Berlín Svoboda Poklid - den druhý

Krupobití, kuropění, zvláštní, dráždivé sny. Je ráno, deštivé, šedé a přitom znamenitě letní. Příroda hraje všemi barvami zelené a jásá z všudypřítomné vláhy.

Vzhledem ke skutečnosti, že jsem kamaráda Fabiana poznal v Anglii, mi tento moment ranního poklidu na pohodlné pohovce v komunitním obýváku připadá jako návrat do dnů našeho dobrovolničení v rurální oblasti na východ od Walesu. Déšť ale sluší i Berlínu, těším se ven.

Dochází mi, že už jen apartmán se všemi maličkostmi a všudypřítomnou němčinou mě naplňuje radostí a provokativním pocitem wanderlustu.

Při prohlídce okolí na mě několikrát vyskočí slovo Freiheit. Rád bych zjistil, co znamená… Ach, Freiheit je Svoboda!

Deštivý Berlín má svoje zvláštní kouzlo. Procházíme se z Treptower Parku přes cihlový most Oberbaumbrücke s věžičkami a sbírkou bot na trubce pod stropem jednoho z oblouků až k nejznámější části Berlínské zdi, jenž nyní slouží jako galerie. Je kontrastem plných barev proti ocelovému nebi. Před několika dekádami to bylo přesně naopak. Podél teče řeka Spree, a kdyby byl hezký den, mnoho lidí sem chodí na piknik s výhledem na umělecká díla pod širým nebem na tomto monumentu studené války.

Vzhledem k tomu, že začínáme mít mokro v botách, vyrážíme nadzemkou (tzv. S Bahn) směrem na AlexanderPlatz a poté dalším vlakem do poklidnější čtvrti, kde mají skvělou kávu a Fabiánovo oblíbené antikvariátní knihkupectví s anglickými knihami. Saint George’s English Bookstore mě svou vůní starých knih hned při vstupu navrací do dětství, kdy jsem chodil s tátou do antikvariátu u nás na maloměstě a zdejší police vždy nabídli něco, co potěšilo mou duši lačnící po nových dobrodružstvích.

Berlín je taktéž proslulý svou levicovou sociální sférou a second-handy zde byly vždy mnohem kvalitnější (a především bohatší) než u nás. I proto jsme dnes odpoledne vyrazili do (kdysi) východního Berlína k největšímu pětipatrovému obchodu s oblečením z druhé ruky - kolosu HUMANA Second Hand.

V posledním patře jsou dokonce originální vintage kousky a pokud by to někomu nestačilo, stačí vydržet do neděle a vydat se na některé z desítek bleších trhů, které se konají po celém městě.

Dalším specifikem hlavního města jsou všudypřítomné večerky nazývané Spatti, kde si místní i turisté mohou nejen zakoupit levné pivo, ale i mé milované Maté a rovnou si ho před obchůdkem na lavičce vypít. Taková místa najdete po celém Berlíně a společně s kebab stánky tvoří prostory setkání nejrůznorodějších místních komunit a zároveň jeden z důvodů, proč se sem tak rád vracím.

V podvečer pro mě má kamarád připravené překvapení, prý vyrážíme do vedlejší čtvrti Neukölln za kulturním vyžitím a já mám pocit, že to tentokrát nebude koncert. Na zastávce nadzemky Karl Marx Strasse hned po výstupu koukáme na krásnou budovu artového kina Passage řetězce Yorck, které nyní nabízí alternativu ke klasickým multiplexům. A film Ressurection čínského režiséra Gan Bi do tohoto prostoru rozhodně patří - tříhodinový spektákl vzdávající hold kinematografii mě osobně sebral hodně energie, ale rozhodně byl zážitkem hodným berlínské sobotní noci.