Článek
Martin Kopecký (1777 – 1854), muž činorodý a energický
Ty sady, mimochodem pojmenované právě po Kopeckém, hrají pro svou středovou polohu v celé té zdařilé urbanistické koncepci parků na místě zbouraných hradeb roli klíčovou, protože se časem staly vyhledávaným místem procházek Plzeňanů. Místem láskyplně nazývaným KORZO. A to platilo záhy po likvidaci hradeb podobně, jako to platí i dnes. Dříve se pro danou lokalitu používal název Štěpánské náměstí, čímž se místní chtěli trochu podlézavě zavděčit habsburskému arcivévodovi Štěpánovi, jenomže tento název se ve městě nikdy pořádně nevžil a vlastně se nedostal do běžného podvědomí ani té nejstarší plzeňské populace. Než jméno po nějakém odtažitém vídeňském aristokratovi, to raději po někom z těch našich domácích osobností, třebaže jim modrá krev v žilách nekoluje…
Za purkmistra Kopeckého jako prvního muže na radnici se ve městě událo spousta změn. Poprvé se skutečně kvalitně vydláždilo náměstí i okolní ulice, z jeho iniciativy se poprvé uliční povrchová voda – neúprosný nepřítel v boji proti infekcím a zdroj všeho nehygienického ve městě – začala svádět do potrubních kanálů pod povrchem. To on nařídil, aby byly všechny domy vybaveny okapy a aby se veřejné vozovky zpevňovaly dlažbou z tzv. kočičích hlav, tedy hrubě opracovaného kamene. Za něj se zavedlo i noční osvětlení. Je pravda, že dříve nebo později se musel technický pokrok projevit i na životním prostředí Plzně. Ale Kopecký byl většinou hlavním iniciátorem a prvním tahounem každého takového záměru. Změnám k lepšímu se pochopitelně nebránil a vždy měly jeho plnou podporu. Kromě organizačního talentu nepostrádal purkmistr ani jistý talent literární a o svém městě, nikoli rodném, ale jeho srdci nejbližším, dokonce i jako tvůrčí autor s oblibou psal.
Kopeckého pomník v sadech nazvaných jeho jménem
Poselství svému městu – pivo a lázně
Ten hlavní odkaz houževnatého komunálního politika Martina Kopeckého pro Plzeň možná nemá ani tak ráz hmotný jako ten duchovní. S precizností vizionářského pragmatika jasně formuloval myšlenky a programové teze v tom smyslu, že budoucnost plzeňských řemeslníků a výrobců jakéhokoliv zboží bude tím úspěšnější, čím více budou spolupracovat a postupovat jednotně. Nebyl zvyklý hovořit do větru a raději jednal, zkrátka patřil k těm, kteří umí dovést dříve jen mlhavou myšlenku rovnou až ke konkrétním činům. To za jeho veliké a účinné podpory založili právovárečníci Měšťanský pivovar a stejnou iniciativu projevoval i vůči plzeňským soukeníkům. Ty už se sjednotit nepodařilo a vzhledem k nově vzniklé konkurenci by to zřejmě stejně bylo zbytečné. Právě soukeníci historicky patřili mezi místními řemeslníky k nejúspěšnějším a pojem „plzeňské sukno“ se po Evropě s úctou skloňoval už v dobách, kdy o nekvalitní plzeňské pivo ještě pomalu nestály ani místní šenky…
Text desky na památníku svědčí o neobyčejné úctě k jeho činnosti
Kopecký se tedy rozhodující měrou zasloužil o nastartování výroby kvalitního piva, díky němuž se jeho město dostalo do podvědomí doslova všude na celém světě. I další z řady jeho nekonečných iniciativ souvisela, i když kouzlem nechtěného, s výrobou piva. Purkmistr stál v roce 1833 u zrodu akciové společnosti Lochotínské lázně a při jeho aktivní povaze také vzal na sebe úděl hlavního propagátora plzeňského lázeňského provozu. Pro tentokrát jej intuice k žádoucímu úspěchu nedovedla, protože kvalita vody vytékající ještě dnes z Kopeckého pramene pro založení dlouhodobé lochotínské lázeňské tradice nestačila. Přestože byla už po šestnácti letech prodána zkrachovalá společnost v nucené dražbě právovárečníkům, její objekty dále sloužily jako důležitě společenské středisko města. Ostatně právovárečníci, jako ve městě zcela nová hospodářská síla, časem kontrolovali i chod „italského“ divadla v sadech Pětatřicátníků, jak se té dnes již neexistující budově říkalo, především díky vzhledu i národnosti architekta.
Lochotínský park u nově budovaných lázní postupně vyrůstal z iniciativy Akciové okrašlovací společnosti, pro kterou získal Kopecký 500 akcionářů. Na léčivé vlastnosti lochotínského pramene upozornil už koncem 18. století lékař Bernard Říha, který žil v domě na hlavním a jediném náměstí. Dnešní empírový pavilónek, jediný dochovaný objekt ze všech, původně určených k lázeňskému provozu, sloužil pro koupele klientů. Na potoce pod ním stály tři můstky s vyhlídkou na vodopád. Nad pramenem postavili jako v každém typicky lázeňském městě kolonádu, později přenesenou do Solní ulice do míst dnešní pošty. Když se začala v prameni ztrácet voda, vyhloubila se studna a ta nakonec strhla i neléčivé vody a vedla k zániku lázní.
Detail purkmistrovy hlavy na nástěnné fresce znázorňující nejvýznamnější osobnosti spjaté s Plzní
Neslavný konec lochotínských lázní
Z dnešního pohledu můžeme hodnotit představu lázeňské Plzně za naivní, kterou purkmistr nedokázal dost dobře odhadnout. Když celý zkrachovalý areál přešel do majetku Měšťanského pivovaru, ten začal přilehlý park dále rozšiřovat. To neobvyklé spojení pivovaru s převzetím bývalých lázní mělo své příčiny ryze pragmatické, protože právovárečníci očekávali značný odbyt piva v tamní vyhlášené lázeňské restauraci, ale v tom se malinko přepočítali. Vzhledem k velkým nákladům na budování a údržbu parku se chtěli tohoto břemene zbavit a převést jej na město, jenže k tomu došlo až po druhé světové válce. Během ní v areálu provozovala německá armáda lazaret.
Busta slavného purkmistra připomíná jeho zásluhy o lázně před lochotínským pavilonem, celá socha v sadech v centru města zase jeho aktivity celkové. Zemřel dne 1. června 1854 a pohřbili jej na Mikulášském hřbitově, kde odpočívá i jeho manželka, rozená jako šlechtična. Martin Kopecký, snad nejvýraznější a nejviditelnější představitel městské správy, jakého kdy Plzeň měla, nemohl chybět u ničeho, co se při přechodu hradbami obehnané pevnosti k modernímu velkoměstu odehrávalo. Něco se povedlo, něco už méně, ale svůj památník a jméno propůjčené sadům na nejváženějším místě parkového okruhu si zaslouží bez jakýchkoliv pochybností.
Lázeňský pavilón je jediným objektem, který kvůli rozšiřování Karlovarské ulice po lázních zbyl. Okolní park se v současné době upravuje
Zdroje:
HLAVÁČEK, Ivo. K historii pivovaru a vývoji technologie v plzeňském Prazdroji. Kvasný průmysl. Roč. 13, čís. 12. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-03.
MÁCHA, Lukáš; MOTEJZÍK, Pavel. Lochotínský park: jak ho možná neznáte. Plzeň: Maják Plzně, 2012.
KOLEKTIV. Průvodce architekturou města od počátku 19. století do současnosti. Plzeň: Plzeň (NAVA), 2013.
Před lázeňským pavilónem na Lochotíně stojí Kopeckého bysta jako pocta jeho zásluh o založení místních lázní
