Článek
Staré matrace jsme měli tak dlouho, že jsme si na proležená místa zvykli. Když jsme kupovali nové, chtěla jsem každému vybrat jinou. Roman navrhl stejné. V obchodě jsme si na ně lehli, chvíli koukali do stropu a potom souhlasili s modelem, který nám prodavačka doporučila.
Doma to bylo jiné. Roman tvrdil, že se do matrace příliš boří. Já jsem naopak cítila tlak pod ramenem a často se v noci otáčela. Ráno jsme si u kávy porovnávali, kdo spal hůř. Ani jednoho nenapadlo, že by druhý měl potíže jen ze zvyku.
Prodejna nabízela možnost výměny během prvního měsíce. Nebyla to reklamace vady, ale možnost vybrat si jiný model, pokud nám ten původní nesedne. Podmínky jsme měli na papíře a potahy nechali na místě. Nabídku jsem našla hned druhý týden.
„Vyměníme obě,“ řekla jsem Romanovi.
Přikývl a vzal si účtenku. Kolem obchodu jezdil, zatímco já bych tam musela přes celé město. Nabídl se, že se zeptá na postup a dá mi vědět. Byla jsem ráda, že nemusím všechno vyřizovat já.
Hotovo znamenalo jeho polovinu postele
Ve čtvrtek jsem přišla z práce a Roman právě stahoval ze své matrace ochranný obal. Starou měl opřenou v předsíni, protože ji měl následující den odvézt zpátky. Zeptala jsem se, kdy přijde moje. Řekl, že se musíme nejdřív domluvit, jakou vlastně chci.
Překvapilo mě to, ale nehádala jsem se. Myslela jsem, že potřebuje moji přítomnost při výběru a že prodejně oznámil výměnu obou. Nabídla jsem, že tam v sobotu zajedeme společně. Odpověděl, že to ještě uvidíme.
V pátek ráno vstal spokojený. Prý ho záda konečně netáhnou a měl si tvrdší matraci vybrat rovnou. Mně se po další noci nechtělo zvednout ruku nad hlavu. Připomněla jsem mu sobotu. Řekl, že slíbil pomoc bratrovi a že já bych mohla zkusit jiný polštář.
„Ale my jsme se domluvili na obou matracích.“
Roman zavřel dózu s kávou. Vysvětlil mi, že jeho výměnu provedli rychle, protože věděl, co potřebuje. U mě zatím nic neobjednal. Podle něj jsem o výměně mluvila spíš obecně.
Můj původní polštář ležel vedle jeho nového obalu. Používala jsem ho několik let a nikdy mu nepřipadal jako problém. Teď se stal vysvětlením, proč by moje matrace mohla zůstat.
Prodavačka měla zapsaný jen jeden kus
Zavolala jsem do prodejny. Žena našla nákup podle čísla účtenky a potvrdila, že Roman vrátil jednu matraci. Zeptala jsem se, zda je v objednávce poznámka i k druhé.
Nebyla. Manžel jí prý řekl, že paní si svou ještě nechá.
Podívala jsem se do kalendáře. Do konce zkušební doby zbývalo pět dní. Prodavačka mi nabídla návštěvu následující den a vysvětlila, co si mám přinést. Poznamenala si, že chci řešit také svůj kus.
Večer jsem Romanovi řekla, co jsem se dozvěděla. Nejprve tvrdil, že si přesná slova nepamatuje. Potom dodal, že nechtěl objednat něco, co mi zase nebude vyhovovat. Připomněla jsem mu, že se mě na nový model ani nezeptal.
„Myslel jsem, že to ještě není tak nutné.“
Připomněla jsem mu ráno, kdy jsme oba vstali před budíkem. Roman se tehdy přesunul na pohovku a já do kuchyně. Uvařila jsem nám kávu. Pamatoval si to. Přesto mi teď řekl, že netušil, jak moc mi na výměně záleží.
Prý jsem měla říct jasněji, co chci
Roman se zeptal, proč jsem mu dřív neřekla, že se kvůli tomu zlobím. Odpověděla jsem, že jsem do čtvrtka neměla důvod. Věřila jsem, že zařizuje to, na čem jsme se domluvili. Nečekala jsem, že budu muset každé ráno zvyšovat hlas, aby moje potíže měly větší váhu.
Pak se ukázalo, že si dobře pamatoval jinou větu. Jednou jsem řekla, že se to snad časem usadí. Bylo to třetí den po nákupu, kdy jsem ještě chtěla dát novým matracím šanci. Pozdější žádost o výměnu si už tak přesně nevybavoval.
Měla jsem chuť mu připomenout také židli v kuchyni a lampu, u které jsem celé roky špatně viděla na šití. Oba jsme pro ně měli nějaké provizorní řešení. Jenže bychom se začali přít o každou věc zvlášť a moje matrace by zase počkala.
Řekla jsem tedy, že další den půjdu do obchodu. Roman nabídl, že mě tam odveze. Neodmítla jsem. Potřebovala jsem pomoc s dopravou, ne další důkaz, že všechno zvládnu sama. Požádala jsem ho, aby mě při výběru nechal mluvit.
V prodejně stál vedle mě a první odpověď skutečně nechal na mně. Když se prodavačka zeptala, co mi vadí, popisovala jsem vlastní noc. Roman jednou poznamenal, že jeho tvrdší model je výborný. Prodavačka se obrátila zpátky ke mně a zeptala se, zda si ho chci také zkusit. Řekla jsem, že bych nejdřív ráda vyzkoušela měkčí. Roman potom už poslouchal.
Na druhou matraci jsme počkali spolu
Vybrala jsem jiný model. Výměnu jsme stihli domluvit včas, ale na dodání jsme ještě několik dní čekali. Tentokrát Roman zjistil termín, poslal mi zprávu a zeptal se, jestli mi vyhovuje. Potom pomohl odnést starou matraci a převléct postel.
První ráno jsem se neprobudila jako nový člověk. Pořád jsem byla unavená. Jen jsem se tolik neotáčela a během dalších nocí mi spaní připadalo pohodlnější. Roman se ptal, jak jsem se vyspala. Neodpovídala jsem mu automaticky, že dobře.
Jednou jsem mu řekla, že rameno ještě trochu cítím. Nadechl se, jako by chtěl začít s polštářem. Potom se zeptal, jestli něco potřebuji. Pro tu chvíli jsem nepotřebovala nic. Stačilo mi, že nechal odpověď na mně.
O několik týdnů později jsme seděli u snídaně. Roman měl před sebou noviny a já hledala pohodlnější místo na židli. Všiml si, jak si pod záda zasouvám složený svetr. Zeptal se, proč si nevezmu polštářek z obýváku.
„Protože bych si radši vybrala židli, na které ho nepotřebuju.“
Chvíli mlčel. Potom se zeptal, jestli se v sobotu zajdeme podívat. Souhlasila jsem. Roman mi podal noviny, protože jsme v nich před pár dny viděli nabídku nábytku. Vzala jsem tužku a zakroužkovala jednu židli. Svetr zatím zůstal za mými zády.
