Myslíte, že je adventní věnec stará česká tradice? Omyl

Čtyři svíčky, chvojí, mašle a šišky. Adventní věnec dnes patří k prosinci stejně samozřejmě jako cukroví nebo kapr. Spousta z nás má pocit, že ho na stole měly už naše prababičky. Jenže ve skutečnosti je to tradice mnohem mladší, než by se zdálo. A její začátek je dojemnější, než by člověk čekal.

Netrpělivé děti z Hamburku

Celé to začalo v Hamburku v první polovině 19. století. Tamní evangelický teolog a vychovatel Johann Hinrich Wichern založil zařízení pro chudé a opuštěné děti, které se jmenovalo Rauhes Haus. A ty děti se ho před Vánoci každý den ptaly na totéž: Už jsou Vánoce?

Wichern na to vymyslel praktické řešení. V roce 1839 vzal velký dřevěný kruh ze starého kola od vozu a rozmístil na něj čtyřiadvacet malých červených svíček a čtyři velké bílé. Celý věnec byl ze dřeva a velký zhruba jako kolo od vozu.

Svíčka na každý den

První adventní věnec tedy nebyl dekorace, ale kalendář. Každý den se zapálila jedna další svíčka, až na Štědrý den hořely všechny. Ve všední dny malá červená, o adventních nedělích velká bílá. Děti tak na první pohled viděly, kolik dní ještě zbývá.

Počet svíček se navíc každý rok měnil. Podle toho, na který den připadla první adventní neděle, bylo červených svíček od osmnácti do čtyřiadvaceti.

Hamburk na svého vynálezce nezapomněl. Na hlavním vánočním trhu tam dodnes vystavují velký věnec s původním počtem čtyřiadvaceti svíček.

Ze dřeva na chvojí

Postupně se z obřího dřevěného kola stal věnec, jaký známe dnes. Podle etnografů se mezi válkami rozšířil i mimo německy mluvící země. Věnce se už nejen vyřezávaly ze dřeva a barvily nazeleno, ale začaly se vázat z větviček jehličnanů. A ubývalo i svíček, až zůstaly jen čtyři, jedna na každou adventní neděli.

Symbolika přišla až s chvojím. Živé zelené větvičky měly pro věřící znamenat věčný život, kruh jednotu lidí a Boha a plamen svíček Krista jako světlo.

Do světa se věnec šířil pomalu. Například ve Spojených státech zdomácněl až ve třicátých letech minulého století.

A u nás?

A teď to překvapení. Pro většinu českých rodin je adventní věnec novinka posledních zhruba třiceti let. U nás se ve větší míře objevil až po roce 1989. Rychle si ale našel místo v domácnostech a dnes ho bereme jako jeden z hlavních symbolů adventu.

Za socialismu se advent jako náboženské období veřejně neslavil. Kdo vyrůstal v sedmdesátých a osmdesátých letech, pamatuje si spíš Mikuláše, pečení cukroví a fronty na pomeranče. Věnec se čtyřmi svíčkami na stole měl málokdo. Dnes ho prodává každý supermarket a květinářství.

Co se dělalo v adventu dřív

Naše babičky a prababičky měly v adventu úplně jiné zvyky. Dívky na svátek svatého Ondřeje věštily, za koho se vdají. Jeden ze zvyků vypadal takhle: svobodná dívka, která chtěla vědět, jestli se příští rok vdá, musela o půlnoci vstát a zaklepat na kurník. Pokud se ozval kohout, svatba prý byla na spadnutí.

A hospodáři zkoušeli předpovídat počasí. Dvanáct dní před Vánoci si hospodář připravil dvanáct misek z rozříznuté cibule, pojmenoval je podle měsíců a do každé nasypal stejně soli. Podle toho, jak sůl navlhla, se pak odhadovalo, kdy bude v příštím roce sucho a kdy prší.

Zkuste to po hamburském způsobu

Pokud máte doma vnoučata, která se pořád ptají, kdy už budou Vánoce, můžete si vzít příklad z Wicherna. Stačí ke čtyřem velkým svíčkám přidat malé, na každý den jednu. Děti budou mít svůj odpočet a vy klid od otázky „Kolik ještě dní?“.

A teď vy

Měli jste adventní věnec už za socialismu, nebo jste ho poprvé koupili až v devadesátých letech? Děláte si ho sami, nebo kupujete hotový? A dodržujete ještě nějaký starý adventní zvyk? Napište to do komentářů

Zdroje: