Článek
Rovnou vám dám jednu dobrou radu, pokud zvažujete sbalit malé děti a vyrazit někam za odpočinkem: Nedělejte to. Ušetříte si peníze, nervy a možná i manželství. Naše čtyřdenní „dovolená snů“ v sympatickém koutě Česka se totiž proměnila v psychologický experiment, který zkoušel, kolik toho jako rodiče vydržíme.
Fekální teror a ostuda na veřejnosti
Nejčastější věta našeho drahého výletu nebyla „Podívejte, jak je tu krásně!“, ale „Mně se chce kakat.“ Když máte tři děti, neděláte nic jiného, než že mapujete terén a hledáte nejbližší toalety. Co je na tom nejhorší? Že v 80 % případů jde o planý poplach, kdy dítě s úsměvem sedí na míse a prohlásí: „Už se mi vlastně nechce.“
A když už na to opravdu přišlo, vybraly si naše děti ty nejhorší možné momenty. Během pouhých čtyř dnů se naše nejmladší dcerka stihla dvakrát pokadit a dvakrát počůrat přímo na veřejnosti. Ostuda, pohledy kolemjdoucích a já sprintující s vlhčenými ubrousky jako šílená. Relax k nezaplacení.
Zaplacená polopenze? Ne, my chceme suché těstoviny!
Kdybych věděla, co nás čeká v hotelové restauraci, ušetřila bych tisíce za polopenzi. Naivně jsem si myslela, že děti ochutnají něco nového. Omyl. Vychováváme totiž takzvanou Generaci Alfa – děti, které si jsou moc dobře vědomy svých „práv“, včetně práva na absolutní bojkot jakéhokoliv normálního jídla.
Výsledek? Každý večer se nesl ve znamení řevu a vyhazování jídla z talíře, dokud jsme potupně nepoprosili číšníka o suché těstoviny nebo řízek s hranolky.
Drahé jídlo jsme pak do sebe s manželem cpali my, protože „přece se to nevyhodí“. Domů jsme přijeli těžší, chudší a s pocitem, že jsme personálu restaurace museli být akorát pro smích.
Scény, za které by se styděl i exorcista
Doma nám děti jakž takž fungují, protože mají režim. Ale jakmile je vytrhnete z jejich rutiny a vezmete je někam jinam, promění se v malá monstra. Frustraci z toho, že si nechtějí/chtějí obléknout kraťasy, dokážou přetavit v takový hysterický záchvat, že málem zasahovala sociálka.
Celý hotel věděl, že naše dcera právě prožívá záchvat vzteku. A my? Místo romantiky s manželem na balkóně s lahví vína jsme zavření na pokoji uklidňovali uřvaného diktátora. Zlatým hřebem byly naše pokusy o výlety do přírody, kde se manžel musel pasovat do role klauna, který celou cestu zpívá, recituje a slibuje úplatky, jen aby děti ušly alespoň dva kilometry.
Můj verdikt? Už nikdy více!
Ano, občas to bylo fajn. Děti byly nadšené z hřiště (na které jsme mimochodem mohli jít zadarmo doma za barákem) a z bazénu. Ale stálo to za ty peníze a stres? Absolutně ne.
Lidé si pořád malují, jak je cestování s dětmi obohacující. Já vám řeknu krutou pravdu: Je to jen přesun vašich každodenních domácích problémů do dražší lokality, kde navíc chybí vaše vlastní pračka. Příští rok investuji do hlídání, děti nechám babičce na chatě a my s manželem si zaplatíme hotel, kam mají osoby mladší 18 let přísný zákaz vstupu!
