Vláčkem a zubačkou z rozkvetlého Garmische na ledovcové alpské Zugspitze

Vypadá to jednoduše, ale k ledovci se musí lyžaři nejdříve dostat. Ani to není úplně jednoduché, ale díky perfektně organizovanému dopravnímu spojení mezi údolním městem, přezdívaným Garmisch, a ledovcem pod vrcholem nejvyšší německé hory Zugspitze (2962 m n. m.) se to dá zvládnout. Jedná se o jediné německé ledovcové středisko s větším Severním a menším Jižním ledovcem. Posledně jmenovaný už prakticky zanikl a tomu druhému to hrozí díky klimatickým změnám v budoucnu nepochybně také. Dříve se tu lyžovalo celoročně, ale v současné době už mezi červnem až říjnem sněhu nebývá dostatek.

Oficiálně se bavorské město jmenuje Garmisch-Partenkirchen od roku 1935, kdy vzniklo sloučením dvou dříve samostatných sídel. Ten název je ovšem natolik komplikovaný, že všudypřítomná zkratka Ga-Pa vyhovuje v mluvené řeči daleko lépe. Dostanete se sem po zhruba stokilometrové cestě na jih od Mnichova, když dojedete až téměř k bavorské hranici se sousedním Rakouskem. Porovnáte-li si nadmořskou výšku centra ani ne třicetitisícového města kolem 700 metrů s horou dominující celému okolí, tak vám vychází, že k ledovci je třeba zdolat převýšení asi dva tisíce tři sta metrů.

To vše se dá zvládnout velice rychle pokud použijete kombinaci nejrůznějších druhů dopravy, vlastního auta, veřejného autobusu, lanové dráhy, klasické železnice a v nejmalebnější variantě ozubnicové železnice. Z Ga-Pa vyjíždí vlak do stanice Grainau jako každá jiná železnice s dvojicí kolejnic, ale dále v následujícím úseku se k nim přidává ještě ozubený hřeben. To umožňuje zdolávat až dvacetipětiprocentní stoupání, což by bez ozubeného převodu ani nebylo možné. Posledních pět kilometrů je trasa vedena už jenom v tunelu masivu Zugspitze. Aby vláček nabíral patřičnou výšku, dostává se někdy také na úplně stejné místo, ale už ve větší nadmořské výšce. V tunelu obkrouží potřebnou vzdálenost jenom proto, aby se tímto „trasovacím trikem“ zase dostal o něco výše.

V roce 1936 pořádalo město, tehdy po sloučení staré jen jeden jediný rok, Zimní olympijské hry. Ke sloučení ostatně došlo právě kvůli olympiádě. Sportovní centrum i se slavným skokanským můstkem je k vidění hned za městem cestou směrem k vrcholu Zugspitze. Při těchto hrách se vůbec poprvé objevilo v programu alpské lyžování. V posledních letech je Ga-Pa pravidelnou zastávkou Světového poháru v této populární disciplíně. Je zajímavé, že město mělo pořádat i hry v následujícím olympijském roce 1940, ty se ovšem kvůli válce neuskutečnily vůbec. Vzpomínaný skokanský můstek patří mezi ty čtyři vyvolené, na nichž se vždy na přelomu každého roku soutěží v tzv. Turné čtyř můstků.

Kolem sportovního areálu, v době mezi koncem jara a začátkem léta už obklopeného rozkvetlými loukami se s nadmořskou výškou zvolna mění i okolní krajina. Konečná stanice zubačky s názvem Zugspitzplatt ještě neleží na samotném vrcholu téměř třitisícové hory. Posledních 370 výškových metrů překonává krátká kabinová lanovka Gletscherbahn. Samotný vrchol tvoří úzký skalnatý hřeben s velice strmými stěnami. Dovést zubačku až sem by bylo technicky v podstatě nemožné, proto už jenom lanovka, ta je vždy stavebně i finančně méně náročná.

Ze samotného vrcholu se každý musí pokochat panoramatickými rozhledy i pohledem na lyžařské hemžení na níže položeném ledovci. Také je čas přemýšlet, jak zase zpátky dolů. Naštěstí se nabízí hned několik možností. Buď se vydat stejnou cestou pomocí tunelové zubačky, nebo se svézt některou z lanovek. Třeba přes tyrolskou část Rakouska nebo kolem bavorského jezera Eibsee a tudíž zamířit do Garmische jinou cestou. Ovšem o zpáteční cestě z vrcholu Zugspitze si budeme vyprávět v jiném samostatném článku.

Zdroje:
Turistika v okolí Garmisch-Partenkirchen
Zugspitze pod dohledem: roztaje permafrost a hora se zřítí?, 11. 5. 2021, horydoly.cz