Velkolepá podívaná - příběh krásné Filipíny a jejího ctitele Ferdinanda

Jednalo se o nevídanou dobovou show, o turnaj spojený s nevázaností a rozpustilostí všech zúčastněných, inscenovaný jako atraktivní podívaná v tehdy novém a ještě neokoukaném renesančním stylu. Hlavní organizátor a muž, který tu všelidovou zábavu dokonale zorganizoval a ještě k tomu zaplatil, později do dějin vstoupil jako Ferdinand Tyrolský. To proto, že v krásné alpské zemi prožil později většinu svého života.

Od jiných příbuzných s habsburskou krví v žilách, ale hlavně od vlastního otce císaře Ferdinanda I. se lišil úplně ve všem: život si představoval, přinejmenším v mládí, jako nekonečnou řadu rytířských klání, radovánek, taškařic a bezuzdného pití. A nijak se nestyděl prolomit tabu, jež ve středověku platilo za nepřekročitelnou hranici a tu jako takovou nikdo nikomu neodpouštěl. Dokázal se vzepřít zažitým celospolečenským pravidlům a těm u dvora obzvlášť.

S krásnou dcerou bohatého bankéře Filipínou Welserovou žil v nemanželském svazku, a to jako syn vládnoucího císaře! Do té doby něco nevídaného. To hlavně ji, neurozenou dceru zbohatlíka Hanse Jakoba Welsera z Augsburgu z nově sílících finančních kruhů, měly slavnosti pod Bartolomějským kostelem v Plzni ohromit. Záměr se zřejmě podařil, Filipína byla Ferdinandem očarována, a nakonec k údivu mnohých, spolu prožili spokojené a šťastné manželství. Otec Ferdinand I. – první z nepřetržité řady Habsburků na českém trůně, která měla ovládnout České království na dalších čtyři sta let – se naopak časem projevil jako panovník schopný, střídmý a odpovědný. A že se mu počínání syna nezamlouvalo? Z počátku o tom ani nevěděl…

Věřil, že druhého ze svých tří synů, toho Ferdinanda z plzeňského náměstí, odradí od nezřízeného životního stylu tím, že jej jmenuje místodržitelem v Čechách a přesune na něj část státnických povinností. Sám nerad Vídeň opouštěl, tím spíše do tak vzdáleného a provinčního místa jako je Praha. A češtině už vůbec nerozuměl, na rozdíl od jiných habsburských mocnářů se o ovládnutí alespoň základních frází v jazyce jednoho ze svých národů ani nepokoušel.

Syn Ferdinand se jako nejvýše postavený zástupce císařského otce u nás dostal z Prahy k delšímu pobytu do Plzně díky morové hrozbě, která ostatně přinutí za pár let i císaře Rudolfa II. prožít v tomto městě několik dlouhých měsíců. Rytířským turnajem svému dvoru, milence Walserové i hostitelskému městu dokázal, že organizování takových slavností ho baví neskonale víc než vyřizování nudných státnických záležitostí. Svého otce zklamal a jeho ambice nikdy nenaplnil. Z Prahy často vyjížděl za Vilémem z Rožmberka do Českého Krumlova, s nímž sdíleli podobné názory na politiku, dokud je ještě zajímala. A hlavně na smysl života: užívání pozemských radovánek, veselé lovy a turnaje milovali oba dva.

Na druhé straně občas ukázal mladý Ferdinand Tyrolský i seriózní tvář, třeba když na pražské Bílé hoře, v budoucnu místa jedné z nejdůležitějších bitev českých dějin, nechal vystavět letohrádek Hvězda, údajně podle svých vlastních architektonických návrhů. V Tyrolsku, možná nechtěně, ještě jednou ovlivnil české dějiny. Do Innsbrucku za Ferdinandem poslali na vychování Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic jako nezkušeného šlechtického mladíčka. Díky tyrolskému dvoru se spirála jeho života nasměrovala k cestování, ke službě Rudolfu II. a uzavřít se měla až potupnou popravou na Staroměstském náměstí.

Ferdinand a Filipína se vzali jen pár let po ohromujícím plzeňském turnaji, ale svůj sňatek před okolím a hlavně před císařem utajovali. Teprve když císař zemřel, jejich svazek byl po zásahu papeže oficiálně uznán. Ovšem s podmínkou, že jejich děti přijdou o nárok na dědická práva, vyplývající z příslušnosti k habsburské rodině. Na zámku Ambras u Innsbrucku se císařův syn věnoval kultuře a vzdělání, zatímco jeho krásná manželka Filipína lékařství a léčitelství. Jejich celoživotní láskyplný vztah se vymyká všemu, na co byla vídeňská dynastická rodina doposud zvyklá.

Prameny:
Čapek, Vlastimil. Dějiny Tyrol a jejich souvislosti s českými zeměmi. Praha: Vyšehrad. 2008
Helfert, Jaroslav. Zámek Ambras a renesanční sběratelství Ferdinanda Tyrolského, Umění. 2004, č. 5