Článek
U nás nikterak rozšířené jméno a pro české uši dostatečně exoticky znějící Hahnenkamm se dá z němčiny přeložit výrazem „kohoutí hřeben“, v přeneseném smyslu i horský hřeben, což milovníci lyžařského sportu z rakouských sportovišť nepochybně vědí. V ulicích Plzně je dodnes možné narazit na mnohá místa spjatá s podnikáním obou Johannů a dalšího příbuzného Karla. Ty připomínají doby, kdy jejich povoznictví ovládlo dopravní trh v celém širokém okolí. Až do realizace prvních železnic šlo o pole v podnikatelské oblasti neorané a vítězil ten, kdo se jako první chopil nabízené příležitosti. Otec Johann si po příchodu z Tyrol založil povoznictví v roce 1832 a začal se ve své dopravní společnosti věnovat dálkové přepravě osob i zboží, ve své době bez pomocí koňských povozů nemyslitelné.
A protože o koně i přepravované osoby bylo nutné během jejich odpočinku náležitě pečovat, pořídil si dům U Zlatého lva v Říšské ulici a začal tu provozovat hostinec se stájemi pro třicet šest koní. Nyní jej najdeme na adrese Prešovská 5 mezi náměstím Republiky a Velkou synagogou. Představa, že ustájení tak velkého počtu koní do centra města nepatří, platí jenom dnes, dříve naopak pomáhala k úspěšnému chodu výnosné branže. Stačí v současné době zajít do útulné restaurace s příjemným venkovním posezením. Vnitřní dvůr, určený k péčí o hlavní dopravní prostředek z doby Hahnenkammů, už si potom dokážete představit docela živě. Díky otci zakladateli a později i jeho synovi získala Plzeň spojení pomocí dostavníkových linek s městem Klatovy i řadou jiných regionů, s Mariánskými Lázněmi a také s Prahou či Českými Budějovicemi.
Roh Klatovské třídy s Tylovou ulicí, bývalý majetek vdovy Marie Hahnenkammové
Objekt postavený ve stylu anglické novogotiky na křižovatce, které Plzeňané říkají U Práce
Po uzavření sňatku se do rodiny přiženil a bydlel s ní mladý inženýr Emil Škoda
Syn narozený už v Plzni v roce 1819 povoznictví svého otce ještě více zdokonaloval, a navíc se pouštěl i do podnikání v jiných oborech jako je výroba cihel či provozování plzeňských lázní na Lochotíně. Stal se typickým představitelem nastupujícího dravého kapitalizmu, který dokáže za krátkou dobu vydělat nepředstavitelné množství finančních prostředků. V tomto si dobře rozuměl se svou ženou Marií Mirwaldovou, která sama pocházela z jedné z nejbohatších plzeňských rodin a měla pro energické záměry svého manžela to nejhlubší pochopení. Husarský kousek se Janovi, jenž se postupně odkláněl od německého jména Johann, povedl zakoupením domu U Bílé růže na náměstí. Stojí hned vedle radnice. Ta má číslo popisné 1, aby bylo každému jasné, která budova ve městě je ta nejdůležitější. A sousední objekt Jana Hahnenkamma dostal historicky č.p. 2.
Veleúspěšný dostavníkový magnát a podnikatel i v dalších oborech lidské činnosti Jan zemřel ve věku pouhých třiceti osmi let, dost na to, aby stačil shromáždit ještě během svého života dostatečný kapitál. Pomyslné otěže řízení dostavníkového kolosu převzal další Hahnenkamm - syn Karel. Vdova Marie se synem Karlem se snažili ještě na tradici povoznictví navázat a zpočátku se jim to skutečně dařilo. Mezi Prahou, Plzní a Bavorskem sice začala přepravovat cestující nová železniční trať, ale v prvních létech jí lidé ještě tak moc nedůvěřovali. Marie se synem věřili, že zděděné podnikání udrží na vysoké úrovni, ale to dlouhodobě už nebylo možné. Přesto se jako stále ještě bohatá vdova Marie pustila do dalšího náročného úkolu.
V dnešní Prešovské ulici mezi hlavním náměstím a synagogou bylo sídlo povoznictví s hostincem a stájemi
Sídlo povoznické firmy by mělo v dnešní terminologii adresu Prešovská 5
S vídeňským architektem jménem Moritz Hinträger, jenž se ovšem narodil nedaleko od Plzně v Žinkovech, začali realizovat zcela nový objekt na křižovatce U Práce. Ten ve stylu anglické romantické gotiky od roku 1866 dodnes vévodí křížení Klatovské třídy s Tylovou ulicí. Tento rozsáhlý palác sloužil Marii mimo jiné i k výchově dcery Hermíny, kterou spolu měli se zesnulým manželem Janem. Díky jeho financím mohl být dům na křižovatce U Práce, název vnikl podle sídla redakce někdejšího odborářského deníku, vůbec realizován. Do české historie se ovšem zapsala popisovaná nemovitost až díky Emilu Škodovi. V té době už provozovatel malé nedaleké strojírenské továrničky se do Hermíny zakoukal, ale jednoduché to neměl vůbec. Jako dědička majetku bohaté rodiny tohoto mladého a ještě neznámého inženýrka dost dlouho povýšeně ignorovala a dávala mu košem.
Nic netrvá věčně, a tak i láska Emila k Hermíně dospěla ke svému naplnění manželstvím. Budoucí velkopodnikatel se ke své tchyni a také manželce nastěhoval, jejich peníze vydělané otcem a synem Hahnenkammovými mu pomohly k dalšímu rozjezdu a ze Škodovky se záhy potom stala největší zbrojovka Rakousko-Uherska…
V místech, kde povozníci měli dříve ustájené koně, se nyní provozuje příjemná restaurace
Pavlačový systém ve vnitrobloku, určeném historicky dostavníkové dopravě
Zdroje:
SILOVSKÝ, Ladislav. Slavné plzeňské firmy a podnikatelé. Plzeň: Starý most, 2019.
Průvodce Plzní - domy Hahnenkammových Archivováno na Wayback Machine.
Dům U Bílé růže patřil také rodině, jeho adresa náměstí Republiky 2 svědčí o významu hned vedle radnice s číslem jedna
