Článek
Matky to znají. Děti konečně hlídá tatínek, vy si obléknete něco hezčího než tepláky a vyrazíte s kamarádkou „do města“. Vybraly jsme si hezký podnik kousek od centra. Žádný michelinský luxus, ale normální restaurace se solidním hodnocením a cenami, nad kterými člověk občas protočí panenky, ale řekne si: „Dopřeju si.“
Daly jsme si dvě hlavní jídla (kuřecí s batáty a těstoviny), dvě limonády a kávu. Jídlo průměrné, porce spíš pro modelky na dietě, ale budiž. Večer jsme si užily, povídaly jsme si a pak jsme s úsměvem požádaly o účet. A úsměv mě okamžitě přešel.
„To jste asi vypily, když jste se nedívaly“
Částka na účtence byla zhruba o 500 Kč vyšší, než měla být. Nejsem typ, co v restauraci počítá každou korunu a řeší, jestli je tatarka za třicet, nebo za padesát, ale pětistovka navíc už prostě bouchne do očí.
Podívala jsem se na rozpis a nestačila zírat. Kromě našeho jídla nám naúčtovali dvě sklenky prémiového vína, které jsme si vůbec nedaly, a kuřecí steak tam byl rovnou dvakrát! Zavolala jsem servírku. Slušně jsem ukázala na lístek a řekla: „Nezlobte se, ale máte tu chybu. Víno jsme nepily a já to kuře nejedla dvakrát.“
Servírka místo omluvy obrátila oči v sloup a arogantně mi odsekla: „No to jste asi vypily, když jste se nedívaly, paní. Systém se neplete.“
Ticho, za které by se dalo vraždit
Moje slušnost šla v tu chvíli stranou. Trvala jsem na tom, ať účet okamžitě opraví. Servírka beze slova popadla lístek a naštvaně odkráčela k baru. V tu chvíli se stalo něco neuvěřitelného. Jakoby někdo mávl kouzelným proutkem, celá restaurace ztichla. Obsluha za barem se začala nahlas bavit, smát se směrem k našemu stolu a lidé od vedlejších stolů po nás házeli znechucené pohledy, jako bychom si právě objednaly kocoura na česneku.
Najednou jsme si připadaly jako ty nejhorší zlatokopky, co se snaží nezaplatit za večeři. Atmosféra byla tak ledová a nepřátelská, že se kamarádka začala klepat a chtěla to zaplatit i s tou chybou, hlavně abychom už byly pryč. Odmítla jsem.
Po pěti minutách přišla jiná číšnice. Praštila před nás novou účtenku. Opravenou. Bez jediné omluvy, bez vysvětlení. S ledovým klidem jsem zaplatila přesnou částku na haléř. Dýško? Nula.
Slevu si nechte, jdu jinam
Ještě ten večer jsem napsala velmi upřímnou (a veřejnou) recenzi. Žádné nadávky, jen suchá fakta o tom, jak se tu snaží okrádat lidi a jak se chovají, když je chytnete při činu. Druhý den mi přistála v poště zpráva od provozního. Najednou to nebyla arogance, ale samé „omlouváme se“, „to byla chyba brigádnice“ a kdesi cosi. Jako omluvenku mi nabídl slevu 20 % na další návštěvu.
Víte co jsem mu odepsala? Ať si tu slevu nechá. Gastro brečí, že nemá hosty, ale dokud budou zaměstnávat lidi, kteří se snaží hosta vědomě okrást a pak z něj ještě veřejně udělají idiota, tak ať klidně zkrachují. Do takového podniku mě už nikdo nedostane!
