic je tu méně možná ke škodě jiného botanika a lesního odborníka Karla Kaňáka, ten se na jejich výzkum doslova specializoval a v roce 1956 založil arboretum Sofronka nedaleko odtud v oblasti boleveckých rybníků.
Pod turistickou cestou se řeka ladně klikatí
František Maloch zkoumal hlavně květenu a časem vytvořil rozsáhlé herbářové sbírky z míst, jež podrobněji zkoumal. Pohyboval se nejenom na Plzeňsku, rád jezdil i na Šumavu, do Brd nebo do Českého lesa a částečně i na Slovensko. Celý svůj život zasvětil poznávání přírody a její ochraně, a to i v dobách, kdy podobné aktivity zdaleka nebývaly pravidlem. Malochova stezka mezi Bílou Horou a Druztovou je nejviditelnější poctou skromnému vědci a učiteli, jehož jméno by jinak už dávno upadlo v zapomnění.
Zdroje:
Přírodní park Horní Berounka [online]. Baruška - topvylet.cz. Dostupné v archivu
VĚTVIČKA, Václav; RENDEK, Jan. Berounka, řeka bez pramene. Praha: Jan Vašut, 2010.
Konec stezky polesím Háj je za obcí Druztová
