Článek
Česká republika zaujímá ve světových statistikách unikátní prvenství. Podle sčítání lidu z roku 2021 se k žádné církvi ani víře nehlásí přes 65 % Čechů. Pro srovnání, v sousedním Polsku je to zhruba 5 % a světový průměr se pohybuje kolem 16 %. Vědci se dlouho snažili rozklíčovat, proč právě v srdci Evropy víra tak masivně absentuje. Odpověď není tvořena jediným faktorem, ale je výsledkem staletého historického vývoje a specifické národní povahy.
Teorie existence a bezpečí
Jedním z vysvětlení je tzv. teorie existenciální bezpečnosti, se kterou přišli socioložka Pipa Norrisová a politolog Ronald Inglehart. Tato teorie říká, že čím více se lidé cítí v bezpečí (mají zajištěnou zdravotní péči, důchody a funkční sociální systém), tím méně potřebují náboženství jako emocionální záchrannou síť. Moderní stát v tomto smyslu nahradil historickou roli víry jako psychologického tlumiče v těžkých časech. Přestože tento model platí i pro Skandinávii, v Česku je míra ateismu ještě mnohem vyšší, což nás vede k dalším příčinám.
Historické trauma: Od Bílé hory po Masaryka
Zásadní zlom nastal po bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Následná násilná rekatolizace spojila katolickou víru s útlakem ze strany habsburské Vídně. Pro Čechy se náboženství stalo symbolem poroby, což se hluboce zapsalo do kolektivní paměti.
Když v roce 1918 vzniklo Československo, nový stát se pod vlivem Tomáše Garrigua Masaryka definoval jako výslovně sekulární. Jen v prvních letech republiky vystoupilo z katolické církve přes milion lidí jako symbolický akt osvobození od starého režimu.
Komunistický experiment a přerušení tradice
Další ranou pro náboženství bylo 40 let komunistického režimu, který ateismus prosazoval jako jedinou správnou světonázorovou pozici. Izraelský psycholog Arazayan upozorňuje, že víra není instinktivní, ale naučená. Tím, že dvě až tři generace vyrostly v prostředí bez náboženské socializace, došlo k přerušení přenosu víry z rodičů na děti.
Zajímavé je srovnání s Polskem nebo Slovenskem. Tam církev během komunismu symbolizovala odpor vůči režimu, zatímco v Čechách byla vnímána spíše jako instituce v područí moci. Paradoxně tak čím více komunismus na církev útočil, tím více ji Češi s tímto represivním systémem ztotožňovali.
Národ skeptiků
Americký sociolog Phil Zuckerman, který zkoumal nejateističtější země světa, si všiml, že pro Čechy není ateismus filozofickým vzdorem. Bůh pro ně prostě přestal být relevantním tématem nebyl odmítnut, ale zapomenut.
Posledním dílkem skládačky je obecná nedůvěra k institucím. Češi historicky vykazují nízkou míru důvěry k vládám, bankám i médiím, a církve nejsou výjimkou. Sociolog Petr Hampl popisuje tuto skepsi jako sebeobranný mechanismus vypěstovaný staletími, kdy přežití záviselo na tom, že člověk nevěřil oficiální moci.
Současný český ateismus je tedy komplexním výsledkem:
- historického odporu k habsburskému katolicismu,
- masarykovského sekularismu,
- čtyřiceti let státního ateismu,
- funkčního sociálního státu,
- hluboce zakořeněné skepse vůči autoritám.
Věda tak ukazuje, že Česká republika je unikátním historickým experimentem, kde se několik nezávislých vlivů spojilo v jeden nečekaný a stabilní výsledek.
Seznam zdrojů:
- NORRIS, Pippa; INGLEHART, Ronald. Sacred and Secular: Religion and Politics Worldwide. Cambridge: Cambridge University Press, 2004. ISBN 978-1-107-01128-1.
- ZUCKERMAN, Phil. Society Without God: What the Least Religious Nations Can Tell Us About Contentment. New York: New York University Press, 2008. ISBN 978-0-8147-9714-3.
- NEŠPOR, Zdeněk R.; LUŽNÝ, Dušan. Sociologie náboženství. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-251-5.
