Článek
Byt prodali za 5,2 milionu korun. Za menší rodinný dům zaplatili 4,65 milionu. Pavel rozdíl několikrát přepočítal a měl radost, že mohou bydlet ve vlastním a ještě jim zůstane rezerva. Hypotéku neměli.
Jana si představovala, že děti po škole vyběhnou na zahradu a ona nebude večer poslouchat sousedy přes zeď.
Prohlídku si domluvili na sobotu. Cesta z města trvala něco přes půl hodiny, silnice byla skoro prázdná. Dům měl opravenou střechu a nové rozvody.
Po právních službách, stěhování a několika nutných úpravách odložili na spořicí účet 420 tisíc korun. Část měla zůstat na větší opravy, za zbytek chtěli časem dokončit zahradu.
Jedno auto jim mělo stačit
Oba dál pracovali v Pardubicích a děti nechali v původní škole. Dvanáctiletý Filip tam měl kamarády a chodil na florbal, devítiletá Eliška navštěvovala výtvarný kroužek. Jana s Pavlem nechtěli měnit všechno současně.
Plánovali společné ranní cesty. Odpoledne si někdo vyřídí nákup a druhý případně pojede autobusem.
První týdny tento režim fungoval. Pavel s Janou začínali podobně a cestou vysadili děti u školy. Pak ale Pavlova firma zavedla jiný směnný provoz. Některé dny musel odjíždět ještě před pátou hodinou.
Jana začínala na recepci v osm a autobus ji do města přivezl příliš pozdě. Dřívější spoj s přestupem by je ve městě nechal skoro dvě hodiny před začátkem vyučování. Jana ho několikrát vyzkoušela sama. S dětmi takhle rána plánovat nechtěla.
Druhý vůz přišel dřív než pergola
Pavel navrhl koupit menší ojeté auto. Jana ho považovala za řešení, které jim vrátí normální rána. Vybrali vůz za 150 tisíc korun. Po koupi zaplatili dalších 26 tisíc za servis a potřebné opravy.
Peníze vzali z rezervy, kterou původně plánovali použít jinak. Pavel přesto považoval rozdíl mezi cenou bytu a domu za dost velký. Po koupi a servisu druhého auta jim na účtu pořád zůstávalo 244 tisíc korun.
Jana začala jezdit s dětmi sama. Po práci vyzvedávala Elišku z družiny, Filip některé dny čekal na trénink v městské knihovně. Jana s nimi občas zůstala ve městě, jindy je odvezla domů a později jela znovu.
Každá cesta měla důvod. Když se na ně dívala po jednotlivých dnech, nedokázala určit, kterou by měli vynechat.
Zahrada čekala za oknem
Pavel si po práci upravoval dílnu a stavěl vyvýšené záhony. Měl pocit, že se rozhodli dobře. Jana viděla hotové záhony většinou z auta, když zajížděla na dvůr.
Po práci už nechodila na kurz keramiky, protože se domů vracela podle dětských aktivit. Někdy na parkovišti čekala skoro dvě hodiny, než Filip skončil s tréninkem.
Pavel občas odvoz převzal. Znamenalo to ale znovu jet čtyřicet kilometrů do města, odkud se před chvílí vrátil.
Jana si při čekání často připomínala, že na zachování původní školy a kroužků trvala hlavně ona. Děti nechtěla připravit o všechno známé. Sama ovšem kvůli tomu přestala chodit skoro všude, kam dřív chodila bez nich.
Účtenky ukázaly další cenu
Jana po dvou letech provozu obou vozů sečetla palivo, pojištění, servis i opravy. Pavel připomněl, že jedno auto měli také ve městě. Vzala proto starší výpisy a porovnala oba režimy.
Tehdy chodila do práce pěšky a děti se ke škole i kroužkům dostaly bez ní. Za dopravu nyní vydávali v průměru o devět tisíc měsíčně víc. Do tohoto srovnání už nezapočítala koupi druhého vozu ani jeho první servis.
Zvýšené výdaje se do jejich dosavadního rozpočtu nevešly a rozdíl doplňovali z úspor. Za čtyřiadvacet měsíců tak z rezervy odešlo dalších 216 tisíc korun.
Po zaplacení druhého auta a jeho prvních oprav zůstávalo z původních 420 tisíc jen 28 tisíc. Část peněz měli v hodnotě vozu, který mohli prodat. Pro běžný týden ho však zatím potřebovali a hotovost na větší opravu domu téměř neměli.
Všechno stěhovat znovu nechtěli
O návratu do města mluvili jeden večer. Jana odmítla hledat další dům podle ceny, dokud nebudou vědět, jak by v něm žili během pracovního týdne.
Děti však měly rády zahradu a Pavel dům prodávat nechtěl. Znovu by platili stěhování i další služby a neznali cenu, za kterou by dům prodali. Dohodli se, že nejprve změní to, co změnit mohou.
Eliška začala chodit na výtvarný kroužek v sousední obci. Sama se pro něj rozhodla, protože tam chodila její nová kamarádka. Pavel se s dalšími rodiči domluvil na střídání při odvozu Filipa z tréninků.
Jeden večer týdně měla Jana volný. Obě auta zatím potřebovali dál. Pavel si ale začal prohlížet také pracovní nabídky v okolí domu, které dřív přecházel.
Jiný rozpočet na další rok
Jana už nepočítala s pergolou. Přesuny kroužků a střídání rodičů jim ušetřily několik jízd. Aby se však obešli bez dalších výběrů z rezervy, omezili také běžné útraty a odložili větší dovolenou.
V novém rozpočtu nechali peníze na servis aut i opravy domu. Obnovit úspory mělo trvat několik let. Když Pavel našel nabídku práce blíž k vesnici, Jana se nejprve ptala na směny. Teprve potom řešili plat.
Ve středu vyzvedával Filipa Pavel. Jana po práci přijela rovnou domů, vyndala z kufru prázdnou sportovní tašku a odnesla ji do předsíně. Pak si sedla ven k záhonům.
Než přijeli, stihla zalít salát a chvíli zůstat na lavičce. Dům jí pořád připadal hezký. Poprvé po několika týdnech si ho však mohla prohlédnout i odjinud než z místa za volantem.
