Článek
S Pavlem jsme se rozvedli před čtyřmi lety. Neměl jinou ženu, já jiného muže. Jen jsme spolu postupně přestali umět žít. Když jsem chtěla něco řešit, říkal, že hledám problémy. Pak se mnou třeba dva dny skoro nemluvil. Irena mě tehdy poslouchala po telefonu i u sebe v kuchyni. Byla to moje nejbližší kamarádka.
Před půl rokem mi řekla, že se s Pavlem několikrát potkali a začali se vídat. Seznámili jsme ji s ním ještě za manželství, žádný cizí člověk to pro ni nebyl. Přesto jsem byla zaskočená. „Chtěla jsem, abys to věděla ode mě,“ řekla. Poděkovala jsem jí. Opravdu jsem ocenila, že mi to řekla sama. Jen jsem pak několik dní nevěděla, jestli jí smím zavolat jako obvykle.
Snažila jsem se být velkorysá
Pavla zpátky nechci. S dětmi funguje, na potřebných věcech se dokážeme domluvit. Říkala jsem si, že nemám právo určovat, s kým bude on nebo Irena. Při další kávě jsem se jí dokonce zeptala, jak jim to jde. Rozzářila se a začala vyprávět, kam ji vzal na výlet. Poslouchala jsem. Mrzelo mě, že podobný výlet jsem s ním kdysi plánovala celé týdny.
Potom řekla, že je překvapivě pozorný. Přikývla jsem, i takového ho znám. Nikdy jsem netvrdila, že byl špatný pořád. Jenže teď jsem měla pocit, že to musím dokládat. Jenže dodala: „Možná jste na sebe tehdy neměli dost času.“ Vysvětlila jsem jí, že jsme měli času dost, jen jsme spolu nemluvili. „On se prostě neumí hned svěřovat. Musíš mu nechat prostor,“ odpověděla. Najednou mi radila, jak zacházet s mužem, se kterým jsem žila dvaadvacet let.
Některé věci jsme si pamatovaly jinak
Zmínila jsem víkend, kdy mě Pavel nechal samotnou vyklízet mámin byt po její smrti. Slíbil, že přijede, ale pak zůstal na rybách. Irena mi tehdy přijela pomoct. Teď připomněla, že měl v práci těžké období. „To jsem měla taky,“ řekla jsem. Zmlkla. Pak se omluvila, že to nechtěla zlehčovat. Já už se ale nedokázala vrátit k obyčejnému povídání.
Doma jsem si prohlížela naše staré zprávy. Hledala jsem, jestli mi tehdy opravdu napsala, že si to od Pavla nemám nechat líbit. Napsala. Chvíli jsem jí chtěla poslat snímek obrazovky. Pak mi přišlo hrozné dokazovat kamarádce vlastní rozvod. Možná mi tehdy přitakávala, protože viděla, jak mi je. Jenže já věřila, že mi také rozumí.
Už nevím, co jí můžu říct
Nedávno jsme řešili s Pavlem peníze na synův pobyt v zahraničí. Zase jsme se neshodli. Automaticky jsem otevřela chat s Irenou, pak ho zavřela. Nemůže poslouchat moje stížnosti na muže, se kterým večer usíná. To chápu. Jen mě překvapilo, kolik věcí jí najednou nevyprávím. Když se ptá, jak se mám, mluvím hlavně o práci.
Minulý týden mě pozvala na narozeniny. Pavel tam samozřejmě bude. Zeptala se, jestli s tím nemám problém. Řekla jsem, že si to rozmyslím. Nechci jí nosit seznam toho, co mi udělal, ani čekat, kdy ji zklame také. Třeba jim spolu bude dobře. Jen pořád myslím na to, že až bude vyprávět, jaký je skvělý partner, ostatní se možná podívají na mě. A já zase začnu vysvětlovat, proč mi s ním dobře nebylo.
