Berlínská trilogie: Sobotní toulky po sekáčích i alternativní večery

Krupobití, kuropění, zvláštní, dráždivé sny. Je ráno, deštivé, šedé a přitom znamenitě letní. Příroda hraje všemi barvami zelené a jásá z všudypřítomné vláhy.

Vzhledem ke skutečnosti, že jsem kamaráda Fabiana poznal v Anglii, mi tento moment ranního poklidu na pohodlné pohovce v komunitním obýváku připadá jako návrat do dnů našeho dobrovolničení v rurální oblasti na východ od Walesu. Déšť ale sluší i Berlínu, těším se ven.

Dochází mi, že už jen apartmán se všemi maličkostmi a všudypřítomnou němčinou mě naplňuje radostí a provokativním pocitem wanderlustu.

Při prohlídce okolí na mě několikrát vyskočí slovo Freiheit. Rád bych zjistil, co znamená… Ach, Freiheit je Svoboda!

Deštivý Berlín má svoje zvláštní kouzlo. Procházíme se z Treptower Parku přes cihlový most Oberbaumbrücke s věžičkami a sbírkou bot na trubce pod stropem jednoho z oblouků až k nejznámější části Berlínské zdi, jenž nyní slouží jako galerie. Je kontrastem plných barev proti ocelovému nebi. Před několika dekádami to bylo přesně naopak. Podél teče řeka Spree, a když je hezký den, mnoho lidí sem chodí na piknik s výhledem na umělecká díla pod širým nebem na tomto monumentu studené války.

Vzhledem k tomu, že začínáme mít mokro v botách, vyrážíme nadzemkou (tzv. S-Bahn) směrem na Alexanderplatz a poté dalším vlakem do poklidnější čtvrti, kde mají skvělou kávu a Fabiánovo oblíbené antikvariátní knihkupectví s anglickými knihami. Saint George’s English Bookstore mě svou vůní starých knih hned při vstupu navrací do dětství, kdy jsem chodil s tátou do antikvariátu u nás na maloměstě a zdejší police vždy nabídly něco, co potěšilo mou duši lačnící po nových dobrodružstvích.

Berlín je taktéž proslulý svou levicovou sociální sférou a second-handy zde byly vždy mnohem kvalitnější (a především bohatší) než u nás. I proto jsme dnes odpoledne vyrazili do (kdysi) východního Berlína k největšímu pětipatrovému obchodu s oblečením z druhé ruky - kolosu HUMANA Second Hand.

V posledním patře jsou dokonce originální vintage kousky a pokud by to někomu nestačilo, stačí vydržet do neděle a vydat se na některé z desítek bleších trhů, které se konají po celém městě.

Dalším specifikem hlavního města jsou všudypřítomné večerky nazývané Spatti, kde si místní i turisté mohou nejen zakoupit levné pivo, ale i mé milované Maté a rovnou si ho před obchůdkem na lavičce vypít. Taková místa najdete po celém Berlíně a společně s kebab stánky tvoří prostory setkání nejrůznorodějších místních komunit a zároveň jeden z důvodů, proč se sem tak rád vracím.

V podvečer pro mě má kamarád připravené překvapení, prý vyrážíme do vedlejší čtvrti Neukölln za kulturním vyžitím a já mám pocit, že to tentokrát nebude koncert. Na zastávce metra Karl-Marx-Strasse hned po výstupu koukáme na krásnou budovu artového kina Passage řetězce Yorck, které nyní nabízí alternativu ke klasickým multiplexům. A film Ressurection čínského režiséra Gan Bi do tohoto prostoru rozhodně patří - tříhodinový spektákl vzdávající hold kinematografii mě osobně sebral hodně energie, ale rozhodně byl zážitkem hodným berlínské sobotní noci.