Článek
Je vám něco málo přes dvacet a chcete zahájit svou pracovní kariéru. Víte, že vás čeká nekonečně dlouhá doba, v které se můžete rozvíjet a stoupat po žebříčku slávy. Nebo třeba jen tak navštěvovat instituci, v které vám za vaši energii vloženou do výroby produktu či služby zaplatí. A vy budete každý měsíc slavit ten daný den, kdy vám odměna přijde. Třeba větším nákupem než o den dříve. Ten, kdo má odvahu, pustí se do nabídky svých dovedností pod hlavičkou své vlastní společnosti. Každý tu odvahu nemá. Obě tyto skupiny však v počátku nabízejí sebe více než kdy jindy v počátku své pracovní kariéry. A snaží se. A tady spousta absolventů narazí. Nemají praxi. Prý alespoň tři roky. Jak mohu mít praxi, když jsem právě dokončila školu? Stane se z toho začarovaný kruh a pak přijde chvíle, kdy to prostě chcete vzdát. A skupina se opět rozdělí.
Opět na odvážné a ty, co tolik odvahu nemají. Odvážní sbalí kufr, batoh, prostě zavazadlo a odjedou hledat štěstí do světa. Berou práci, která se jim naskytne, procvičují jazyk, který není rodný, a sbírají zkušenosti tím, že se jsou nuceni postarat se sami o sebe bez pomoci rodičů. I když se jim někdy stane, že místo v měkké posteli skončí v parku na lavičce, později na toto období vzpomínají jako na to nejlepší v jejich životě. A ti co tolik odvahu nemají? Chvíli to ještě zkoušejí v oboru, který několik let studovali a pak to na nátlak života bez peněz vzdají a jdou pracovat do nejbližšího supermarketu. Že jsem pesimistická? Možná ano, já říkám spíš realistická.
A teď o druhé straně. O těch, kteří praxi mají, a přesto je nikde nechtějí. Mají totiž praxe moc. Pracují moc samostatně, k řešení úkolů nepotřebují pomoc od nadřízených. Že to je v pracovní pozici výhodou? No jak kde. I takové to může být, když máte jako zkušený zaměstnanec chuť dělat práci efektivněji právě díky zkušenosti. Nebo a to je bohužel v poslední době problém velké většiny těch, co již jim bylo více než těm ostatním, je pro ně nepochopitelné proč nedělat věci tak, jak byli zvyklí v klidu a logicky. Když to jde i složitěji. Na novém stroji s návodem v anglickém jazyce, z kterého umí tak akorát ,,YES“.
Hledání zaměstnání ve věku, kdy již v předchozích generacích seděli tito na zápraží a palci mleli mlýnek, je opravdovská výzva. Odpracovali jste mnoho dlouhých let. Mnohdy jste šli až za hranici svých sil, protože jste vychovaní v generaci zodpovědných a nikdy nemarodících jedinců. A najednou nic. Přišly první, nebo již druhé zdravotní kopance a vy už nemáte tolik sil jako na začátku, ale máte nadšení a spoustu volného času, který chcete ještě uplatnit a nejlépe za peníze. Nejste ze skupiny těch, kteří byli dobrodruzi, ani ti odvážní, kteří vybudovali své instituce. Jste pouhými zaměstnanci, spolehliví, pracovití, zodpovědní. Ale to je tak asi všechno co můžete nabídnout. Smířili jste se s tím, že nárok na váš zasloužený odpočinek v důchodovém věku přijde možná v době, kdy váš právě narozený vnouček, kterého jste si chtěli užívat více, již bude v pubertálním věku. Váš původní zaměstnavatel se rozhodl, že do své firmy hledá mladou krev, nebo a to je ještě lepší, vás nahradí strojem či aplikací ovládanou AI. Vaše jistoty se hroutí jako domeček z karet. Vyrazíte tedy hledat místo, kde zúročíte vše, co již umíte. Nejdřív s nadějí. Později však s nechutí. Rozešlete svůj naprosto neatraktivní životopis s dlouholetou praxí a záznamem o řidičském oprávnění, protože to je jediný kurz navíc, co máte. A větu ,,Ochota dále se vzdělávat“ dodáte pro případ, že by vás na danou nabízenou pozici chtěli přeškolit. A čekáte. Z deseti obeslaných míst vám odpoví dvě. Už mají obsazeno. A tak to zkoušíte dál a dál a vaše naděje na to, že o vás budou mít zájem, protože přece máte praxi se vzdalují někam do nenávratna. A na vás padají chmury. A zdá se vám, že celý život byl k ničemu, že jste pracovali a žili prostě jen tak nadarmo.
A tak se snažím pochopit tu správnou míru praxe. Povzbuzuji ty, kteří to chtějí vzdát. Zajímají někoho vůbec? Dnešní svět je o těch, kteří se nebojí prosadit. Za každou cenu. Protože ono totiž nezáleží na tom, co umíme, ale jak to prodáme a prezentujeme druhým. Každý z nás má svou cenu a jediné, co je potřeba se naučit a mít v tom praxi, je umět ocenit všechny své kvality. Protože i ten, kdo dobře zamete podlahu, je v životě velmi důležitý.
