Článek
Náš třináctiletý Matěj nikdy neměl poznámku. Doma pomáhá mladší sestře s úkoly a občas jí sám nachystá svačinu. Když mi třídní napsala, že potřebuje mluvit o jeho chování ke spolužákovi, myslela jsem, že se připletl k nějaké hádce. Manžel řekl, že učitelé dnes řeší každou hloupost. Do školy jsem šla spíš otrávená než vystrašená.
Učitelka mi ukázala zprávy z chatu. Matěj tam posílal upravené fotografie spolužáka Ondry a navrhoval, co mu mají ostatní druhý den říkat. Několik dětí se přidávalo. Jedno napsalo, ať už ho nechají být. Můj syn mu odpověděl, že jestli se mu to nelíbí, může ze skupiny odejít.
Pořád jsem hledala vysvětlení
„A nemohl je Ondra něčím vyprovokovat?“ zeptala jsem se. Učitelka odpověděla, že i případný spor se dá řešit jinak. Bylo mi trapně. Ještě před chvílí jsem si myslela, že jdu zjistit, co se stalo, a už jsem hledala něco, čím synovo chování vysvětlím. Ondra poslední týdny několikrát odmítl přijít do školy.
Doma Matěj nejdřív tvrdil, že to byla legrace a všichni se smáli. Pak se rozbrečel. „Já nejsem jedinej!“ opakoval. To mu neupírám. Jenže některé zprávy psal první on. Vzali jsme mu telefon, ale když jsem řekla, že tím to nekončí a musí se Ondrovi omluvit, manžel mě zastavil.
Manžel se bojí o našeho syna
„Tak dostane trest a už to neudělá. Chceš, aby ho všichni měli za nějakého tyrana?“ zeptal se. Připomněl mi, že děti dokážou být zlé a příště se mohou obrátit proti Matějovi. Není mu jedno, co syn udělal. Jen má pocit, že bychom mu teď měli hlavně pomoct, aby to zvládl. V něčem mu rozumím. Když jsem si představila, že syna ostatní vyčlení, okamžitě jsem měla chuť ustoupit. Přesně to přitom teď prožívá Ondra.
Netoužím po tom, aby se Matěj omlouval před celou třídou. Učitelka nabídla, že další postup domluvíme společně s Ondrovými rodiči, podle toho, co bude jejich syn potřebovat. Manžel však odmítá i takové setkání. „Budou z něj tahat přiznání a všechno hodí na něj,“ tvrdí. Já mám zase strach, co si Matěj odnese z toho, když po týdnu dostane telefon zpátky a dál se o ničem nemluví.
Málem jsem se ho zase zastala
Ondrově mámě jsem zavolala. Měla jsem připravené, že je mi to líto a že Matěj takový normálně není. Jenže ona začala vyprávět, jak ráno sedává se synem v autě před školou a přemlouvá ho, aby vystoupil. Tu druhou větu jsem už neřekla. Když jsem pak manželovi popsala náš rozhovor, zeptal se, jestli to trochu nepřehání. Nevěděla jsem, jak mu odpovědět bez hádky.
Včera mi Matěj ukázal rozepsanou omluvu. Stálo v ní, že ho mrzí, jestli se Ondry jejich vtipy dotkly. Chtěla jsem ho pochválit, že alespoň něco napsal. Pak jsem se zeptala, zda opravdu neví, jestli mu ublížil. Zavřel se v pokoji a já měla chuť jít za ním. Snažím se přece zařídit, aby se náš syn ke spolužákovi zachoval slušně. Jenže jakmile se Matěj rozpláče, přestávám myslet na toho druhého kluka.
