Článek
A aby toho nebylo málo, tak spolu vytváří jeden mohutnější, avšak docela nového jména. Plzeňské čtveřici řek stačí ke splynutí všech svých vod jen pár kilometrů. Pouze Úhlava s Radbuzou se stékají před mostem v Doudlevcích v nezastavěném území tak nenápadně, že o jejich soutoku mnohý z Plzeňanů nemá ani tušení, zato Radbuza se Mží už vytváří tu novou a nikde nepramenící řeku Berounku přímo pod areálem proslulého pivovaru. Ta poslední čtvrtá Úslava se slévá s vodami třech předcházejících toků u kostelíka svatého Jiří ve čtvrti Doubravka tam, kde už samotné město končí.
Hodně řek rovná se riziko extrémních povodní
Jestliže bohatá říční soustava dala v kombinaci s umělými kanály typu Mlýnské strouhy a Soukenické valchy, které již dávno neexistují, kdysi gotické Nové Plzni vzniknout, v novodobějších dějinách se jí nejednou vymstila neúprosnou hrozbou povodní. Čtveřice toků se zařízla do dna Plzeňské kotliny tak, že vytvořila dostředná údolí a desítky metrů výše položených teras mezi nimi. Podobně si po milióny let počínal i Vejprnický potok, přestože se z hlediska průtokového množství vody nedá s říční čtveřicí řádově ani srovnávat.
Veškeré povrchové vody z celé rozlehlé kotliny tak směřují do Berounky v poměrně úzkém zářezu pod vyvýšenými terasami. Výjimku tvoří Mže, která si jako jediná zformovala údolí s neobvyklou šířkou až jednoho kilometru. A všechny tyto vody se stékají za posledním soutokem u Jiřího do mimořádně úzkého profilu mezi vrchem Chlum a čtvrtí Bílá Hora, který možnosti odtoku povodní ohrožené Berounky drasticky omezuje. A pokud navíc dojde k souběhu povodňových vln na dvou, nebo nedej Bůh i na více řekách, jejichž povodí je ve všech čtyřech případech přibližně stejné, má západočeská metropole zaděláno na problém katastrofických rozměrů…
Borská přehrada na Radbuze
A může být i hůř
Za normálního stavu působí plzeňské řeky klidně a některé z nich hrají důstojnou roli při vytváření veřejného prostoru, přestože by si zasloužily takovou pozici ještě více posílit. Ani průměrné roční množství srážek 500 až 550 mm neřadí Plzeň mezi obzvláště rizikové oblasti, alespoň dokud se tam vysoko nad námi něco podezřelého nesemele. Jako se to stalo při průtrži mračen v roce 1872, kdy napršelo ohromné množství vody v průběhu pouhých několika hodin.
Nejhrozivěji si ovšem přírodní živly zařádily nedaleko od města, a to v Mladoticích, kde se z nebe tehdy sneslo 237 mm srážek za jednu a půl hodiny. Zatím se nepodařilo prokázat, že by se někdy podobný extrém na našem území jindy před tím v minulosti vyskytl. Podle odborných meteorologických odhadů by se srážky srovnatelné s mladotickými mohly vyskytovat jednou za půl a možná i za celé tisíciletí. Kromě množství obětí to tenkrát kvůli protrženým rybníkům odnesla již téměř dokončená Plzeňsko – březenská železniční trať a snad jediným pozitivem událostí souvisejících s celou tragédií byl vznik malebného Odlezelského jezírka. Naopak protržený Mladotický rybník ze čtrnáctého století už nikdo nikdy neobnovil.
Běsnění rozvodněných řek
V samotné Plzni k ničivým povodním docházelo často a navzdory snahám o stále sofistikovanější opatření nepochybně i docházet bude. Při devastující velké vodě v roce 2002, kterou si mnozí z nás jistě pamatují, naměřili na profilu pod Bílou Horou kulminační průtok 858 m3 / sec. Extrémního stavu bylo dosaženo také v roce 1845, kdy obyvatelé zažili poslední velkou povodeň, která ještě stačila poškodit městské hradby před jejich definitivní likvidací. A ta už byla docela řízená a záměrná.
Ovšem v roce 2002 přírodní živel Plzni ukázal, jak dokáže při nepříznivé souhře okolností totálně ohrozit její život. Extrémní srážky přišly během dvou dnů 6. a 7. srpna a po nich ještě 11. až 13. stejného měsíce. Stalo se tak ke smůle západočeské metropole a téměř celé republiky po dřívějších déle trvajících deštích. Ty už stačily vše podmočit a zaplnit po okraj přehrady a retenční nádrže. Jako nejkritičtější vyhodnotili vodohospodáři situaci na Úslavě s tisíciletou vodou, naopak k uklidnění nejvíce pomohla Mže, a především její Hracholuská přehrada. Jiným neblaze proslulým letopočtem v povodňovém kalendáři se stal rok 1890.
Z celkem logických důvodů strádá město při období sucha neméně než za vydatných dešťů, protože říční vodu také odebírá a k životu ji potřebuje. Plzeň v poslední době zažila svá nejsušší léta 2015 a 2018, kdy třeba v posledně jmenovaném roce protékalo Berounkou pouhých 5 m3 / sec. Tedy přibližně polovina obvyklého průměru. Jaký rozdíl od průměrných vteřinových kubíků při extrémních povodních! Zásluhou retenčních schopností nádrží typu Nýrska v předhůří Šumavy nebo Hracholusky u Stříbra už velké sucho nebo velká voda s Plzní tolik nezamává jako dříve.
Radbuza v centru města u muzea
Nejvíce „plzeňská“ a neznečištěnější ze všech řek ve městě
Místní si rozhodně váží všech svých řek, ale Radbuza je jejich srdcím blízká už proto, že nejpříjemnějším způsobem dotváří kulisy městských ulic i nábřeží. Na první poslech slovanská malebnost jména řeky svádí k dohadům, odkud se tady ten název vzal. Přívržencům teorie, že je to řeka nazvaná podle jakéhosi mužského jména, oponují odpůrci názorem, že čeština názvy řek odvozuje od osobních jmen naprosto výjimečně. I to je pravda, nicméně na tom asi až tak nezáleží.
Za podstatnější budiž považován fakt, že hrála spolu s řekou Mží nesmírně důležitou roli už při založení královského města Nový Plzeň a že její uměle vyhloubený náhon Mlýnská strouha probíhal pod městskými hradbami jako veledůležitá součást opevnění. Spolu s jistou oblíbeností má Radbuza mezi plzeňskými řekami několik dalších primátů: je třeba se svými 111 kilometry z nich nejdelší, tedy kromě Berounky. Také se přes ní klene slušně hustá síť mostů a lávek, jenom na dvanáctikilometrovém úseku od městské části Litice až po soutok jich člověk napočítá osmnáct, včetně nejnovější lávky přímo do areálu Měšťanského pivovaru.
Na druhé straně se Radbuza už z historických důvodů těší nechvalné pověsti ohledně špatné kvality vody, což se mimo jiné projevuje i omezeným koupáním v jinak příjemné Borské přehradě. Na obranu Plzně třeba zdůraznit, že znečištěná voda sem přitéká už z měst, sídel a obcí na horním toku. Díky moderním čistírnám odpadních vod se však situace naštěstí lepší. Radbuza drží plzeňský rekord i z hlediska množství protékající vody v dlouhodobějším průměru. Jako taková a nejvydatnější ze všech by měla mít právo přibírat jiné řeky a zachovávat dál svoje jméno. Ale to v Plzni neplatí. Za soutokem s řekou Mže nepokračuje dál ani jedna z nich, ale „podivná“ řeka bez pramene: Berounka.
Naopak Mže se vyznačuje čistotou
Jestli je Radbuza nejšpinavější, tak Mže se naopak pyšní titulem nejčistší. Celkovou délkou 106,5 kilometru a průtokovým průměrem 8,5 m3 / sec. zaostává za svým rivalem Radbuzou jen málo, a proto důstojně. A přesto je v atmosféře města nějak méně znát, není moc viditelná a už nedaleko centra protéká místy, jaká mnohý z místních nikdy ani nenavštívil. Je také regulovaná jako Radbuza, ale majestátnost nábřežních zdí postrádá tu pravou grácii. Po založení města z ní vycházel podobně jako z Radbuzy uměle vytvořený náhon – Soukenická valcha. Ten protékal hned pod hradbami.
Mže na rozdíl od všech tří zbývajících ryze českých říčních kolegyň přivádí vodu z Bavorska, i když pramen jen pár kilometrů za hranicemi je spíše dílem historické náhody. Starý slovanský název „Mse“ používal už Kosmas ve dvanáctém století ve své kronice, a z něj si jej lidé později přetvořili na výrazy „Misa, Mzya“ i na německou variantu „Mies“. Posledně jmenovaný název se vžil jak pro řeku, tak pro další větší město na ní – dnešní Stříbro. Soutok Mže s Radbuzou za fotbalovým stadionem ve Štruncových sadech a pod Měšťanským pivovarem patří mezi ta klidnější zákoutí širšího centra velkoměsta, kde se nikdy neodehrávaly ty nejvíce navštěvované události místního života, ty přináší až současná kopaná na blízkém stadionu. Ale svá historická pojmenování soutok míval, říkalo se tu logicky Na špici nebo V cípu, ale také méně logicky a jaksi oficiálně znějícím jazykem Na obcizně. Jedná se o jediný říční soutok v bezprostřední blízkosti historického jádra, a tudíž o nejníže položené místo v jeho dosahu. S nadmořskou výškou 298 metrů leží o celých třináct metrů níže pod úrovní náměstí Republiky.
Mže u Saského mostu
I když vychází Mže ze srovnání s majestátní Radbuzou, alespoň co se plzeňského prostředí týče, jako její chudší příbuzná, naši předci zřejmě mívali na věc jiný názor. Za soutokem dříve nepokračovala žádná Berounka, žádná Radbuza, ale pro tento čestný úkol daleko způsobilejší Mže. A to se vším všudy až po soutok s Vltavou u Prahy.
Zdroje:
VĚTVIČKA, Václav; RENDEK, Jan. Berounka, řeka bez pramene. Praha: Jan Vašut, 2010
Vladimír Vlček, Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984
