Článek
O to více mě baví poznávat její famózní historii i neobyčejnou současnost. Území historického centra Olomouce obývali lidé už před čtyřmi tisíci lety. Časem se tady nedaleko řeky Moravy vyprofilovaly tři, z urbanistického hlediska nejpřitažlivější, lokality. Jednotlivým návrším se začalo říkat podle zasvěcení příslušných kostelů – tomu nejbližšímu k samému centru města Michalské, severovýchodnímu budoucímu mocenskému sídlu Václavské. Jenom to třetí návrší Petrské získalo název podle kostela již neexistujícího, pobořeného v dávném osmnáctém století. Trnitá cesta od izolované trojice pahorků se zárodky prvního osídlení k dnešní více než stotisícovému sídlu mohla začít…
Od Velké Moravy k Přemyslovcům
Ani první Slované nemohli úrodnou Hanou minout a lokality u pahorků je lákaly ne méně než jejich předchůdce: jejich staroslovanská sídliště vznikla severozápadně od Michalského vrchu, stejně tak jako směrem jižním od návrší Petrského na cestě k pozdějšímu předměstí Povel. Na rozdíl od dob pozdějších nehrály ještě místní lokality dominantní roli uvnitř velkomoravského státu, nicméně s předními sídlišti typu Mikulčic nebo Pohanska u Břeclavi už čilý styk bezesporu udržovaly. Vše se mělo změnit až s příchodem vítězů mocenského boje o nově se formující stát, tedy s rozhodnutím triumfujících Přemyslovců založit si tu u břehů Moravy svůj nový opěrný bod s celomoravskou působností.
Od druhé poloviny desátého století tak Přemyslovci ze svého hradu na Petrském návrší zahájili systematické budování sídla, jež se v dalších staletích proměnilo v kvetoucí hlavní město celé Moravy. Nejen jako centrum moci politické, nýbrž i jako nejvyšší duchovní středisko záležitostí církevních, jímž Olomouc ostatně zůstala dodnes i potom, co ji o titul administrativního centra připravilo Brno. I když olomoucké biskupství koncem desátého století načas zaniklo, od roku 1063 se jej podařilo obnovit se vším dřívějším leskem. V pozadí raketového nástupu koncentrace světské i církevní moci na Moravě do Olomouce stála ještě jedna mimořádně vlivná instituce: již dávno zavedený klášter Hradisko z druhé strany řeky Moravy. Klášter ve vlastnictví pražských benediktýnů z Břevnova, které až po jejich násilném vyhnání vystřídali premonstráti.
V roce 1070 se rozhodli Přemyslovci své dřívější sídlo na Petrském kopci opustit a přestěhovat se na návrší Václavské, kde si postavili nový knížecí hrad, časem i baziliku svatého Václava, a kam v roce 1141 od stále méně a méně významného svatého Petra přemístili i sídlo biskupa. O suverénní pozici Olomouce jako moravské metropole číslo jedna nebylo pochyb, teď se už hrálo jen o hledání polohy hlavního sídla uvnitř města. A tento zápas vyhrála lokalita kolem dnešního Václavského náměstí se svatováclavským kostelem, románským biskupským palácem a novou kaplí svatého Jana před ním. Sláva hlavního města jedné z nejvlivnějších zemí tehdejší střední Evropy dosáhla vrcholu a bylo jen otázkou času, jak dlouho mu vydrží.
Zdatně si počínali i příbuzní pražští Přemyslovci ze sousední země české, a to až do doby, kdy se objevil první závažnější problém – kolem roku 1200 olomoucká větev rodu vymřela. Její hrad na Václavském návrší pomalu ale jistě ztrácel dřívější význam i glanc, o všem podstatném dění v přemyslovských državách se již rozhodovalo z Prahy. Ironií osudu zemřel poslední zástupce hlavní linie Přemyslovců král Václav III. v roce 1306 právě v Olomouci, když tu nocoval cestou do Polska. Zákeřný vrah jej zabil mečem na schodišti před dveřmi dómu, kam se šel večer po náročně stráveném dni pokorně pomodlit. Rod otců – zakladatelů naší suverenity a státnosti, rod prvních knížat a králů už nadále bude českou i moravskou politickou scénu ovlivňovat jen zprostředkovaně…
Dóm na Václavském návrší, sídelní kostel olomouckých arcibiskupů, při pohledu od parkových ploch pod městským opevněním
Formování historického jádra
Potlačení dominantního vlivu Václavského návrší ke konci přemyslovského období mělo mimo jiné za následek i vznik nového centra poté, co na Michalském pahorku, přirozeném urbanistickém těžišti v dalším vývoji Olomouce, poprvé vytýčili dvě nová náměstí. Přestože princip dvou rovnocenných hlavních náměstí nepatří v českých a moravských městech k těm nejběžnějším, v podmínkách hanácké metropole dodnes funguje bez větších problémů. Horní náměstí lichoběžníkového půdorysu odděluje od Dolního náměstí protáhlého trojúhelníkového tvaru jen samostatný blok radnice z roku 1378. Ta mimo jiné přitahuje pozornost turistů i místních znamenitým orlojem od mistra Pohla, koncem druhé světové války totálně zničeným a po ní obnoveným malířem Karlem Svolinským.
Klíčovou stavbu radničního domu, unikátní polohou mezi dvěma náměstími i tím, že původnímu účelu slouží bez přerušení i dodnes, povolil moravský markrabě Jošt Lucemburský. Její věž byla zvýšena na současných sedmdesátpět metrů až v rámci rekonstrukce počátkem sedmnáctého století. Jižní stranu směrem k Dolnímu náměstí zdobí arkýř gotické kaple svatého Jeronýma s cennou krouženou klenbou. Od roku 1253 získalo sídlo statut královského města a radnice měla být jen hmotným projevem jeho důstojné reprezentace.
Už od třináctého století vymezoval obvod města pás obranných hradeb, zárodek budoucího pevnostního systému s bastiony a vstupními branami. V té tobě sem přišlo tolik německých osídlenců, že jejich počet dosáhl až osmdesáti procent obyvatel, takže Olomouc se stal /nebo také stala/ v podstatě německy mluvícím městem. Moravský zemský sněm tu zasedal v dominikánském klášteře a střídavě i v Brně. Za hlavní město markrabství moravského jej jednoznačně označil Jan Lucemburský v roce 1314 a tento stav platil až do třicetileté války.
Unikátní farní kostel
Severně od Horního náměstí vyrostl farní - a tedy v církevní hierarchii nejdůležitější - kostel svatého Mořice, o němž se prameny zmiňují už v roce 1257, ovšem současná podoba chráněné Národní kulturní památky s typickým dvouvěžovým průčelím pochází až z období pozdní gotiky z patnáctého století. Jižní věž je starší, a proto spolu se severní působí jako poněkud nesourodá dvojice, která však poskytuje se shora kouzelný pohled na městské centrum.
Kostel svatého Mořice přinesl do olomouckého centra novou uměleckou kvalitu s interiérem protkaným gotickými žebrovými klenbami několika typů. Farní svatostánek nabíral s postupujícími stoletími i prvky dalších slohů: renesanční přistavěnou kapli nebo barokní vnitřní výzdobu. A také atrakci ze všech nejpozoruhodnější – unikátní varhany od Michaela Euglera z Vratislavi, s počtem patnácti tisíc píšťal největší u nás, které do Olomouce lákají nejen běžné zájemce o hudební nástroj, krále všech nástrojů, ale v soutěžích i nejlepší světové varhaníky. Škoda, že nedávná doba přinesla farnímu kostelu poselství ne příliš povzbudivé, když dovolila postavit vedle chlouby olomoucké duchovní architektury chloubu konzumu posledních let – obchodní dům.
Areál bývalého přemyslovského hradu
I po přemístění těžiště městských aktivit z Václavského návrší na Michalské zůstával areál současné Národní kulturní památky - nyní v majetku metropolitní kapituly a ve správě Muzea umění - cenným svědkem českých a hlavně moravských dějin. O hradu v tomto místě se zmiňovala už Kosmova kronika s odkazem na datum 1055 v souvislosti se sídlem údělných moravských knížat. Románskou baziliku svatého Václava dokončil syn kronikáře Kosmy a nejaktivnější z první řady olomouckých biskupů Jindřich Zdík v roce 1141, jehož jméno nelze v olomoucké historii nijak přehlédnout.
Poté, co se před svatováclavským svatostánkem naplnil osud posledního Přemyslovce Václava III., přeměnil se postupně v gotický Dóm s titulem tak ojedinělým, že se podobným nemůže pochlubit žádný jiný kostel na celé Moravě – sídelní kostel biskupů a pozdějších olomouckých arcibiskupů. Unikátní je i stometrová výška kostelní věže, po plzeňském kostele svatého Bartoloměje druhá nejvyšší v České republice. I když poslední radikální rekonstrukce Dómu z počátku devatenáctého století zacházela s gotickým klenotem, mírně řečeno, ne příliš citlivě a v rozporu se současnou praxí památkové péče o objekty nejvyšší kategorie, stejně zůstal nejzářivějším diamantem na koruně přemyslovského areálu. Později přistavěná venkovní kaple svaté Anny se stala místem důstojným pro volbu nových biskupů a arcibiskupů.
K dalším mimořádně cenným stavbám areálu kolem Václavského náměstí se řadí sousední románský biskupský nebo také Přemyslovský palác, z něhož se po staletích dochovaly jen obvodové zdi s kouzelnými tvary sdružených oken. Až v roce 1867 se tu přišlo na cenné gotické malby s biblickými náměty. Jako každý poctivě vybudovaný hrad musel mít i ten olomoucký řádný opevňovací systém, jehož zbytky v podobě hradeb se zachovaly i s hlavní okrouhlou věží. Její patro ukrývá barokní kapli svaté Barbory, v areálu dožila do našich dnů i renesanční kaple svatého Stanislava.
V jiném rozsáhlém objektu přemyslovského areálu bývalého kapitulního děkanství vzniklo Arcidiecézní muzeum, a to z podnětu samotného papeže. Když Jan Pavel II. - původem Polák a svatý Otec - v roce 1995 při příležitosti svatořečení Jana Sarkandra navštívil olomoucký hradní areál, nedaleký Arcibiskupský palác a osm kilometrů vzdálené poutní místo na Svatém Kopečku, začala se tato výjimečná událost srovnávat s jinými předchozími návštěvami celebrit celosvětového významu. Vždyť například v paláci olomouckého arcibiskupa uvedli na trůn pouze osmnáctiletého mocnáře Františka Josefa I, před ním tu v přemyslovském sídle skládal a přehrával v roce 1767 svoje už zralé skladby jedenáctiletý W.A.Mozart a v novějších dobách přebývala v jeho zdech mimo jiné i Matka Tereza…
Zmínit se v rámci jednoho stručného textu o všech zajímavých místech, jež hanácká metropole svým návštěvníkům nabízí, pochopitelně nelze. Někteří sem přijíždí kvůli skvostnému sloupu Nejsvětější trojice na náměstí, památce UNESCO, jiní kvůli opevňovacímu systému se spoustou členitých teras a pod nimi umístěných parků. Nemálo z nich přitahuje tradiční vůně olomouckých tvarůžků nebo výstaviště Flora, navštěvují slavné kašny a vily. Zkrátka v Olomouci si určitě každý najde to své…
Zdroje:
Vladimír Gračka. Objevovaná Olomouc. Olomouc: Poznání, 2012
Dějiny Olomouce. Redakce Jindřich Schulz. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009.
Z Václavského náměstí je možné vstoupit do interiéru nejdůležitější olomoucké stavby – gotického Dómu i do sousedního Arcidiecézního muzea z jeho levé strany
