Článek
Nejsem žádný samozvaný strážce parkovacího pořádku, ale mám svoje limity. Dokážu pochopit, když někdo stojí trochu křivě, protože se předtím musel trefit mezi dva jiné špatně parkující exoty. Co ale neberu, je čistá, neředěná arogance. Když jsou dvě místa naprosto prázdná a přijede „král silnic“ v obřím SUV za dva miliony a postaví to přesně doprostřed na čáru, aby mu nedejbože někdo neodřel lak… to ve mně chytnou saze.
Moje malé auto vs. arogantní tank
Přesně tohle se stalo včera před supermarketem. Parkoviště praskalo ve švech. Kroužím a najednou vidím volný flek. Než tam ale dojedu, napálí to tam frajer v nablýskaném Audi. Samozřejmě tak, že levými koly stál dobrého půl metru v sousedním chlívečku. Vystoupil, upravil si sako a odešel.
Normální řidič s větším autem by musel jet dál. Já ale jezdím malým městským hatchbackem, který se vejde všude. A tak jsem se rozhodl, že pána trochu vyškolím.
„Do svého místa se vejdu“
Zacouval jsem do zbývajícího prostoru. Stoupl jsem si přesně doprostřed svého vymezeného parkovacího místa. Aniž bych jedinkrát přejel čáru. Výsledek? Moje pravá strana byla naprosto v limitu. Zato moje levá strana lícovala s dveřmi jeho luxusního SUV s přesností na pět centimetrů. Z mého auta se dalo normálně vystoupit, z toho jeho ale neměl šanci dostat za volant ani list papíru, natož sám sebe.
Vystoupil jsem a šel si pro košík. V ten moment ale z obchodu vylezl majitel Audi. Zastavil se, zrudl a rozběhl se ke mně.
„To si děláš srandu?! Jak mám jako nastoupit, ty idiote?!“ křičel na celé parkoviště a mával rukama.
Zastavil jsem se, podíval se na jeho auto, pak na to svoje a s naprostým klidem jsem odpověděl: „Já parkuju přesně mezi čarami na svém místě. Vy ne. Takže doporučuju nastoupit kufrem, pane.“
Vzteky bez sebe
Otočil jsem se a odešel do obchodu. Ještě chvíli za mnou něco řval, ale bylo mi to jedno. Když jsem se za půl hodiny vrátil s nákupem, Audi už tam nestálo. Dodnes bych dal tisícovku za to, abych viděl, jak se ten pán v drahém obleku souká přes loketní opěrku nebo leze přes zavazadlový prostor, zatímco se mu směje půlka parkoviště.
Spousta lidí by řekla, že dělám naschvály a provokuju. A víte co? Ano, dělám. Ale dokud tito bezohlední sobci nepochopí, že čáry na zemi nejsou jen orientační malůvky, budu dál parkovat s milimetrovou přesností.
