Článek
A naše největší a nejproslulejší lázeňské město by si takovou pozornost určitě zasloužilo. Ani ve velice hrubém přehledu není reálné vyjmenovat, co vše zajímavého by mohli návštěvníci zblízka i z daleka ve Varech uvidět. Takže se porozhlédněme jen po několika pár místech, hodné naší pozornosti. A takových by se dalo najít ještě bezpočet.
Vřídlo a Máří Magdaléna
Ne tak daleko od festivalového středobodu hlavního festivalového dění v hotelu Thermal najdeme scenérii, kterou by neměl nikdo z přijíždějících vynechat. Vřídlo a chrám, rozdělené jen říčkou Teplá, v centru města jaksi všudypřítomnou. Vydatný léčivý pramen, jehož teplota 73 °C překonává všechny ostatní v karlovarském regionu, tady dostal podobu gejzíru, schopného vystříknout až do dvanáctimetrové výšky. Přestože podoba současné kolonády z roku 1975 mnohé vytáčí do nepříčetnosti a kvůli nepatřičnosti ve vztahu s okolní zástavbou by ji nejraději zbourali, pořád ještě je tam. Někdo si zvykl, někdo touží po návratu Vřídelní kolonády v dřívější podobě, někdo by zase rád něco modernějšího a provokativnějšího. Ať tak či tak, více ikonické a turisticky atraktivní místo v údolí Teplé by se těžko hledalo. A kdo má chuť zjistit, jak se vřídelní sůl využívá k pokamenování suvenýrových růží, nechť sestoupí do zdejšího podzemí a přesvědčí se na vlastní oči.
Přímo naproti prosklené kolonádě nad Vřídlem najdeme historický i ideový kontrast a jeden z argumentů pro hlasy tvrdící, že současné řešení vřídelní prostoru se do daného místa nehodí. Svatostánek kruhového půdorysu s dvojicí výrazných věží tu slouží od roku 1736. Chrám je považován za jeden z nejzdařilejších kostelů věhlasného Kiliána Ignáce Dientzenhofera, a to už je pro historiky architektury z doby vrcholného baroka nějaké jméno! Na tomto místě na kopečku nad řekou Teplou a nad městem samotným stával už kostel dřívější, ještě gotický se hřbitovem kolem něj. I ten byl zasvěcen svaté Máří Magdaléně a patřil řádu Křížovníků s červenou hvězdou, jedinému ze všech řádů vzniklých na českém území a spojenému se jménem Anežky Přemyslovny. S rozvojem lázní vznikla potřeba postavit na takto památném místě chrám více reprezentativní a vznešený.
V interiéru se Máří Magdaléna vyskytuje hned na třech obrazech. V biblickém podání se jednalo o mladou a krásnou prostitutku, která ovšem po setkání s Kristem svého dřívějšího počínání litovala, a nakonec mu posvětila celý svůj život. Doprovázela jej úplně všude až na Golgotu, kde zakončil cestou jeruzalemskými uličkami svoji pozemskou pouť, padající únavou a bitím pod neseným křížem. Jak to ve vztahu Ježíše s jeho obdivovatelky ve skutečnosti bylo, to přenechme jiným autorům konspiračních teorií…
Vřídelní kolonáda ostře kontrastuje s chrámem svaté Máří Magdalény
Pravobřežní část lázeňského centra naproti Vřídelní kolonádě
Vila Lützow
Stavba nad městem, jež po skončení druhé světové války dlouho sloužila jako obytný dům a potom k rekreaci České správy dopravních letišť Praha, je jednou z mnoha podobných, odkud se pod námi Karlovy Vary otevírají jako na dlani. Nechal si ji postavit Ulrich von Lützow, baron ze severního Německa. Do Varů přijel celkem náhodně na léčení, ale zamiloval si je natolik, že se ve svých padesáti letech rozhodl svůj baronský statek i ostatní majetek doma prodat a přestěhovat se sem. V roce 1844 pro něj postavili empírový letohrádek nad městem, které jej začalo tolik přitahovat. Nejenom že se přistěhoval. Ale začal být v Karlových Varech velice aktivní a v životě města viditelný. To díky jemu stojí na skalce Jeleního skoku na opačné straně tepelského údolí zinková socha kamzíka. Nebo snad jelena? Vždyť je to jedno, hlavně že lázně získaly svůj nový symbol a těží z toho dodnes.
S radnicí baron nevycházel vždy optimálně, ale ta tolerovala jeho kontroverzní charakter hlavně proto, že ve městě vymýšlel stále nějaké nové atrakce a novinky. Dokud měl peníze, hýřil jedním nápadem za druhým. K nehezkému konfliktu došlo v roce 1858, kdy se radní rozhodli postavit blízko jeho vily sochu zakladatele města Karla IV. při příležitosti pětistého výročí od této události. Baron protestoval, že postava císaře měřítkem neodpovídá mohutnosti sloupu a vůbec, že takovou hrůzu vedle svojí vily trpět nehodlá. S nepoměrem sochy a podstavce měl pravdu, památník opravdu nepůsobí moc zdařile. Přesto nezmohl dočista nic a radní se zviklat nenechali.
Vila Lützow nad městem pojmenovaná po svém majiteli
Hotel Imperial
Zatímco festivalovým symbolem se stal hotel Pupp dole v údolí, horním partiím vévodí hotel úplně jiný a v dálkových pohledech ještě majestátnější. Myšlenka realizace Imperiálu jako hlavní architektonické a zdaleka viditelné dominanty se zrodila v hlavě jednoho místního bankéře s tím, že lázně potřebují nový luxusní hotel pro nejnáročnější klienty z celého světa. K tomuto účelu našli i architekta, jenž už měl se stavbami podobného typu určité zkušenosti, konkrétně Francouze jménem Ernest Hébrard. Ten vnesl do stavby z roku 1912 u nás poměrně nový prvek – železobeton, čímž se Imperiál stal jednou z prvních realizací touto technologií v Českých zemích.
Na druhé straně působí dominanta nad říčním údolím, která ovšem neměla potlačovat dosavadní panorama města, poněkud konzervativně. Absolutní symetrie, výrazný střední rizalit a dvě boční křídla, pravidelný rytmus oken a balkonů. A přesto jako celek je to pohled důstojný a nikdo nemůže pochybovat o tom, že by luxusně vybavené hotelové interiéry za venkovní fasádou chyběly. S centrem města spojuje tento architektonicky hodnotný objekt lanová dráha, což také nebývalo u jiných hotelů běžným zvykem.
Hotel Imperial tvoří výraznou městskou dominantu
Střední rizalit s hlavním vchodem do Imperialu
Takových pozoruhodných míst není ve Varech málo, mohli jsme si vybrat některé úplně jiné. To jenom svědčí o historických a jiných souvislostech, díky nimž se město kdysi ocitlo na prestižní listině nejznámějších světových lázní.
Zdroje:
ŠMÍD, Zdeněk: Mé staré dobré Vary: Olympia Praha, 1999
ZEMAN, Stanislav: Průvodce architekturou Karlových Varů. Ostrava 2012
Příjezdová komunikace pro hotelové hosty
