Článek
Ta legenda se zakládá na pravdivé skutečnosti, že právě z ní se přiváděly říční vody do kašen na náměstí a odtud do křtitelnic Bartolomějského kostela. V ne příliš velké vzdálenosti od centra přiberou vody Radbuzy svůj levostranný přítok řeku Mži, aby vznikl jeden mohutnější tok, nazvaný podle vzdáleného středočeského města. Nic proti malebnému Berounu, ale tady u plzeňského pivovaru se ten název příliš nehodí a místním se většinou nelíbí, přestože se používá už po staletí…
Radbuza jako nejvíce „plzeňská“ ze všech toků ve městě
Citově blízká Plzeňákům bývá už proto, že nejmalebnějším způsobem dotváří kulisy místních ulic i nábřeží. Na první poslech slovanská malebnost názvu řeky svádí k dohadům, odkud se tady to jméno vzalo. Přívržencům teorie, že je to řeka nazvaná podle jakéhosi jména konkrétní osoby, jména Radbuzova či Radbudova, oponují odpůrci názorem, že čeština názvy řek odvozuje od osobních jmen naprosto výjimečně. I to je pravda, nicméně na tom asi až tak nezáleží. Za podstatnější budiž považován fakt, že hrála spolu s řekou Mží nesmírně důležitou roli už při založení královského města s krkolomným názvem „Nový Plzeň“ a že její uměle vyhloubený náhon Mlýnská strouha probíhal pod městskými hradbami jako velice podstatná součást opevnění.
Spolu se značnou oblíbeností má Radbuza mezi plzeňskými řekami několik dalších primátů: je třeba se svými 111 kilometry z nich nejdelší. Také se přes její tok klene slušně hustá síť mostů a lávek, jenom na dvanáct kilometrů dlouhém úseku od městské části Litice po soutok s řekou Mží jich lze napočítat šestnáct, včetně nejnovější lávky vedoucí přímo do areálu Měšťanského pivovaru. Lávka sice nejnovější, momentálně však nefunkční. Ale na druhé straně se Radbuza už historicky těšila nechvalné pověsti ohledně špatné kvality vody, což se mimo jiné projevuje i na možnosti omezeného koupání v jinak příjemné Borské přehradě blízko známé věznice.
Památník V cípu informuje, že právě odtud se dne 5. května 1945 ozvalo svobodné rozhlasové vysílání se slovy: „Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří“
Na obranu Plzně třeba zdůraznit, že znečištěná voda sem přitékala odjinud, už z měst, sídel a obcí na horním toku. Radbuza drží plzeňský rekord i z hlediska množství protékající vody v dlouhodobějším průměru. Jako taková je nejvydatnější ze všech, a tudíž by měla mít právo přibírat jiné řeky a zachovávat dál to svoje jméno, jenomže podobně logické pravidlo v daném případě neplatí. Za soutokem s řekou Mže nepokračuje dál ani jedna z nich, ale „podivná“ řeka bez pramene: Berounka. To v Mělníce na soutoku Labe s Vltavou si méně vodnatý a prvně jmenovaný tok ponechává alespoň svůj název.
Druhá řeka středověké Plzně - čistá Mže
Jestliže bývala Radbuza nejšpinavější, tak Mže se naopak vždy pyšnila titulem řeky nejčistší. Celkovou délkou 106,5 kilometru a průtokovým průměrem zaostává za svou kolegyní Radbuzou jen málo, a proto důstojně. I tak se v atmosféře města projevuje nějak méně, je nenápadnější a už nedaleko centra protéká místy, jaká mnohý z místních možná nikdy ani nenavštívil. Je také regulovaná jako Radbuza, ale majestátnost nábřežních zdí postrádá tu pravou grácii a eleganci. Po založení města z ní vycházel, podobně jako z Radbuzy, uměle vytvořený náhon – Soukenická valcha, a to hned pod městskými hradbami. A Saská brána se sérií tří navazujících mostů patřila ke chloubám plzeňského fortifikačního systému.
Mže, na rozdíl od všech tří zbývajících ryze českých tekoucích souputnic, přivádí vodu z Bavorska a nikoliv z Čech, i když pramen jen pár kilometrů za hranicemi je spíše dílem historické náhody. Starý slovanský název „Mse“ používal už Kosmas ve dvanáctém století ve své kronice a z něj si jej lidé později přetvořili na výraz Misa, Mzya a na německou variantu Mies. Posledně jmenovaný název se vžil jak pro řeku, tak pro další větší město na ní – dnešní Stříbro. Toto nejstarší královské město celého plzeňského regionu vzniklo o dobrých padesát let před založením Nové Plzně v místech, kde horníci začali kutat stříbrné rudy už roku 1183.
Vodárenská věž v areálu Měšťanského pivovaru se nachází na pravém břehu Radbuzy přímo nad soutokem, v místech pod ní byl popraven Jan Sladký Kozina
Soutok Mže s Radbuzou za fotbalovým stadionem ve Štruncových sadech a pod Měšťanským pivovarem patří mezi ta klidnější zákoutí širšího centra velkoměsta, kde se nikdy neodehrávaly ty nejvíce navštěvované události místního života, ty přináší až současná kopaná. Ale svá historická pojmenování soutok míval, říkalo se tu logicky Na špici nebo V cípu, méně logicky a jaksi oficiálně Na obcizně. Jedná se o jediný říční soutok v bezprostřední blízkosti historického jádra, a tudíž o nejníže položené místo v jeho dosahu.
S nadmořskou výškou 298 metrů leží o celých třináct metrů níže pod úrovní náměstí Republiky, což se i osobám zběhlým v odhadech podobného typu někdy nechce věřit. I když vychází Mže ze srovnání s majestátní Radbuzou, alespoň co se plzeňského prostředí týče, jako její chudší příbuzná, naši předci zřejmě mívali na věc jiný názor. Za soutokem dříve nepokračovala žádná Berounka, žádná Radbuza, ale pro takové poslání daleko způsobilejší Mže. A to se vším všudy až po soutok s Vltavou u Prahy. Jsou to ale paradoxy, řeka postupně měnila název, ale některé obce ne. A tak třeba Planá nade Mží na severním Plzeňsku leží podle novodobého říčního názvosloví kupodivu na Berounce, a nikoliv na Mži jako v dřívějších dobách.
Poslední desítky metrů zbývají vodám Radbuzy k soutoku se Mží. Vlevo areál Sokola a sportovišť ve Štruncových sadech, vpravo pivovar
Snahy vrátit řece třeba až k vltavskému soutoku u Zbraslavi původní název existují. Jenomže… Každé takové technicky i organizačně náročné přejmenování je noční můrou mnohých, a to nejen kartografů… Takže nečekejme, že by k němu někdy mohlo reálně dojít.
Zdroje:
ŠMÍD, Zdeněk. Mže/Berounka. Putování po řekách. Praha, Litomyšl: Nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka, 2010
Kolektiv autorů. Dějiny města Plzně. 1. vyd. Plzeň: Statutární město Plzeň, 2014, 2016 a 2018. 3 svazky
K místu zrození Berounky vede příjemná alej, lemovaná z levé strany sportovištěm lukostřelců a z pravé Radbuzou
