Článek
S Janou jsme nebyly jen kolegyně, které sdílejí kancelář a kávovar. Za těch pět let jsme se staly blízkými přítelkyněmi. Znala jsem jména jejích dětí, věděla jsem, že se bojí zubaře, a ona věděla, že mé manželství prochází krizí. V korporátním světě, kde si každý hlídá svá záda, bylo naše přátelství malým ostrovem bezpečí. Jana poslední měsíce zářila. Po rozvodu se konečně postavila na nohy a chystala se udělat velký krok – podepsat hypotéku na menší byt s terasou. Byla tím posedlá. „V pátek to jdu podepsat, Petro. Konečně budu mít něco svého,“ opakovala mi nadšeně, zatímco nám na monitoru svítily tabulky v Excelu. Měla jsem z ní upřímnou radost.
Až do toho prokletého čtvrtečního večera. Zůstala jsem v práci déle, abych dokončila kvartální reporty. Kanceláře už byly prázdné, svítilo jen nouzové osvětlení. Šla jsem si do kuchyňky pro vodu, když jsem zaslechla hlasy z ředitelské zasedačky. Dveře byly pootevřené. Poznala jsem hlas našeho ředitele a HR manažerky. Chtěla jsem slušně odejít, nez poslouchat cizí hovor, ale pak zaznělo jméno. Jana.Ztuhla jsem. Přitiskla jsem se ke stěně, srdce mi bušilo až v krku. „Je mi to líto, ale její pozice je první na řadě,“ říkal ředitel unaveným, rezignovaným hlasem. „Restrukturalizace se nedá odložit. V pondělí jí předáme výpověď. Odstupné bude standardní, dva měsíce.“ „Je to škoda, je pracovitá,“ odpověděla HR manažerka chladně. „Ale čísla nepustí.“
Vrátila jsem se ke svému stolu a třásla se mi kolena. Zírala jsem na blikající kurzor a v hlavě mi hučelo. V pondělí ji vyhodí. V pátek – zítra ráno – má jít do banky podepsat hypotéku na třicet let. Pokud ten byt koupí a v pondělí přijde o práci, zničí ji to. Jako samoživitelka bez příjmu tu hypotéku neutáhne. Chtěla jsem jí hned zavolat. Vzala jsem telefon do ruky. Ale pak mě zastavil strach. Měla jsem podepsanou mlčenlivost. Kdybych jí to řekla a ona udělala scénu nebo to vyzradila, letěla bych taky. Mám doma dvě děti a hypotéku mám taky. Byla to krutá matematika přežití.
Pátek ráno byl očistec. Jana přišla v nových šatech, rozzářená, v ruce desky s dokumenty pro banku. „Tak mi drž palce, v deset mám schůzku,“ mrkla na mě. Seděla jsem tam, žaludek stažený v křeči, a cítila se jako Jidáš. Dívala jsem se na ženu, která míří na popraviště a ještě se u toho usmívá. „Jano,“ začala jsem opatrně, hlas se mi lámal. „Jsi si jistá, že je teď… vhodná doba? Víš, trh je nestabilní, ve firmě se šušká o změnách…“ Zastavila se a podívala se na mě nechápavě. „Prosím tě, strašpytle. Firma má rekordní zisky. Kdy jindy, když ne teď? Neboj, mám to spočítané.“
Nedokázala jsem jí to říct do očí. „Nechoď tam, vyhodí tě.“ Ta věta mi uvázla v hrdle, udušená mým vlastním strachem o svou existenci. Nechala jsem ji odejít. Když se vrátila, bouchla šampaňské. „Je to tam! Jsem majitelka bytu!“ Připíjela jsem si s ní a cítila, jak mi bublinky v ústech hořknou. Usmívala jsem se, ale uvnitř jsem křičela. Byla jsem komplicem systému, který z lidí dělá jen položky v nákladech.
Pondělí přišlo jako černá mračna. Viděla jsem, jak si ji HR manažerka odvádí. Viděla jsem ji, jak se za půl hodiny vrací, bledá jako stěna, s krabicí v ruce. Všichni v kanceláři mlčeli a klopili zrak. Já jsem k ní přišla, chtěla jsem ji obejmout. Podívala se na mě. V jejích očích nebyl jen šok ze ztráty práce. Byla tam otázka. Viděla můj výraz v pátek. Viděla mé chabé varování. Došlo jí to. „Tys to věděla,“ nezeptala se. Konstatovala to. „Jani, já nemohla…“ „Tys mě nechala podepsat ten dluh,“ šeptla a v tom šepotu byl konec našeho přátelství. Odstrčila mou ruku a odešla středem uličky, hrdá, ale zlomená.
Je to už půl roku. Jana si nakonec našla jinou práci, ale ten byt musela se ztrátou prodat, aby se nedostala do dluhové spirály. Nevídáme se. Když se potkáme ve městě, přejde na druhý chodník. Stále pracuji na tom samém místě, sedím na té samé židli. Můj šéf mě chválí za loajalitu a diskrétnost. Povýšil mě. Ale kdykoliv se podívám na prázdné místo vedle sebe, uvědomím si, že ta cena byla příliš vysoká. Zachránila jsem svou kariéru, ale ztratila jsem svou lidskost. A ten pocit viny je těžší než jakákoliv hypotéka.
