Článek
Jiné Plzně ještě nebylo, protože ta současná se zrodila mnohem později o několik kilometrů dál. Potom se věci počaly komplikovat a přibližně další dvě staletí nazývali „mateřské“ město jmény Starý nebo Stará Plzeň, aby se od poloviny 15. století ustálil název Starý Plzenec nebo jenom Plzenec. Zatímco velká většina měst svůj název po celou dobu jejich trvání ani jednou nezměnila, tak původní sídlo, autentický předchůdce současného velkoměsta, jich za krátkou dobu vystřídalo hned několik. A aby to nebylo tak jednoduché, používalo je třeba i současně.
Hůrka centrem západních Čech
Nejstarší písemné zmínky o existenci plzeňského hradu třeba hovoří o potupné porážce bavorského vojska v roce 976. Plzeňská posádka ze stejnojmenného hradu cizácké vetřelce pobila, jenomže ti jim to usnadnili nevídaným způsobem. Bavoři se utábořili na lukách mezi Hůrkou a Koterovem, vesnicí spadající pod současnou Plzeň, a když se rozhodli večer svlažit osvěžující koupelí v řece, ani nepomysleli na obvyklou ostražitost. Tou vždycky bývalo postavení stráže. Koupající se naháči se cítili bezpečně jenom do chvíle, kdy se znenadání přiřítila horda Plzeňanů a všechny je „statečně“ pobila. Takovéto okolnosti měly stát za oním „slavným vítězstvím“…
Hrad PILISIN nebo latinsky PILSNA tu byl postaven na místě ještě staršího osídlení a jeho vznik evidentně souvisel se zánikem předcházejícího sídla v dnešní plzeňské čtvrti Bukovec nad Berounkou, k němuž došlo koncem devátého století, snad po útoku cizích válečníků. A vzhledem k tomu, že se název plynule přenesl až na druhé největší město dnešních Čech, nevadilo by se trochu zamyslet nad jeho jazykovým původem. Jedna z teorií hovoří o pojmenování „Plznův hrad“, tedy o stavbě v majetku osoby s neobvyklým jménem „Plzen“. Je až tak neobvyklé, že jej v historických pramenech ani nikde nelze dohledat. Jiná teorie se opírá o sloveso lezoucí, ve smyslu plazící se, a ta už snad vypadá jako pravděpodobnější… Ve hře prý jsou i plži.
V době vzniku Nové Plzně v té Staré stálo už osm kostelů, z toho tři uvnitř vlastního hradu na vrchu Hůrka, čtyři v podhradí a jeden mimo tehdejší zástavbu. S takovou koncentrací církevních staveb se nemohlo pochlubit žádné jiné české město s výjimkou Prahy, což jenom podtrhuje důležitost západočeské přemyslovské metropole. Celé hradiště zaujímalo plochu zhruba tří hektarů, z toho vlastní hrad asi polovičku. Nejdůležitější stavbou hradu se stala hned ta nejstarší, dodnes obdivovaná rotunda svatého Petra a Pavla z druhé poloviny desátého století. Jedná se o druhou nejstarší zachovanou stavbu u nás hned po stejnojmenné rotundě v Budči. Už původní rotunda měla zaklenutou jenom apsidu, jinak byla zastřešena dřevěnými trámy a šindelovou střechou. Třebaže při pohledu od řeky Úslavy působí na kopci docela impozantně, průměr kruhového půdorysu je jenom 6,5 metru. Tento hlavní kostel celého tehdejšího Plzeňska se nacházel mimo vlastní hrad v takzvaném předhradí, ovšem pod ním se rozvíjelo ještě podhradí. Současná vzorně upravená rotunda fascinuje zajímavým uspořádáním řádkového zdiva z tvrdého křemence, jehož kvádříky nepravidelné velikosti vytváří zajímavé obrazce. V době, kdy ještě rotunda plnila svoje církevní poslání, byla podle starých zvyklostí obklopena hřbitovem, po němž už na kopci nezůstalo jediné památky.
Jako druhá po rotundě, za níž už následoval vstup na území skutečného hradu, se stavěla kaple svatého Vavřince. A třetí farní chrám svatého Kříže, nejrozměrnější a určený již pro větší počet věřících. Půdorysy obou těchto památek jsou na Hůrce patrny v podobě základového zdiva, nově obnoveného na místě historických kostelů. Ve vavřinecké kapli zjistili archeologové docela neobvyklý jev. Po nalezených pálených dlaždicích s vyobrazeným portrétem římského císaře Nerona, jakožto zapřísáhlým pronásledovatelem křesťanů, měli věřící šlapat a vyjádřit tím svoje neskonalé pohrdání svým nepřítelem. Dnes jsou druhotně osazeny v podlaze rotundy.
Hrad na křižovatce
Ne náhodou vzniklo hradiště i s jeho nejvýše položenou akropolí na Hůrce v blízkosti dálkových cest z českého vnitrozemí do Bavor. V rámci komunikační sítě té doby se cesty nedaleko plzeňského hradu dokonce rozdvojovaly, jedna na Řezno a druhá na Norimberk. K tomu však docházelo až na opačném břehu řeky v místech dnešního Masarykova náměstí, pozdějšímu středu rozvíjejícího se města Starý Plzenec. Pravobřežní část s akropolí neposkytovala zástavbě v podhradí a na tržišti dostatečné příhodné podmínky pro urbanistický rozvoj, takže se aktivity pozvolna začaly přesouvat na levý břeh Úslavy. Plzeňský hrad zajišťoval správu ohromného územního celku, tady probíhaly soudy a řešilo se placení poplatků, zdejší duchovní správce s titulem arcijáhna vykonával důležitou funkci faráře pro celý kraj. A purkrabí, kromě toho, že velel hradní posádce, měl za úkol zajišťovat i všeobecný pořádek, stavbu dopravních cest i mostů a rozhodovat o všem důležitém, co se odehrávalo na svěřeném území.
V podhradí časem vyrostlo živé obchodní středisko, protože jinak tomu na křižovatce významných dálkových cest ani nemohlo být. Z pěti kostelů v podhradí se zachovaly jenom dva, jejichž současná podoba patří k nejcennějším chloubám města Starý Plzenec. Pod samotnou rotundou na Hůrce je to kostel Panny Marie v lokalitě, které se tu, snad v úlitbě hlavnímu městu, říká Malá Strana. V době Karla IV. převzal tento svatostánek farní právo z kostela svatého Vavřince pár set metrů nad ním. Za řekou Úslavou na hlavním staroplzeneckém náměstí stojí druhý zachovalý kostel svatého Jana Křtitele. Ten se tak ocitl v sousedství radnice, školy, kašny a čtyř intenzivně zatížených komunikací. Stojí ale poněkud netypicky na obvodu Masarykova náměstí. To proto, že polohu gotické přestavby jednoznačně určil původní románský svatostánek. Gotická chrámová loď byla původně naplánovaná delší, nicméně její měřítko by tak neúnosně narušovalo okolní naplánovanou pravoúhlou zástavbu centra menšího českého města. Jako obvykle se kolem kostela nacházel hřbitov.
Ražba mincí a rozpačitý konec slávy
Starou Plzeň na kopci a pod kopcem Hůrka proslavila ještě jedna ojedinělá činnost. Ta probíhala v samostatné mincovně, v níž se postupem času razily čtyři typy denárů. Stříbrné mince se jménem knížete Jaromíra tu vznikaly v létech 1008–1012. Několik takových platidel objevili archeologové ve dvou hrobech odhalených u rotundy jako důkaz, že čerstvě zemřelým náleží peníze, které by mohli potřebovat na cestu do věčnosti. Po několika letech mincovní tradici obnovil i Václav I., dřívější plzeňský vévoda a jinak také zakladatel hornického města Stříbro, jednoho z nejstarších měst v západočeském regionu.
Za Václava II. zde vznikaly fenikové denáry jako napodobeniny mincí z Řezna. Plzeňská Hůrka patřila jen k několika málo lokalitám, kde u nás mohla platidla legálně vznikat, vedle Prahy, Mělníka, Kouřimi, Chrudimi a Brna. To však netrvalo dlouho, od roku 1300 všechny dosavadní mincovny nahradila Kutná Hora a díky tomuto monopolu se vypracovala na pozici jednoho z nejbohatších českých měst. Na dávnověké plzeňské mincovní privilegium navázala mnohem a mnohem později i Nová Plzeň na soutoku čtyř řek, vzdálená od Starého Plzence přibližně sedm kilometrů. Přemyslovské hradiště Hůrka plnilo svoji funkci minimálně do roku 1361 až do postavení hradu Radyně. Původní záměr Karla IV. rozdělit mocenské sídlo kraje do dvou míst se změnil až po jeho smrti. Západní Čechy měly být řízeny z Hůrky i z Radyně současně. Město Nová Plzeň k tomuto účelu prvoplánově předurčeno nebylo, ale díky své dravosti hospodářského a společenského rozvoje se jím definitivně stalo. Rozhodování o krajských záležitostech ze dvou míst, v daném případě ze starého plzeňského hradu i z karlovské dominanty na vrchu Radyně, nemělo u nás obdoby, a proto ani nemohlo dopadnout úspěšně.
Název Starý Plzenec jako pozůstatek původního krajského hradu se poprvé objevil v roce 1442, ale věhlas kdysi tak mocného sídla neustále klesal. Do té doby se o něm nevyskytovaly prakticky žádné písemné zmínky což naznačovalo stav, že se tu ani nic mimořádného nedělo. V hierarchii sídelního uspořádání pokleslo sídlo na komorní město, a ještě později na městys. V praxi to znamenalo, že jeho obyvatelé se stali lidmi povinnými robotou a mohli být zastaveni různé vrchnosti a jí robotovat.
Povýšení na město se dočkal Starý Plzenec až roku 1902. Dnes je formálně městem samostatným, ovšem začleněným do okresu Plzeň – město. Dalo by se říci, že někdejší mateřská kolébka tvoří spolu se svou mladší dcerou jeden harmonický celek, i když velikostně značně nevyvážený.
Zdroj:
Tisíc let starého Plzence 976 - 1976, kolektiv autorů, Západočeské nakladatelství, Vimperk 1976
