Článek
Byl pátek večer. Můj úspěšný manžel vzal děti k babičce a šel se svými obchodními partnery na pivo. Já si po náročném týdnu, kdy jsem zařizovala interiéry do našeho nového domu, chtěla udělat klidný večer. Nechtělo se mi vařit, a tak jsem si objednala pizzu.
Sedla jsem si na naši drahou koženou sedačku, nalila si sklenku prosecca a čekala. Když zazvonil zvonek, vyběhla jsem v hedvábném župánku k brance. Čekala jsem nějakého brigádníka, ale ten chlap za plotem mi vyrazil dech.
Mastná kšiltovka a rozvozová taška
Stál tam muž v ošoupané bundě, na hlavě měl kšiltovku s logem místní pizzerie a v ruce držel termotašku. Jakmile zvedl hlavu, poznala jsem ho. Byl to Radek. Moje první velká láska z gymplu. Chodili jsme spolu dva roky, milovala jsem ho, ale už tehdy bylo jasné, že z něj nikdy nic velkého nebude. Rozchod nesl těžce, ale já šla na vysokou a on rovnou někam do skladu.
Od té doby jsme se neviděli. A teď, ve svých třiceti letech, mi stál před domem jako obyčejný poslíček.
Oči se mu rozšířily, když mě poznal. A pak se podíval za mě. Viděl naši obrovskou osvětlenou vilu, dvě drahá auta zaparkovaná na příjezdové cestě a pak sklouzl pohledem zpátky na mě. Bylo vidět, jak strašně moc se v tu chvíli stydí.
Dýško z lítosti
„Jé, ahoj… dlouho jsme se neviděli. Tady je tvoje pizza,“ vykoktal ze sebe a snažil se schovat špinavé ruce do kapes. Byla to neuvěřitelně trapná situace. Nevěděla jsem, co říct. Zírala jsem na toho kdysi sebevědomého kluka, ze kterého je teď unavený třicátník rozvážející jídlo úspěšnějším lidem.
Vzala jsem si krabici, strčila mu do ruky padesátikorunu, protože mi ho bylo vyloženě líto, a s chladným úsměvem jsem odpověděla: „Ahoj Radku, děkuju. Měj se hezky.“
Zabouchla jsem branku a šla zpátky do svého dokonalého života.
Láska složenky nezaplatí
Zatímco jsem jedla, musela jsem se usmívat. Spousta mých kamarádek mi tehdy vyčítala, že jsem Radka pustila k vodě a že jsem chladná a vypočítavá, když si hledám muže hlavně podle majetku a postavení. Ale včerejšek mi dal zapravdu.
Kdybych tehdy poslechla své srdce a zůstala s ním, pravděpodobně bych teď s ním žila v nějakém pronajatém 2+kk, počítala každou korunu do výplaty a čekala, až se vrátí z noční rozvážky. Takže milé romantičky, pamatujte: láska je hezká věc, ale složenky vám nezaplatí. A já jsem dnes neuvěřitelně vděčná za to, že jsem kdysi použila mozek místo srdce.
