Článek
Znali se tedy až příliš dobře na to, aby si stavebník, mecenáš a zároveň představený cisterciáckého kláštera povolal k realizaci svého nejnovějšího záměru právě svého dvorního architekta. Kostel na návrší přímo nad klášterem měl zhmotňovat Vejmluvovy představy o kultu Jana Nepomuckého, jenž v té době právě vrcholil. Samotný pahorek tedy celkem logicky nazvali Zelená hora a takto měl připomínat stejnojmenný a ze všech stran dobře viditelný kopec nad vzdáleným západočeským městečkem Nepomuk, rodištěm oslavovaného světce. Žďár na pomezí historických hranic Čech a Moravy byl opatovým rozhodnutím předurčen sehrát roli jednoho z nejdůležitějších poutních míst věnovaných svatému Janu Nepomuckému.
Ještě před tím, než se do návrhu stavby pustil architekt Jan Blažej Santini-Aichel, dostal od jejího iniciátora a investora Vejmluvy patřičné instrukce, jak ji ideově pojmout a jak opatovy myšlenky náležitě ztvárnit. Není tudíž pravda, že by celý ten poutní kostel na Zelené hoře vymyslel sám architekt, včetně stále se opakujícího motivu číslovky pět. Autorství hlavního konceptu je připisováno vzdělanému mecenáši umění Vejmluvovi. A zkušený Santini si s úkolem poradil mistrovsky tak, jak se od našeho mistra v oboru barokní gotiky dalo očekávat. Jeho jméno napovídá o jižním původu architektových předků, sám se však narodil v Čechách a za Čecha se také považoval.
Kopec byl nazván podle Zelené hory nad Nepomukem, městem a rodištěm světce
Hlavní vstup kostela a ambity kolem něj
Opatův důraz na číslovku pět přirozeně souvisí s pěticí hvězd na svatozáři sv. Jana Nepomuckého. Kdyby už nic jiného, Vejmluva tím zásadně ovlivnil architektonickou podobu stavby, která se v roce 1994 dostala až na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO. A tímto by měl být právem považován za spolutvůrce zelenohorského kostela spolu se Santinim, jenž nakonec vtiskl poutnímu místu tu neopakovatelnou podobu a atmosféru. Pěticípý půdorys, pět vstupů, pět oltářních výklenků.
Pět hvězd, které se údajně objevily na nebi při nalezení těla budoucího světce ve vodách Vltavy v Praze, inspirovalo Santiniho i k dalšímu samostatnému rozvíjení myšlenky Nepomuckého kultu. Na hlavní oltář umístil pět andělů a kolem celého poutního kostela umístil ambit s pěticí bran ve zdech, tuto hlavní stavbu ze všech stran obklopujících. Investor se svým architektem vedli mnoho ústních jednání a není jednoduché zjistit, co bylo realizováno na podnět jednoho nebo toho druhého. Dalo by se říci, že vzájemná kooperace obou stran by měla být nezbytnou podmínkou, aby se podařilo dovést hodnotnou stavbu až do úspěšného konce.
Bohatá interiérová výzdoba podle Santiniho návrhů
Slavný jazyk sv, Jana Nepomuckého ve vrcholu klenby
V klenbě interiéru kostela se objevil i jeden další zajímavý motiv jazyka. Santini tak narážel na tradiční a velice rozšířenou legendu, že Nepomuckého v roce 1393 umučili a svrhli do Vltavy za to, že odmítl prozradit králi Václavu IV. zpovědní tajemství jeho manželky královny Žofie. Jazyk se později stal hlavním atributem světce a následně se tak ocitl ve vrcholu klenby zelenohorského kostela.
Kostel na Zelené hoře vznikal v letech 1719 až 1722 v době, kdy architekt Santini prožíval své vrcholné období. To je na exteriérech i interiérech kouzelného místa nad areálem bývalého cisterciáckého kláštera „Studnice Blahoslavené Panny Marie“ ve Žďáru nad Sázavou dostatečně znát. Architekt zemřel už v následujícím roce 1723. Sám opat Vejmluva až po patnácti letech, takže měl ještě poměrně mnoho času k dokončování záměrů svého činorodého umělce Jana Santiniho.
Kostel v areálu bývalého cisterciáckého kláštera Žďár opata Vejmluvy
Zdroje:
HORYNA, Mojmír. J. B. Santini-Aichel – Život a dílo. Praha: Karolinum, 1998
KROUPA, Jiří (ed.); SEDLÁK, Jan. Zelená hora: Žďársko Jana Santiniho. Praha: Foibos Books, 2015. (Světové památky UNESCO)
Hlavní náměstí města Žďár nad Sázavou se nachází asi dva kilometry pěšky od Zelené hory
