Článek
„Tyhle máma nejí.“
Ukázala jsem na jogurty v tašce. Sestra je právě skládala do lednice a na chvíli se zastavila.
„Říkala, že jí chutnají.“
„Bere si ty modré. Tyhle jsou sladší.“
Máma seděla u stolu a loupala mandarinku. Řekla, že si je klidně dá. Já přesto dodala, že ty modré kupuju už několik let.
Sestra zavřela lednici.
Je mi devětapadesát. Po mámině pádu jsme si zvykly, že většinu věcí zařizuju já. Bydlím od ní deset minut, zatímco Lenka musí jet přes celé město. Máma pořád žije ve svém bytě, ale velký nákup už neodnese a sama si netroufá na cestu k lékaři.
Postupně přibyly další věci. Vyzvednout léky, vyprat povlečení, zavolat kvůli opravě pračky. Někdy jsem k ní šla jen něco přinést a zůstala dvě hodiny.
Lenka mi říkala, že se mám ozvat, když potřebuju pomoct.
Jenže já nechtěla pořád rozdělovat úkoly. Chtěla jsem, aby část toho, co bylo potřeba, viděla sama.
V červnu jsme se kvůli tomu pohádaly. Řekla jsem jí, že se u mámy chová jako návštěva, zatímco já se tam nikdy pořádně neposadím.
Na podzim si v práci upravila směny. Dohodly jsme se, že za mámou bude jezdit v úterý a ve čtvrtek. Nákup a běžné věci v těch dnech obstará ona. Termíny lékařů si rozdělíme podle toho, která může.
Měla jsem radost. Už jsem si představovala, že půjdu po práci rovnou domů, uvařím si něco pro sebe a konečně zavolám kamarádce Evě.
První úterý jsem ale přišla k mámě taky. Jen na chvíli, ukázat Lence, kde co je.
Odešla jsem až po ní.
Máma byla spokojená a mě to rozčilovalo
Ve čtvrtek jsem zůstala doma. Ve tři jsem sestře zavolala, jestli už dorazila.
Dorazila.
Za hodinu jsem napsala, co máma jedla. Lenka odpověděla, že polévku a chleba.
„To jí nebude stačit,“ odepsala jsem.
Prý si potom dá ještě jogurt.
Nechala jsem telefon vedle sebe a čekala, jestli napíše něco dalšího. Eva ten den čas měla, ale já jí nakonec nezavolala. Pořád jsem si říkala, že bych měla být k dispozici.
Další týden jsem u mámy našla hrnky v jiné skříňce. Lenka je přesunula níž, aby na ně máma snáz dosáhla.
Přerovnala jsem je zpátky. Pak jsem si všimla, že máma zase natahuje ruku moc vysoko.
Dva jsem vrátila na spodní polici.
O víkendu máma vyprávěla, že s Lenkou vytřídily staré fotografie. Smála se u toho, jak se sestra nemohla poznat na snímku ze školky.
Já si vzpomněla hlavně na to, že ve čtvrtek měly převléct postel.
„To jsme udělaly potom,“ řekla máma.
Zmlkla jsem. Nechtěla jsem jí kazit vyprávění. Přesto mě zamrzelo, jak dobře se s Lenkou bavila. Se mnou poslední dobou mluvila většinou o tom, co ji bolí a co ještě potřebuje koupit.
Když sestra přijela příště, zeptala jsem se na několik věcí hned ve dveřích. Lenka si ani nestačila sundat kabát.
„Aleno, chceš, abych sem chodila, nebo abych dělala všechno přesně jako ty?“
Řekla jsem, že chci jen vědět, že je máma v pořádku.
„Tak se zeptej taky jí.“
Máma mezitím z kuchyně volala, jestli si dáme kávu.
Nejhorší bylo přiznat, že se bojím i něčeho jiného
Domů jsem šla naštvaná. Lenka přijde dvakrát týdně a už mi vysvětluje, jak se mám chovat. Já jsem přece u mámy trávila tolik času ještě před tou naší dohodou.
Večer jsem chtěla sestře napsat seznam věcí na čtvrtek. Některé byly potřeba. U dalších jsem ale sama nevěděla, proč trvám na tom, aby je udělala právě teď.
Zprávu jsem neposlala.
Vzpomněla jsem si na mámu, jak se smála nad fotografiemi. Přála jsem si, aby na takové věci měla čas. Jen jsem nějak počítala s tím, že ho bude mít se mnou.
Druhý den jsem Lence zavolala. Omluvila jsem se za ty otázky ve dveřích a řekla, že mi jde předávání hůř, než jsem čekala.
„Mám někdy pocit, že tam po mně hledáš chyby,“ odpověděla.
Domluvily jsme se, že si budeme předávat důležité informace do společného sešitu. Termíny a věci, které je potřeba zařídit. Máma si do něj chtěla sama psát nákup, aby ho nemusela každé zvlášť diktovat. Nebudu chtít zprávu po každém obědě.
První další čtvrtek jsem měla v ruce telefon už před třetí. Položila jsem ho a zavolala Evě.
Šly jsme na kávu. Dvakrát jsem se podívala na displej. Lenka nepsala.
Když jsme se loučily, měla jsem ještě čas zajít k mámě. Skoro jsem tím směrem odbočila. Pak jsem šla domů.
V sobotu jsem u mámy tentokrát jen seděla. Nákup měla hotový a povlečení bylo čisté, i když Lenka použila jinou soupravu, než bych vybrala já.
Máma vytáhla fotografie, o kterých mi vyprávěla. Chtěla najít jednu z dovolené u rybníka. Prý tam měla šaty, které jí Lenka vůbec nevěřila.
V kuchyni pípla pračka. Už jsem se zvedala, když máma řekla, že ji pověsíme potom.
Sedla jsem si zpátky a vzala si druhou hromádku fotografií.
