Článek
Největší v celé republice
Do celonárodní historie se toto nyní zhruba pětitisícové město dostalo několikrát, ale snad nejvýrazněji v době současné, a to díky zdejší výrobě šumivých vín. Jen málokdo by mohl očekávat, že se mezi našimi nejvyhlášenějšími vinařskými firmami prosadí ta z geografické oblasti s čistě pivovarnickou tradicí, kde se pěstování vinohradů dříve také zkoušelo, ale s nikterak pronikavým výsledkem. Společnost Bohemia Sekt ze Starého Plzence se stala dominantním hráčem mezi českými vinaři a je dostatečně známá po celé republice i mimo ni. S výrobou šumivých vín se tu začalo experimentovat ve sklepích bývalého pivovaru už v roce 1942 a v současné době je Bohemia Sekt s přehledem největším výrobcem šumivých vín u nás a pokrývá více než polovinu domácí spotřeby.
Jako součást nadnárodní skupiny Henkell netrpí vinařská firma přílišnou skromností, nízkým sebevědomím, ani nedostatkem kapitálových možností. Neobvyklé spojení západočeského výrobce s moravským regionem se zakládá na dvou hlavních oblastech podnikání. To je na jedné straně pěstování hroznů na vlastních moravských vinicích, a na straně druhé jejich nákup od tamních externích dodavatelů, přičemž podíl na těchto objemech je přibližně vyvážený. Žádný jiný zpracovatel moravských hroznů v ČR se podniku ze Starého Plzence objemem nevyrovná.
A s ještě jednou firmou je historie Starého Plzence spojená. V místní části Sedlec po řadu let fungovaly Valdštejnské strojírny a její aristokratičtí majitelé se rozhodli vybudovat svůj pobočný závod také v nedaleké Plzni. Tam nastoupil do svého prvního zaměstnání i mladičký inženýr Emil Škoda, jemuž se podařilo od Valdštejnů, kteří o podnikání nejevili velký zájem, plzeňskou filiálku odkoupit. Nakonec z ní vybudoval největší zbrojovku v monarchii a značka Škoda si cestou ze Sedlce přes Plzeň razila svoji velice úspěšnou cestu do celého světa.
Dvě nejvýraznější dominanty nad městem – rotunda na vrchu Hůrka jako součást Plzeňského hradu a zřícenina hradu Radyně v pozadí
Předchůdce dnešní metropole
A jak to bylo v dobách nejstarších? Záměr nahradit Starou Plzeň nad řekou Úslavou neboli Bradavou nějakým perspektivnějším sídlem jistě zrál léta. Považuje se za jisté, že mocní tehdejších Čech přesouvali své hlavní západní středisko z nynějšího Starého Plzence do nové polohy několik let a že v roce 1295, uváděném jako oficiální letopočet založení Nové Plzně, už gotický půdorys s pravoúhlými šachovnicemi zhruba dvanáctimetrových ulic fyzicky existoval. Minimálně na několika místech se už v tom roce stavělo. Nejdůležitější kolonizátor Nové Plzně Jindřich, jenž se stal později i prvním rychtářem, si pozval osadníky z již dříve založených českých měst. Určitě při tom nechyběli přistěhovalci z blízké Staré Plzně i vzdálenějších Klatov, Stříbra a Tachova. Soudě podle jejich jmen v dochovaných listinách šlo převážně původem o Němce, třeba i z českých oblastí.
Masarykovo náměstí s radnicí vlevo, školou uprostřed a kostelem vpravo
Původní Plzeň jakoby se do představ gotických stavitelů vůbec nehodila a nikdy se tam nic v raně gotickém stylu ani nepokoušeli postavit. Rovněž v bezprostředním okolí ne, vždyť nejbližší kostel z raných počátků tohoto slohu stál až v Dolní Lukavici. Rozhodnutí odpoutat od sebe osudy obou dvou Plzní paradoxně prospělo každému z dále už samostatných sídel. Stará Plzeň si vedle té Nové žila svým poklidným životem bez nějakých dalších výrazných aktivit. Dodnes se tváří jako jedno z mnoha městeček a osad v okolí velkoměsta, jehož součástí se nakonec i formálně stalo, až přijde člověku líto, proč si nezaslouží s ohledem na svou historickou mateřskou roli více pozornosti.
Stará Plzeň, přejmenovaná na Plzenec až zhruba sto padesát let po založení té Nové, se při tom z původního opevněného hradu i s knížecím palácem na Hůrce rozrostla do velikosti slušně velkého města s rovněž opevněným podhradím na stejném břehu Úslavy a hradbami nechráněnou zástavbou na druhé straně řeky. Ke třem kostelům plzeňského hradu přibylo ještě dalších pět v podhradí a takovým počtem se kromě Prahy v té době nemohlo pochlubit už žádné jiné české město. Ve zdejší mincovně se prokazatelně razily mince už počátkem 12. století, téměř o sto let před tím než lokátor Jindřich vykolíkoval hlavní náměstí nového města, kde se před tím tak nanejvýš pásly ovce nebo sušilo seno. Mince se našly mimo jiné i v Norimberku, což jenom potvrzuje čilé obchodní styky Staré a později i Nové Plzně, které se v nejednom případě přeměnily i na vazby příbuzenské.
Největší závod na zpracování moravských vín a výrobu sektu v ČR Bohemia Sekt
A právě obchodní aktivity mezi Prahou a západní Evropou se staly pro Starou Plzeň osudnými. Stále sebevědomější české knížectví potřebovalo v dané lokalitě solidní a prosperující město, které by dokázalo kontrolovat spolehlivě všechny tři nejdůležitější tahy na jihozápad, tedy na Norimberk, Regensburg a Cheb směrem na Sasko. Tuto úlohu už Stará Plzeň sehrát nedokázala, a proto ji muselo vystřídat nové město. To leželo ve výhodnější severnější poloze na nejfrekventovanější ze všech tří cest mezi Prahou a Norimberkem, nepochybně mělo lepší geologické a terénní podmínky i vodní zdroje a co nejdůležitějšího – mělo se v široce otevřené Plzeňské kotlině kam rozrůstat.
Plzeňský hrad na Hůrce nad dnešním Starým Plzencem
Opevněné sídlo přemyslovských knížat na Hůrce začalo vznikat od desátého století jako církevní i správní centrum západních Čech. Jeho vznik je dáván do souvislosti s koncem hradiště na Holém neboli Spáleném vrchu u Bukovce nad současnou řekou Berounkou, který plnil funkci správního střediska doposud. Panovník své správní hrady pravidelně objížděl. Kromě Plzně patřily k těm nejdůležitějším ještě Litoměřice, Žatec nebo Hradec Králové. První konkrétní zmínka o Hůrce je datovaná do roku 976, kdy se tady odehrálo vojenské střetnutí mezi německým císařem Ottou II. a českým knížetem Boleslavem II. To je právě to výročí, které letos slavíme. Běžný civilní život na hradě spravoval knížecí úředník, jemuž tehdy říkali prefekt nebo kastelán, duchovní život zase arcikněz.
Radyně z pohledu přes rybník v Sedlci
Název Starý Plzenec jako pozůstatek původního krajského hradu se poprvé objevil v roce 1442, ale věhlas kdysi tak mocného sídla neustále klesal. Do té doby se o něm nevyskytovaly prakticky žádné písemné zmínky, což naznačovalo stav, že se tu ani nic mimořádného nedělo. V hierarchii urbanistického uspořádání pokleslo sídlo na komorní město, a ještě později na městys. V praxi to znamenalo, že jeho obyvatelé se stali lidmi povinnými robotou a mohli být zastaveni různé vrchnosti a jí robotovat. Povýšení na město se dočkal Starý Plzenec až roku 1902. Dnes je formálně městem samostatným, ovšem začleněným do okresu Plzeň – město.
Dalo by se říci, že někdejší mateřská kolébka tvoří spolu se svou mladší dcerou jeden harmonický celek, i když velikostně značně nevyvážený.
Současný hlavní vjezd do areálu bývalých Valdštejnských strojíren v Sedlci, v nichž začínal svoji kariéru Emil Škoda
Zdroje:
Tisíc let starého Plzence 976 - 1976, kolektiv autorů, Západočeské nakladatelství, Vimperk 1976
BOHEMIA SEKT Starý Plzenec - Industry Open [online]. 2021-03-16 [cit. 2025-04-02]. Dostupné online
LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců. II. Léta krize a obnovy (972–1012). Praha: Libri, 2008. Kapitola Plzeň
