Článek
Možnosti se však naskýtají i ve vnitrozemských oblastech. Pojem Svatá země je z geografického hlediska poměrně široký a zahrnuje Izrael, Palestinu a částečně Jordánsko, stejně tak jako část Sinajského poloostrova, tedy území popsaná v biblických textech. A tam se příležitost k osvěžení ve vodě, uprostřed jinak vyprahlé přírody, také najde.
Z Jeruzaléma to není k Mrtvému moři daleko. Všeobecně se mu říká moře, ale ve skutečnosti se jedná o jezero. jakousi podivnou vodní plochu v nejvyprahlejším regionu Svaté země, jehož vody nejsou schopny zachovat si žádné známky života. Magické místo, ohromující ani ne tak svou krásou, jako tím, že kolem něj v minulosti vznikla řada známých biblických památek a odehrálo se bezpočet příběhů v Bibli citovaných. Ale takový pocit vyvolává v člověku jakékoliv jiné místo v této zeměpisné oblasti, pocit pokory i vznešenosti lokality, která umožnila lidstvu vznik hned tří různých světových náboženství. Křesťanství, judaismu, islámu.
Samotné Mrtvé moře je zvláštní i tím, že leží v nejnižším bodě zeměkoule, prostě že žádné níže položené místo už na pevninách naší planety neexistuje. Vzhledem k vysokému obsahu soli jeho voda nadnáší a sami jsme se při koupání přesvědčili, že se v něm nelze ani potopit, a natož potom utopit. Ono se vlastně ani nejedná o koupání v pravém slova smyslu, ale o převalování se v jakési husté vodě, kde si člověk připadá bezbranně a značně nemotorně. Dokonce ani není možné postavit se nohama na dno, takový běžný koupací úkon ta přesolená voda rovněž nedovoluje. Pocit z koupání je to opravdu zvláštní, který se nedá srovnat s ničím jiným. A s mořem už vůbec ne.
Podoba pláží a vyprahlého okolí vysychající vodní plochy
Bahno je jako černá lepkavá hmota bohaté na minerály, a proto na břehu vznikla řada lázeňských osad, které jsou založeny na principu běžného provozu lázní. A těch je na protáhlé vodní ploše od severu k jihu umístěno několik. Nejvyšší hustotu minerálů má moře-jezero na jižním konci, kde také vznikají nejzajímavější krystalické solní útvary. Jinak je pobřeží velice nehostinné a přístup k vodě kromě již zmíněných oficiálních lázní je prakticky vyloučen. Tam naopak lidé polehávají a sluní se na písečných plážích a vůbec se chovají úplně stejně jako na mořském pobřeží. Nápadný je až velký počet plážových sprch, které je nutné používat ve vlastním zájmu po každé „přesolené“ koupeli. A také množství upozornění na možnost lékařského ošetření v případě, že voda bolestně zasáhne oči nebo jiné citlivé části těla…
Málokde na světě se vyskytuje tak vysoká koncentrace soli ve vodě. Tak zvaná salinita je tu až desetkrát vyšší než v běžných mořích a oceánech a dosahuje hodnoty do 340 gramů v litru vody. Důvodů, proč k tomu došlo právě tady, je několik. Především se jedná o hlubokou proláklinu zhruba 430 metrů pod úrovní moře, která nemá žádný odtok a voda se může ztrácet pouze vypařováním. Logicky se tak v oblasti se suchým a horkým klimatem sůl rychle koncentruje a její množství se neustále zvyšuje. Jediná vtékající řeka Jordán nestačí takový koloběh vody mezi pevninou a ovzduším udržet na vyrovnané úrovni.
Život na pobřeží Mrtvého moře se koncentruje do několika pečlivě udržovaných lázeňských středisek
Mrtvé moře, obklopené okolní pouštní pustinou či na některých místech vyprahlými vrcholky zdejších kopců, pomalu vysychá. Jeho plocha se stále zmenšuje, ale pořád ještě minimální množství vody obsahuje. Středem prochází státní hranice s Jordánskem. Ústí do něj dlouhý, ale množstvím vody nevelký říční tok – biblický Jordán, v jejíž vodách prováděl své rituální křty už Jan Křtitel. A tomuto aktu se podrobil nejenom samotný Ježíš, ale za tímto účelem se k Jordánu sjíždí mnoho poutníků i dnes.
V severní části oblasti Mrtvého moře leží Jericho, „město palem“, další biblický pojem a údajně nejstarší město světa. Nemá dnes ani dvacet tisíc obyvatel, takže kromě historických památek a biblického věhlasu dnes ničím výjimečným a mimořádným nepůsobí. Jericho leží 250 metrů pod hladinou moře, nikoliv hladinou toho Mrtvého, ale ve vztahu k oficiální nadmořské výšce. To je níž než blízký Jeruzalém, takže má teplejší podnebí. Podle bible bylo prvním městem, které si po 40letém putování Sinajskou pouští Izraelci podmanili. Podle Nového zákona jej Ježíš několikrát za svého života navštívil a vykonal tu i několik zázraků. Z Jericha vzdáleného asi 25 kilometrů od Mrtvého moře je dobře vidět tato vodní plocha celá i údolí Jordánu, obě tato místa vzájemně propojující.
Areál střediska Kumrán, kde došlo nalezením cenných svitků k jednomu z nejdůležitějších archeologických nálezů na světě
I na opačném jižním konci Mrtvého moře se setkáme s pojmy, které znají i lidé málo zběhlí v biblických textech. Tam třeba leželo město Sodoma, nebo také Sodom, jehož občané spolu s obyvateli Gomory svými hříchy natolik rozzlobili Boha, že ten obě města zničil sírou a ohněm. Skutečná biblická Sodoma i Gomora se zřejmě nacházely někde opodál, možná až na území Jordánska, anebo také pod úrovní Mrtvého moře. Bůh podle známého příběhu ušetřil jen Lota a jeho rodinu. Ovšem jeho žena se neočekávaně ohlédla a tím se proměnila v solný sloup. Na jihozápadě od Sodomy i Mrtvého moře leží Negevská poušť. Ta byla už před dvou tisícovkou let poslední zastávkou karavan s kořením z Indie do Středomoří. Zkrátka život tu pulzoval i dobách kolem Kristova narození a díky kočovným kmenům poušť neutichá ani dnes.
Světovou proslulost z oblasti Mrtvého moře si získal i Kumrán, psaný také v podobě Qumran. Toto místo je známo díky svitkům objeveným ve zdejších jeskyních ve skalách nad jezerem. V roce 1947 jeden mladý beduínský pastýř při hledání své zatoulané kozy objevil jeskyni, kde se našly hliněné nádoby s cennými svitky, většinou z pergamenu nebo papyru. Díky suchým pouštním podmínkám přečkaly dva tisíce let. Archeologové nakonec objevili 11 jeskyní s tisíci úlomky textů v hebrejštině, aramejštině i řečtině, mezi jiným i nejstarší známé rukopisy Bible. Od té doby patří svitky z Kumránu k tomu nejcennějšímu, co kdy oblast Mrtvého moře lidstvu poskytla. A pochopitelně také Masadu, nepřehlédnutelný kopec, převyšující všechny ostatní v nejbližším okolí.
Výstupní stanice lanovky na stolové hoře Masada, která je pro židovský národ symbolem touhy po svobodě
Masada je osamocená pevnost na vrcholu skalního útesu, který vyčnívá nad Mrtvým mořem do výšky asi 440 metrů jako typická stolová hora. Byla opevněna již jedno nebo dvě století před Kristem. Herodes Veliký ji ještě rozšířil o dva palácové komplexy. Po jeho smrti přešla pevnost do rukou Římanů. V roce 73 našeho letopočtu se stala poslední baštou židovských povstalců, kteří ji v počtu asi tisícovky obránců chránili proti Římanům. Podlehli až po dvou letech usilovné obrany. Na vrcholu se nachází údajně nejstarší synagoga na světě. Vrchol kopce s pevností je přístupný lanovkou, jinak je možné vystoupat i pěšky po klikaté tzv. Hadí stezce, kdy výstup trvá zhruba jednu hodinu. Na úpatí útesu vystavěl Herodes systém přehrad a kanálů, které přiváděly dešťovou vodu do nádrží. Ta byla dále převážena do cisteren na vrcholu pomocí oslů.
Pevnost údajně dobývalo asi deset tisíc Římanů, kteří okolo postavili osm valem vzájemně propojených táborů, které jim pomáhaly zabránit židům v útěku. Téměř nepřístupné místo na vrcholu dobývali pomocí beranidla. V beznadějné situaci se židé nemínili vzdát a raději spáchali hromadnou sebevraždu. Každý muž byl zodpovědný za zabití celé rodiny. Pro židovský národ je Masada symbolickým výrazem pro boj, ve kterém by se nemělo nikdy podlehnout. Symbolem statečnosti, odhodlání a touhy po svobodě.
Z pevnosti Masada je z jedné strany dobře přehlédnutelné celé Mrtvé moře a z té druhé nehostinnost vyprahlého území
Zdroj:
Jeruzalém a Svatá země. Společník cestovatele. Vydala Euromedia Group-Ikar, Praha 2001
