Článek
Dnešní doba vygenerovala úplně nový druh hostů. Říkají si digitální nomádi, freelanceři nebo manažeři na volné noze. V praxi to ale znamená, že nemají peníze na pronájem vlastní kanceláře nebo zaplacení coworkingu, a tak parazitují v restauracích a kavárnách.
Přijdou, sednou si k největšímu stolu (ideálně pro čtyři), rozloží si svůj drahý notebook a pak pronesou tu magickou větu: „Dám si jen jedno espresso a heslo na Wi-Fi, prosím.“ A u té jedné kávy pak vydrží sedět klidně tři hodiny.
Zásuvka, internet a hlavně ticho!
Přesně takový exot k nám dorazil minulý týden v době, kdy se začínáme chystat na obědová meníčka. Objednal si americano – tu největší a nejlevnější kávu, kterou u nás máme, aby ji mohl usrkávat co nejdéle. Než jsem se s hrnkem vrátila od kávovaru, už měl na stole nabíječky, bloky a dožadoval se nejen hesla k internetu, ale ještě se mě drze zeptal, jestli bychom nemohli ztlumit hudbu, protože „bude mít online schůzku“.
Myslela jsem, že mě omývají. Přesadila jsem ho ke stolu do rohu, kde byla zásuvka, a začala ho sledovat. Tři čtvrtě hodiny uběhlo a káva v jeho hrnku téměř neubyla. Zato náš internet a elektřina u něj jely naplno. Když jsem k němu přišla a slušně se zeptala, jestli si dá něco k jídlu, otráveně na mě mávl rukou, že prý ne, že teď pracuje.
„Tady konzumujte, nebo běžte pryč.“
V tu chvíli ve mně bouchly saze. Doba, kdy se gastro snažilo zavděčit každému, je pryč. My platíme nájmy, drahé energie, personál a suroviny.
Naklonila jsem se k němu a naprosto chladně mu řekla: „Pane, my jsme restaurace, ne vaše osobní kancelář. U nás se za stůl platí konzumací. Pokud neplánujete jíst nebo pít, sbalte si věci a uvolněte místo platícím hostům.“
Zíral na mě s otevřenou pusou. Zjevně byl zvyklý, že si z něj všude sednou na zadek, jen proto, že má na stole nakousnuté jablko. Nezmohl se na jediné slovo. Vytáhl padesátikorunu, hodil ji na stůl, sbalil si ty své kabely a naštvaně vypochodoval ven.
Pár drobných nás nespasí
Spousta lidí (a hlavně ti, co nikdy v gastru nepracovali) mi bude tvrdit, že lepší host s jedním kafem než prázdný stůl. Omyl! Svítíme a topíme stejně. Jenže když tenhle člověk zabere místo, hosté, kteří přijdou na oběd a chtějí utratit pětistovku, se otočí ve dveřích, protože nemají kam sednout.
Takže pro všechny, co si myslí, že s nákupem jedné sodovky získávají právo na tříhodinový pronájem našich prostor: Probuďte se. Bez peněz do hospody nelez, a když chcete pracovat, zaplaťte si kancelář!
