Soumrak zlatavého moku: Proč Češi pijí nejméně piva v historii

Ještě před pár lety by taková věta zněla jako kacířství: Češi pijí méně piva. Ne nárazově, ne kvůli jedné drahé sezoně nebo špatnému počasí — ale vytrvale, rok za rokem. Podle dat Českého svazu pivovarů a sladoven klesla loni tuzemská spotřeba piva na nové historické minimum: 121 litrů na obyvatele, tedy zhruba 242 velkých piv ročně. Meziročně jde o pokles o 3,2 procenta. Přepočteno na jednotlivce: každý Čech si loni odepřel přibližně osm půllitrů oproti roku předchozímu.

Na první pohled to nevypadá dramaticky. Jenže v součtu celé země jde o miliony nevypitých piv — a to už se propisuje do výroby, exportu i života hospod. České pivovary v roce 2025 uvařily 19,96 milionu hektolitrů piva, o 894 tisíc hektolitrů méně než rok předtím a dokonce o 1,6 milionu hektolitrů méně než před pandemií. „V porovnání s předcovidovým rokem se loni v Česku i zahraničí vypilo o 320 milionů půllitrů českého piva méně,“ shrnuje situaci Tomáš Slunečko, výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven.

Trend přitom není nový — jen se v posledních letech dramaticky zrychlil. Už průzkumy CVVM pro pivovarnický svaz ukazovaly, že průměrná týdenní spotřeba českého muže klesla z 9,5 půllitru v roce 2007 na necelých osm o dekádu později. Postupně také ubývá samotných pivařů: podíl mužů, kteří si pivo dají alespoň občas, se snížil z 91 procent v roce 2015 na 86 procent. A především mizí generace „velkých konzumentů“, pro které bylo denní pivo samozřejmostí jako chleba.

Svou roli hraje i moderní životní styl. Rostoucí nároky na pracovní výkon, ranní vstávání do fitka místo večerního sezení v hospodě a obecný důraz na produktivitu odsouvají rituál „deseti piv“ na vedlejší kolej. Jak říká Slunečko: Češi kladou větší důraz na střídmost, a když už na pivo vyrazí, zajímá je spíš kvalita než kvantita.

Nejvýraznější změnu ale přináší nastupující Generace Z. Podle Evropské školní studie ESPAD klesl podíl šestnáctiletých, kteří pili alkohol v posledním měsíci, ze 79 procent v roce 2011 na 56 procent v roce 2024. A mladí muži mezi 18 a 29 lety, tradičně nejsilnější skupina pivařů, si dnes zajdou na pivo v průměru jen zhruba dva dny v týdnu.

Pivo pro mladé přestalo být „jízdenkou do dospělosti“. Odborníci ale upozorňují, že odklon od alkoholu neznamená automaticky zdravější generaci. „Užívají jiné návykové látky a zároveň objevují nové. Případně začínají užívat kratom a vidíme také velký odliv do digitálního světa,“ varuje adiktolog Tomáš Jandáč. Místo půllitru tak nastupují energetické nápoje, videohry a nekonečný scroll sociálních sítí — centra odměny v mozku si své dávky najdou jinde.

K tomu se přidává vliv západních trendů: střízlivost je mezi mladými čím dál normálnější, akce jako Suchej únor lámou rekordy v účasti a nepít dnes není stigma, ale osobní volba — podobně jako nekouřit nebo nejíst maso.

Nejtvrději změna dopadá na hospody. Loni se v restauracích a pivnicích vypilo jen 28 procent celkové tuzemské spotřeby — zbytek si lidé odnesli domů v lahvích a plechovkách. Podniky, často finančně závislé právě na prodeji piva, čelí úbytku hostů i rostoucím nákladům a mnohé zavírají. Nejhůř jsou na tom vesnické a maloměstské hospody, které bývaly přirozeným centrem společenského života.

Jedinou rostoucí kategorií zůstává nealkoholické pivo. Loni se ho uvařilo 1,68 milionu hektolitrů, meziročně o 4 procenta více, a za posledních deset let se jeho spotřeba v Česku více než zdvojnásobila. Pivovary se tak přizpůsobují nové realitě: méně, ale lépe — ležáky, speciály a nealko varianty místo nekonečných řad desítek.

V debatách o budoucnosti české kultury se objevují i recesistické nápady, jak úpadek zvrátit — třeba návrh „televizní přirážky“ pár korun ke každému pivu, která by financovala veřejnoprávní médium. Každý doušek by se tak stal hrdinným odbojem za nezávislou žurnalistiku. Nadsázka samozřejmě, ale výmluvná: pivo dnes o svou společenskou prestiž musí bojovat.

Jedno je jisté — vztah Čechů k pivu prochází největší proměnou v novodobé historii. Zlatavý mok nezmizí, zůstává součástí české gastronomie i identity. Ale přestává být automatickou volbou. A o své místo na slunci teď soupeří s fitness náramky, energeťáky a obrazovkami telefonů. Zatím prohrává.