Článek
Když se s Aničkou bavíte o jídle, pochopíte, že pro některé lidi není jídlo radostí, ale celoživotním bojem. Na první pohled vypadá jako obyčejná mladá žena. Jenže její jídelníček byste spočítali na prstech jedné ruky.
„Od malička jsem měla s jídlem problém. Rodiče mě nutili jíst všechno, ale já to prostě nezvládala. Ve školce to bylo peklo. Měla jsem spoustu triků, jak to ošálit. Maso jsem si strčila do pusy, ale jakmile se nikdo nedíval, schovávala jsem ho do kapsiček. Maminka pak doma vytahovala z tepláků rozžvýkané kousky a byl z toho vždycky velký křik a pláč.“
I odborníci tehdy tápali. Anička tak už od dětství jedla jen velmi omezený výběr jídel například kuřecí řízek, ovšem pouze perfektně očištěný a bez jediného zbytku blanek. Jakmile v něm ucítila něco nepatřičného, nedojedla ho. Dodnes proto zvládne kuřecí nugety z fastfoodů, kde je maso kompletně rozemleté. K tomu si dá hranolky a často i rohlík s čokoládovou pomazánkou. Nic víc. Takhle vypadá její jídelníček prakticky celý život.
Zdraví na hraně
Na první pohled by člověk řekl, že s takovým stravováním se dlouho žít nedá. Když se jí na to ptám, krčí rameny. „Kromě toho, že mi chybí vitamíny, nemám zatím žádné větší zdravotní problémy.“ Ukazuje mi na pažích šedé skvrny, kůže je bledá, energie není vždy dost. Ale říká, že zatím nechce nic měnit. „Nejde to. Nedokážu to.“
Jako milovník jídla si to nedokážu představit. Ta představa, že by mi bylo zle z každého sousta, by mě psychicky zničila. A Anička tak žije celý život.
Dětská krutost a nepochopení okolí
Ve škole se situace ještě zhoršila. Děti jsou všímavé a kruté. Když zjistily, že má Anička každý den stejnou svačinu, začaly ji zesměšňovat a dělat naschvály. Nechápali to ani učitelé, někteří si dokonce mysleli, že si všechno jen vymýšlí, aby byla zajímavá.
Aničce tak k problému s jídlem přibyl ještě pocit viny, studu a izolace.
ARFID: Porucha, o které se málo ví
To, čím Anička trpí, má jméno. Jde o ARFID (Avoidant/Restrictive Food Intake Disorder), tedy vyhýbavou/restriktivní poruchu příjmu potravy.
Na rozdíl od známější anorexie či bulimie není ARFID spojený s nespokojeností s vlastním tělem. Problém je přímo v samotném jídle v jeho struktuře, chuti, vůni, nebo ve strachu z dušení a nepříjemných tělesných pocitů po jídle. Někomu vadí konzistence masa, jinému třeba jen pohled na omáčku.
ARFID přitom není vzácný, jen se o něm málo mluví. Často se za něj skrývá věta: „To je jen rozmazlenost, to přejde.“ Jenže ono to většinou nepřejde.
Proč k tomu dochází?
Příčiny ARFID nejsou jednoduché. Mohou být genetické, neurologické, psychologické i smyslové. Někdy sehrála roli i výchova přílišný nátlak na to, aby dítě „všechno snědlo“, může problém zhoršit. Ale často se porucha objeví i tam, kde rodiče žádný extrémní nátlak nevyvíjeli.
Nejhorší, co okolí může udělat, je zesměšňovat, tlačit nebo zlehčovat. Čím větší tlak, tím hlubší odpor.
Je vůbec možné z toho ven?
Léčba existuje, ale není jednoduchá. Pomáhá kombinace psychoterapie, práce s úzkostí, nutriční podpory a postupného senzitivního tréninku. Velmi důležitá je trpělivost a podpora okolí. Bohužel, mnoho lidí s ARFID žádnou odbornou pomoc nikdy nevyhledá buď proto, že o své diagnóze ani neví, nebo protože nemají odvahu svůj problém řešit.
Anička zatím na léčbu nepomýšlí. „Já vím, že bych s tím asi měla něco dělat, ale zatím nemám sílu,“ říká mi. A tak se i nadále drží svého bezpečného seznamu jídel.
Jídlo, které je pro většinu lidí radostí, může být pro někoho celoživotním strašákem. Ne vždy za tím stojí rozmazlenost. Někdy jde o hlubší problém, který si zaslouží pochopení a respekt.
Zdroje:
Tento článek vychází z osobního vyprávění mé kamarádky Aničky, která žije s poruchou ARFID.
https://www.nationaleatingdisorders.org/avoidant-restrictive-food-intake-disorder-arfid/
https://my.clevelandclinic.org/health/diseases/24869-arfid-avoidant-restrictive-food-intake-disorder
https://en.wikipedia.org/wiki/Avoidant/restrictive_food_intake_disorder
